„Z táty jsem udělal taxikáře. Vozí mě na dva tréninky denně, naštěstí mi zatím dává stoprocentní slevu,“ vtipkuje Rataj, letos patnáctiletý člen klubu BA Plzeň. Na Olympiádě dětí a mládeže, kterou v červnu hostil Olomoucký kraj, bojoval za ten Plzeňský. Ve čtyřhře a ve smíšené čtyřhře dosáhl na devátou příčku. A dál? K vysokým cílům se neupíná, sport si chce hlavně užívat.
I přes svůj hendikep dokážete konkurovat svým vrstevníkům, a dokonce je porážet. Cítíte mezi vámi rozdíl?
Nic takového nevnímám. Považuji se za sportovce jako každý jiný. Jediný recept je neustále trénovat, zlepšovat se a věřit ve své sny. Někdy sice nejde vše podle představ, mé omezení se projeví, ale nedělám si z toho velkou hlavu a jedu dál.
Sám se věnujete několika různým sportům. Který je nejoblíbenější?
Momentálně se zaměřuji především na dva sporty – badminton a golf. Ty jsou pro mě v současnosti číslo jedna a chtěl bych v nich být úspěšný. Ostatní sporty jsem trochu upozadil.
Na některé zápasy používáte protézu, na jiné ne. Podle čeho se rozhodujete?
V každém sportu je to hodně individuální. Často se rozhoduji přímo na místě. Například v badmintonu se mi s protézou lépe podává, ale hůře pohybuje. V soutěži jednotlivců tedy nastupuji výhradně bez protézy. Naopak v zápasech dvojic, kdy rozhoduje kvalita podání, hraji převážně s protézou. Měním to podle komfortu a potřeby.
Jste v tréninku něčím limitován?
Některé druhy tréninků samozřejmě absolvovat nemůžu, ale jinak má příprava probíhá poměrně standardně. Jde především o intenzitu a kvalitu tréninkových jednotek, ze kterých si snažím odnést co nejvíce. Psychickou přípravu zatím nepotřebuji, dokážu se na soutěže ve všech směrech nastavit sám.
A pokud jde o jiné sporty, kterým se věnujete?
Můžu prakticky všechno. Kromě vhazování autu ve fotbale. Ale já jsem tam útočník. (úsměv) Jinak s protézou žádné problémy nemám. Ruku večer hodím na nabíječku, ráno nasadím. Žádná věda. Co jí ještě chybí? No, bylo by skvělé, kdyby mohla střílet pavučiny jako spiderman nebo mít hák s navijákem. To by se mi hodilo do skautu.
Jak jste si užil start na Olympiádě dětí a mládeže?
Na medaili jsem určitě nepomýšlel. Chtěl jsem si tu výjimečnou akci především užít. Ale to neznamená, že nemám vyšší cíle. Žene mě touha utkat se s nejlepšími badmintonisty v republice a dokázat si, že jim můžu konkurovat.
Chtěl byste se v budoucnu sportem živit?
Rozhodně bych to chtěl někam dotáhnout. Pokus se to nepodaří, nic se neděje, ale rád bych u sportu zůstal. Pohyb je zábava, naplňuje mě ze všeho nejvíce. Nikdy nehodlám přestat sportovat.
