Evropská unie jde vstříc zkáze, doufám. Pro Západ jsme pořád nuly. Hrušínský bude koukat, co spustil jeho „prima brácha“ Čada

Byl jste dlouholetým členem Občanské demokratické strany (ODS). Pak jste přešel k Trikoloře. Co vám na „modrých ptácích“ tak vadilo?

Ještě za Václava Klause. To byla cesta, kterou jsem podporoval a přišla mi v té době jediná možná a logická. S Lisabonskou smlouvou jsem měl stejný problém jako Klaus. Jemu se do toho zcela správně nechtělo, ale byl přitlačen politickým okolím, jak sám tvrdí.

Za Topolánka mi začaly tuhnout rysy a za Nečase se to zlomilo. Nevyčítal bych mu, že se nechal ovládnout ženskou, ale tu bezkrevnou politiku. Dnes, když si přečtu Paroubka, tak musím s mnoha věcmi souhlasit. Vzhledem k Fialově vládě by ve vedení země snad dal přednost i Marťanům, což souhlasím. Vše, abychom se z tohoto ideologismu dostali.

Z ODS jsem vystoupil v roce 2019. V naší vesnici jsme zrušili celou místní buňku ODS. Ještě jsme to poslali do České tiskové kanceláře, abychom jim to osolili. Šlo o protest proti vyhnání mladého Václava Klause. Když ho vyšoupli z ODS, tak jsme šli s ním. Za týden pak vznikla Trikolora. Tehdy jsme založili buňku Trikolory, já se stal předsedou a pak to mladý Klaus vzdal. Všechno špatně.

Bral jste to jako zradu?

Bral. Osobně mě to vykolejilo. Klaus junior pro mě představoval inspirativního člověka a nositele správných myšlenek, a najednou napsal svůj status na facebooku a byl pryč. Nikomu neřekl nic do očí, nic nevysvětlil. Byl jsem překvapen a zaskočen.

V Trikoloře se pak začali samozřejmě různí lidé více profilovat. Vystoupit, nevystoupit z Evropské unie (EU) anebo fantasmagorie, jako že ji jen upravit. Po celou tu dobu si mou důvěru postupně získával Jindřich Rajchl. Osobně ho moc neznám, ale dal jsem mu důveru.

Takže jste s Rajchlem i odešel do nové strany Právo, respekt, odbornost (PRO)?

Ano. Jsem jedním z prvních členů a 3. září 2022 pořádáme spolu s dalšími vlasteneckými stranami velkou demonstraci na Václaváku.

Nemyslíte si, že práce a nadšení pro tyto malé strany, když i ODS, TOP 09 a KDU-ČSL musely pro vítězství ve volbách vytvořit koalici SPOLU, je přehlídkou ztraceného času?

Ano i ne. Při loňských volbách do Poslanecké sněmovny jsme přišli o milion hlasů. Teď hovořím o stranách, které se tam nedostaly. Komunisté, socani, Trikolora, Svobodní a tak dále. Navíc několik národoveckých levičáků je dnes v hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Foldyna, Bašta a další. Proto už jsem zahodil rozdělování politických stran na levicové a pravicové. Dnes je lze dělit s určitou mírou zjednodušení na globalizační a národovecké.

A já jsem národovec. Rodina, obec, stát. V této superkritické a válkychtivé době musíme chtě nechtě myslet hlavně na sebe. Protože nyní dochází k lámání chleba.

Myslí současná vláda na potřeby běžných Čechů?

Vůbec. Až bych řekl, že jsou řízeni tak, aby pracovali v cizí prospěch. Je to až fascinující. Sledovat ministryni obrany Janu Černochovou, jak vehementně obhajuje ohlášený nákup stíhaček F-35, je zoufalé. To bude velký průšvih pro naši ekonomiku. Armáda má vystavěnou celou leteckou strukturu kolem Gripenů, má nabídku levného odkupu, a najednou se řekne ne, strčte si to někam. Raději se bude za superprachy budovat vše nově. A pak si člověk přečte, že pilot ruského bombardéru Tu-160, když k němu přiletěly dvě japonské F-35, zatlačil jemně na plyn a uletěl jim. Americká „efka“ totiž mohou letět nadzvukovou rychlostí jen chvilku a pak musí do servisu, protože se jim oloupe jejich stealth kabátek. Osmkrát těžší bombardér je rychlejší. A do toho my jdeme.

Co si o takovém jednání myslíte?

Dnes už nemáme svět států, ale korporátů. Na Ukrajinu cpou zbraně hlavně korporáty. Co je nejhroznější, mezinárodně se přestalo mluvit o míru. I za toho komunismu se bojovalo za mír. Sice všelijak, ale bylo to poselství. A najednou se horuje pro válku. Připomíná mi to Čapkovu Bílou nemoc, kde ke konci ubijí doktora Galéna a dav řve: „Ať žije válka!“

Dnes jsou potlačovány některé informace a s tím i právo na ně. Prostě ČT24 anebo Seznam Zprávy dodávají ty správné informace, a ty ostatní zprávy se mezi lidi dostávají dost těžko. Osobně se snažím absorbovat mnoho různých informací z různých zdrojů.

Na vašem facebooku je například vyvěšeno video, kde bývalý ódéesák Vlastimil Tlustý uvádí příklad loajality české vlády s kdekým, jen ne s českým občanem...

Jde o to, že místopředseda Poslanecké sněmovny a finanční expert ODS Jan Skopeček, kterého jsem si celkem vážil, prohlásil, že nemůžeme přece Němcům uškodit tím, že bychom opustili německou burzu s elektrickou energií. Podle něj by nám totiž pak nemuseli prodat ruský plyn. Musíme být solidární. Oni nám ho však rádi desetkrát dráže prodají. Místo toho, aby šli pro nás naši představitelé vyjednat výhodné smlouvy, sedí doma a pronášejí taková moudra. Ideologicky jsme se zakopali.

S manželkou studujeme sanskrt a védskou gnózi u Jana Kozáka. Nejsme žádní extremisté, jen hledáme rozumné možnosti, kterými je dlážděna střední, vybalancovaná cesta. Ve všem by se měla hledat rovnováha, která vede ke klidu v duši, ale i v rodině a ve společnosti. Ale tenhle státeček jde pořád z extrému do extrému. Místo abychom se snažili vyjít s okolím, tak protlačujeme cizí zájmy, v našem okolí často odmítané.

Proto budeme vždy potrestáni. S Fialou jsem se před pěti lety mailem chytnul kvůli Vrběticím. On sypal pořád mainstreamové informace. A já na to argumentoval tvrzeními některých českých chemiků, že je to nesmysl. Tak jsem mu napsal, ať si ty své eurohujerské názory promyslí. To jsem si naběhl, že není žádnej eurohujer a že mezinárodní politice rozumí určitě víc než nějakej Čada. Ale teď to vidíme. To, co mi chybí v dnešní politice, je to, co zdůrazňuje védská filozofie: morálka, mravnost a zodpovědnost. Z védských dob pochází prohlášení „Pravda a láska zvítězí“. Možná Havel jenom doplnil „nad lží a nenávistí“.

Četl jsem Fialovu knihu Rozum a odvaha z roku 2017 a je vidět, že některé své názory buď nedokáže prosadit, nebo z nich ustoupil...

Když se lísal na předsednické místo v ODS, tak mluvil rozumně. Taky se na to řada lidí chytla. Ostatně ještě docela nedávno byl celkem konstruktivní. Tak co je? Populista, oportunista? Jak by sám on sebe nazval? Můžu si vážit takového člověka? Kniha je kniha, ale pevný postoj v názorech je něco jiného. Teď bylo zajímavé, jak ho seřval Guy Verhofstadt. Jen rychle zrušit národní veto, ať si to Němci s Francouzi rozhodnou všechno sami – a malé země, jako je Česko, ať se jim do toho nepletou. To je Evropská unie. Normální člověk by si to nenechal líbit. Fiala ani necekl. A to je naše pozice.

Evropská unie jde vstříc zkáze, a v tu já doufám. Bohužel jsem v roce 2003 hlasoval pro vstup, ale to nám předkládali úplně jiný koncept, než je dnes. Prostě volné cestování, služby, toky peněz a nic jiného. Vždy jsem podnikal, dělal sám na sebe a v tom jsem cítil svobodu. Také jsem se cítil být pravičákem, což už dnes nevím, co znamená. Jestli se dnešní ODS cítí jako pravice, tak já už ne.

Ostatně dnes hlavně Zelená dohoda pro Evropu, Green Deal, alespoň deklarovanou jednotu EU silně narušuje...

Určitě. U nás je proti ní spousta lidí, já také samozřejmě. Opravdu musíme myslet sami na sebe. Grety nám to nevymyslí. I Fiala vykřikoval, že je třeba solidarity v rámci EU. A najednou se ukazuje, že Španělsko na to hází bobek, protože má své zdroje jinde a není závislé na Rusku. Portugalsko, Itálie, ostatně i Maďaři si hájí své smlouvy. Němci opatrně přešlapují, ale pořád sosají plyn z Ruska. Američané jsou v tomto ohledu taky potichu, protože taky čerpají z Ruska plyn i ropu. Jen my vykřikujeme. Ale co dál? Sám se snažím se energeticky zabezpečit. Mám tepelné čerpadlo a fotovoltaickou elektrárnu, sám jsem si je postavil. Ale co ti ostatní, kteří touto cestou jít nemohou?

Jste ekologicky zodpovědný člověk. Vyznáte se perfektně ve fotovoltaice, a to už od studentských dob. Tak proč jste nepřítelem Zelené dohody pro Evropu?

Snažím se jen být racionální. Pro mě, jako pro malého spotřebitele, to dává do jisté míry smysl. Nicméně fotovoltaika třeba v zimě moc nefunguje. Ostatně je to má profese. Když se dostaly na trh skvělé technologie, tak o ně až takový zájem nebyl, protože cena elektřiny byla relativně nízká a lidi to nezajímalo. Najednou ceny energií rostou do nebe a lidé mají strach, že energii mít nebudou.

A bude hůř. Dojíždějí jim fixace na hypotéky, plyn, elektřinu, ale pak nám bude „horko“ i v zimě. Z necelých dvou korun za kilowatthodinu mi cena jen čistě za elektrickou energii, tedy bez dopravy, vyskočila na sedm padesát.

Ceny opravdu rostou až moc. Co to udělá s českou a s evropskou společností?

Doufám, že EU zvoní umíráček. To je jediná pozitivní záležitost na dnešní celoevropské krizi. Evropská unie už se k lepšímu nezmění. Evropská komise si dělá vlastně, co chce. Odborníky nepotřebuje. Našemu předsednictví EU se snad musí smát i v ODS. Pro Západ jsme od roku 1989 vždy byli nuly a vždy pro ně nuly budeme. Není se čemu divit, skoro všechno je tady v rozvratu.

Když se po více než 30 letech ohlédnete za touhle slavnou demokracií, tak padáte do mdlob. Vyráběli jsme náklaďáky, osobáky, traktory, elektronky, polovodiče, celé investiční celky a tak dále. Ještě před Listopadem jsem podepsal Několik vět, cinkal klíčema, pak v Technoplynu zakládal Občanské fórum, držel jsem změně palce, ale tohle jsem fakt nečekal. Byl jsem naivní.

Z USA jste do Česka přivezl první přístroj na měření srdce zvaný pletysmograf. Vaše manželka, psycholožka Lenka Čadová, s níž ParlamentníListy.cz publikovaly několik rozhovorů, vyzývá lidi, aby se vrátili k přemýšlení srdcem. Jak vy tomu rozumíte?

Je v tom obrovská technická logika. Bavíme se o biofyziologii. Ačkoliv to zní hrozně a zdráhám se dívat na člověka mechanisticky, nemohu si pomoci. Vše se točí kolem proměnlivosti srdeční frekvence. Zjistilo se, že srdce nebije jako metronom, tak bije jen těsně před smrtí, ale mění svou činnost podle toho, jak chce docílit vnitřní rovnováhy těla vůči vnitřnímu i vnějšímu vlivu prostředí. Snaží se o balanc. Člověk reaguje na stresové situace nejdříve srdcem, a až později mozkem.

Máme to ověřeno velkým počtem měření. Příležitostně se tomu věnuji. Čtu americké, ruské a finské – což jsou země, kde se tomu nejvíce věnují – články o této tematice. Tento obor se nazývá neurokardiologie, ale podobným myšlenkám se čeští kardiologové smějí. Pro ně srdce zůstává jen pumpou.

Jak ale máme myslet srdcem?

Srdce je malý mozek. Obsahuje asi čtyřicet tisíc speciálních neuronů. A je to nejrychlější a nejsilnější energetický element v lidském těle, velký bubeník. Vyzařuje elektromagnetické pole. Je tisíckrát silnější než elektrické pole mozku. Signály srdce mohu magnetometrem měřit na velkou vzdálenost. Velmi intenzivně komunikuje s mozkem a 90 % informací, které si vyměňují, pochází ze srdce. Autonomní nervový systém, který kontroluje až 95 % lidského těla, je řízen právě srdcem.

A myslet srdcem znamená – dát na své pocity, na svou intuici. Když jsem šel proti své intuici, tak jsem si strašně rozbil držku. Začalo to pitomými diktáty na základní škole. Dopsal jsem a při kontrole opravoval, jenže tehdy jsem udělal nejvíc chyb. To samé se opakovalo až do hluboké dospělosti. A intuice je opět fyzikálně doložena. Srdce bere informace z prostoru a je schopné předvídat, co přijde. Zkoušelo se to na emočně zabarvených obrázcích – a srdce reagovalo dřív než mozek. A proto se třeba říká, byl to srdcař, mluvil nám ze srdce, ruku na srdce.

Proč se tomu čeští kardiologové vysmívají?

To je otázka pro ně. Ale já, přestože jsem inženýr, jsem srdcem fascinován. Srdce jako jediný orgán v lidském těle dokáže fungovat autonomně. Když ho vyndáte ven z těla, tak stále pracuje. Také nejde jen tak vyměnit. K tomu se pojí démonický příběh jedné holčičky. Na kongresu amerických kardiologů se psycholožka rozpovídala o svém případu. Dostala se k ní malá pacientka po transplantaci srdce. Nemohla spát, měla strašlivé sny. V hypnóze popsala scénu, kterou prožila dárkyně jejího srdce. Jiná holčička, kterou někdo zavraždil. Pacientka v hypnóze vylíčila vraha tak, že ho FBI našla a usvědčila z vraždy.

Nicméně, transplantací srdce jsou tisíce, a vy zmiňujete jeden případ...

Chápu nedůvěru. Nicméně takových, pravda ne tak napínavých, případů je mnohem víc. K srdci mám obrovskou důvěru. Také se mu dnes říká srdeční mozek. Je schopné velkému centrálnímu mozku mnoho věcí napovědět. Jak říkal filozof Blaise Pascal: „Srdce má důvody, které rozum nechápe.“

To vám srdce napovědělo, abyste, jako známý dětský herec, v kariéře u filmu už nepokračoval?

Vlastně ano. Uvědomoval jsem si, že nejsem talent. Jako mnoho jiných dětí jsem do toho spadl rovnýma nohama, a šlo o velmi drsné prostředí. Dospělí na place hulili, řešili své alkoholické a sexuální problémy, a vůbec si neuvědomovali, že jsou kolem děti a slyší to. Bylo to nepříjemné. Třeba jsme natáčeli ve Zlíně. Nechtěli utrácet a vozit mě domů, takže jsem o víkendu, kdy se nepracovalo, seděl na zadku v hotelu a měl jsem dvanáct korun. Koupil jsem si dvě konzervy s masem a ohříval si je pod teplou vodou v umyvadle. Bylo to drsný.

Děti hrají samy sebe. Tomáš Holý jakbysmet. Nikdy jsem se dialogy neučil. Přečetl jsem si to před záběrem a udělal to po svým. Nikdy jsem nebyl schopen pochopit ty klády, co slyšíte v divadle. Třeba Shakespeara. Proto nejsem herec. To je pro jiné lidi.

Ve filmech Můj brácha má prima bráchu a Brácha za všechny peníze jste měl za bráchu Jana Hrušínského. Právě on třeba označil Trikoloru za polonacistickou organizaci. Co vy na to?

To je drsný téma. Když mi o tom přinese nějaké důkazy, můžeme debatovat. Kdo si myslí, že národovec a vlastenec je nacistou podobným Hitlerovi, Goebbelsovi či Himmlerovi, tak je mi ho líto. Takovému člověku schází vzdělání a vlastně i rozum. Prostě si myslím, že Česko by u nás mělo mít přednost před Evropskou unií, Eurasií, Amerikou a celým světem.

Tohle přece není nacismus, to je lidská přirozenost. Každému je bližší košile než kabát, a kdo říká, že ne, tak lže. Jde mi o zdejší demokracii, tedy o vládu českého lidu. Honzovi je také jeho Divadlo Na Jezerce blízké a své herce si ochraňuje. Žádá a dostává dotace. A jako u každé dotace, je to na úkor ostatních, kteří to neumí.

Sledujete jeho výroky?

Ne! Nejspíš by to uráželo mou inteligenci. Naposled jsme se potkali v roce 2009 v Mostě. Jan tam byl na nějaké svatbě a kouřil před restaurací. Přišel jsem za ním a byl velmi vstřícný, zval mě do divadla. To se ještě k politice do médií nevyjadřoval. Já tam byl s manželkou na celosvětovém srazu majitelů Citroena 2CV, tedy kachny.

V politice se spolu prostě neshodneme. Ale takových je nás hodně. Má dcera z prvního manželství je na tom podobně. Volí Piráty. Když jsme spolu, tak se o tom raději nebavíme. Když zrovna politika vnese do rodiny a vůbec mezi lidi takový nesoulad, není to dobře.

Mládí vpřed. Mládí má zelenou. Mladí to za nás vyřeší. Copak nesouhlasíte?

To je to poslední, co by mě napadlo. Tyhle stokrát omílané lži spíš vyjadřují nostalgii. Každý dospělý rád vzpomíná na své mládí. Ale s důvěrou v mladé, alespoň u mne, to nemá nic společného. Vzdělání a zkušenost totiž teprve vstřebávají. Každý kmen má svou radu starších, a platí to od vzniku lidstva. Na druhou stranu je jasné, že budoucnost patří mladým. Tak, ať o ní hodně přemýšlejí.