Přežila dvě světové války, komunistické budování světlých zítřků, které nikdy nepřišly, divoký kapitalismus let devadesátých i covidovou pandemii. Rodinná firma Karma má téměř monopol na plynová topidla v Evropě a je jednou z mála českých značek, se kterou se pojí více než staletá historie.
Nyní se však majitel Pavel Janeček o osud firmy obává. Důvod? Rostoucí ceny plynu.
„Zatím rostou i tržby, jsme v zisku, dluhy žádné, ale situace se může velmi rychle změnit k horšímu,“ říká s hlubokou vráskou na čele, jehož zboží je přímo závislé na dostupnosti zemního plynu v Evropě.
Českobrodský areál společnosti Karma se skrývá u železniční trati. Z příjezdové ulice uvidíte pouze dva malé vesnické domky tvořící recepci. Málokdo by řekl, že se za oprýskanou železnou brankou vyrábějí plynové spotřebiče pro většinu Evropy – nebo že je zde showroom vystavující elegantní novinky moderních plynových krbů světové úrovně.
Pavel Janeček u jednoho ze „svých“ krbů
Je to místo, kde se potkává stoletá tradice s moderním vývojem, podobně jako se i při řízení firmy střetávají názory zkušeného Janečka a jeho mladé dcery Kateřiny, právě dokončující vysokoškolské studium ekonomie a marketingu.
„Hrozně se hádáme,“ směje se pan Janeček. „Má svou hlavu a spoustu věcí vidí jinak. Práce ji ale baví natolik, že si ji bere domů.“ Dcera přiznává, že má o svého otce obavy. „Neumí nikdy vypnout a současná situace ho velmi tíží, bojí se o budoucnost firmy.“
Zatím se Karma drží. „Základ našich obchodů tvoří výměna starých plynových spotřebičů za nové, modernější. To jsou stabilní zakázky. Jako finální výrobce si můžeme dovolit přenášet vyšší náklady do ceny. Naštěstí to zákazníci ještě akceptují a stále se nám daří udržet marže na čtyřiceti procentech,“ popisuje Janeček.
Zároveň si uvědomuje, že růst nákladů ještě zdaleka neskončil. A připravuje se na tuhou zimu. „Výhled je katastrofální. Porostou-li ceny dál, musí nastat bod zlomu. Snížení marží je ještě ta lepší varianta. Nechci propouštět.“
Zaměstnanců má firma v současné době relativně málo – kolem stovky – a investuje nemalé prostředky do jejich zaškolování. Ideálně musí zvládnout několik profesí naráz, ale pečlivý výběr kvalifikované pracovní síly a vysoká přidaná hodnota produktů Karmě zaručuje vysoké obraty převyšující dvě a půl miliardy.
Kateřina a Pavel Janečkovi
Firma ještě před začátkem války jela doslova na plný plyn. Evropský trh plynových spotřebičů saturovala z osmdesáti procent a chystala se na další rozvoj – jak produktový, tak geografický. Válka však odvážným plánům zatrhla tipec. A s tím se majitel i jeho dcera těžko smiřují.
Zhruba před dvěma lety vytvořili novou vlajkovou loď staré značky a představili kolekci luxusních plynových krbů. Inspirovali se ve Spojených státech a na evropském trhu se těšili na prodeje v řádu stovek až tisíců kusů za rok.
„Dnes jsou to bohužel desítky,“ říká zklamaně Janeček. „Lidé si kvůli krizi nové plynové spotřebiče nepořizují. Ale prodávají se venkovní grily na propan butan, hlavně ve Švýcarsku a Itálii.“
Expanze mimo Evropu se podle Janečka velmi zkomplikovala kvůli covidu, který přinesl omezení letů, zrušení důležitých veletrhů a především osobních setkání důležitých pro uzavření nových byznysů. Navíc se celá řada komponent pro výrobu plynových krbů dováží z Číny.
„Současná situace neskutečně prodražuje jejich cenu, doprava je na násobcích ceny, o čase ani nemluvím,“ popisuje Janeček. Ruská válka na Ukrajině pak Karmě skřípla východní trhy. Zejména země jako Rusko, Ukrajina, Gruzie, Arménie, Kazachstán, Ázerbájdžán měly pro firmu velký potenciál.
„Ztratili jsme mezi deseti až dvaceti procenty obratu,“ odhaduje Janeček a naváže vyprávěním o potenciálu těchto trhů, kdyby na nich plynofikace pokračovala v míře předpokládané zkraje konfliktu.
„Oblasti mají stále velmi špatně rozvinutou elektrickou infrastrukturu a zároveň se chtějí modernizovat. Vedle toho jsou na kontinentu obří zásoby ruského plynu. Vybudování plynovodů a osazení spotřebiči na plyn je pro ně jediná šance,“ vysvětluje Janeček.
Staleté základy
Historie společnosti Karma sahá do dob Rakouska-Uherska, kdy u nás koncem devatenáctého století vzniká plynárenství. Zásluhu na tom nese jeden z nejúspěšnějších českých továrníků: Karel Macháček.
Na svou dobu si počínal velmi pokrokově, dnešními slovy bychom řekli, že věřil v potenciál nové technologie. Rozhodl se na tuzemský trh vstoupit jako první výrobce moderních plynových spotřebičů a vybudovat si zde neotřesitelné postavení.
Nejdříve však musel vybudoval potřebnou infrastrukturu – oproti Vídni nebo Budapešti, kde se plyn již běžně používal na vaření, topení a svícení, měla Praha velmi levnou elektřinu a další zdroj energie nebyl třeba.
Šance pro inovativního podnikatele přišla s rozsáhlou výstavbou nových domů na obou březích Vltavy. Rodila se nová Praha a v tehdejších novostavbách se začaly zřizovat plynovody nejen pro svícení, ale už i vaření a pečení, k ohřevu vody a vytápění. Mladý podnikatel si snadno spočítal, jaký tržní potenciál tehdy půlmilionové město nabízí.
Věděl, že musí vyrábět ihned tak nákladově výhodně, aby porazil na českém trhu zavedené zahraniční firmy jako Siemens nebo Junkers. Proto v roce 1910 svou první továrnu postavil v pražských Vysočanech, v centru odbytiště. Jméno fabriky složil z počátečních slabik svého jména a název zlidověl natolik, že je dodnes běžně používán pro průtokové plynové ohřívače vody.
Úspěch byl podložen Macháčkovými výbornými teoretickými znalostmi z oboru a praktickou zkušeností, které nabyl během svého působení v německém Siemensu. Jako zkušený technik sám přicházel s vynálezy, pružně reagoval na poptávku trhu a uměl ji okamžitě promítnout do svého produktového portfolia.
Na jeho téměř cimrmanovském seznamu mnoha patentů najdete takové skvosty jako plynové pražiče kávy, opékače topinek, ožehovače chlupů a peří, plynové rožně, udírenské rošty, cukrářské pece, opékače oplatek a další praktické potřeby pro domácnosti začátku století. Zatímco některé jeho patenty vzal čas, jiné se využívají dodnes.
Stejně jako se dodnes mnoho podnikatelů učí od Bati, i továrník Macháček si počínal nadčasově. Už před sto lety si dokázal uvědomit nevýhody závislosti na cizích subdodavatelích výrobního materiálu v časech světové krize. Po vzoru amerických automobilek připojil k síti svých továren a plynáren i slévárnu.
Dalším úspěšným tahem bylo rozdělení výroby do jednotlivých továren dle technologií, umožňující plně využít úspor z rozsahu. Vše zastřešoval propracovaný marketing a kvalitní záruční a pozáruční servis.
Po německé okupaci přišlo znárodnění a klenot české podnikavosti dostal nový název odrážející komunistickou kvalitu: Okresní podnik místního průmyslu Český Brod. Až svobodná porevoluční léta znamenala pro Karmu znovuzrození. Tedy ne ihned – s divokostí devadesátek přišla firma o patent na remosku a nikdy za něj nedostala náhradu.
Smolné časy ale vystřídala naděje. V první vlně kupónové privatizace získala podíly ve firmě zahraniční fondy, mající zájem na jejím rozvoji. V roce 2001 se stal jejím majoritním akcionářem současný majitel Pavel Janeček, který zakladatele firmy vzdáleně připomíná. I on zasvětil plynárenství celý svůj život. Obor vystudoval na pražské ČVUT a až do poloviny minulého roku vedl Pražskou plynárenskou.
„Náš byznys je založen primárně na výměně stávajících plynových spotřebičů, kdy provoz stávajícího přestává být ekonomický a jeho oprava je dražší než pořízení nového. Proto jsme vyvinuli nové elektronické řízení, kterým dosahujeme o čtvrtinu nižší spotřeby plynu,“ popisuje Janeček aktuální směřování.
Situace, kdy by se Česká republika ocitla bez plynu, se Janeček nebojí. Dočasné řešení vidí ve zkapelněném zemním plynu, tedy LNG. „Po přívodu do systému je totožný se zemním plynem dopravovaným plynovodem, a tudíž použitelný pro naše výrobky. Rozdíl je pouze v nákladech na dopravu a skladování, samy o sobě zvedají cenu až o čtyřicet procent,“ připomíná.
Karma se nezastavuje ani před novými investicemi a připravuje se na akvizici zatím nejmenované plynárenské firmy. „V krizi vždy nakoupíte levně. Akvizice nás výrazně posílí do budoucna,“ slibuje si následovník prvorepublikové tradice.
