Jihlava má po remíze s olomouckou rezervou jasno: Takhle už letos nikdy!

Po dvou úvodních kolech nové druholigové sezony mají fotbalisté FC Vysočina na kontě čtyři body a v tabulce se zatím drží na čtvrtém místě.

Za jiných okolností by tahle bilance byla na pochvalu, jenže Vysočina na tom mohla a především měla být ještě o kousek lépe...

Když v prvním utkání zvítězila ve Vlašimi 2:0, právem přijímala gratulace.

„Ovšem jen velké týmy pak umí takové vítězství potvrdit i doma,“ poznamenal nejzkušenější hráč současného jihlavského A-týmu Lukáš Zoubele. „A to jsme my nedokázali, takže mezi nimi ještě nejsme. Musíme se tedy vrátit zpátky na zem a začít zase pěkně od začátku,“ dodal.

Přitom právě on byl tím, kdo dostal Vysočinu ve druhém kole Fortuna: Národní ligy ročníku 2022/23 do vedení. Brankáře olomouckého B-týmu Jakuba Trefila překonal už ve 3. minutě.

„Jenže místo toho, aby nás vedení uklidnilo a byli jsme plni sebevědomí, dopustili jsme nepochopitelný výpadek,“ zlobil se hlavní kouč FC Vysočina Jan Kameník.

Jinými slovy, byli to jeho svěřenci, kteří po prvním gólu ztratili pohyb a jistotu na míči. A naopak hosté předváděli mnohem pohyblivější fotbal. „Zbytek první půlky byl z naší strany velmi špatný, což vygradovalo vyrovnávacím gólem,“ zmínil Kameník situaci z konce úvodního poločasu.

Momentka z utkání Jihlava (žlutá) vs. Olomouc B. Domácí hráči oslavují gól.

Chtělo to lepší techniku

Po změně stran se sice hra domácího mužstva zlepšila, nicméně na to, aby pro sebe Jihlava znovu získala vedení, to nestačilo.

Dokonce ani po vyložené šanci dvaadvacetiletého záložníka Radka Křivánka, na něhož osm minut před koncem utkání zívala prázdná brána.

„Byla to perfektně vypracovaná příležitost, kterou se ale nepodařilo dotáhnout. Možná to chtělo lepší techniku. Zdálo se mi, že střela šla víc nártem, možná, kdyby míč uklidil placírkou k tyči, tak to tam zapadlo,“ zamýšlel se kouč. „Každopádně je potřeba Radka za tuhle šanci pochválit,“ doplnil.

Za dalších sedm minut však mohlo udeřit na opačné straně, jenže míč orazítkoval pouze tyč jihlavské branky, kterou opět hájil Adam Jágrik. „Jestli mi v tu chvíli zatrnulo? No samozřejmě, protože jsme mohli prohrát. A to by byla malá tragédie,“ ulevil si Zoubele. „První domácí zápas jsme si představovali úplně jinak,“ přiznal.

A stejného názoru byl také trenér. „Náš výkon byl oproti zápasu ve Vlašimi velmi špatný, nesourodý, nekoncentrovaný, bez sebevědomí. Takhle se prostě doma nehraje,“ hartusil Kameník. Vzápětí však přece jen přešel na trochu smířlivější tón. „Ve fotbale se to zkrátka někdy stává, vždyť je to teprve druhé kolo. Pevně věřím, že se nám takový domácí výpadek v téhle sezoně už nestane,“ burcoval.

V dalším kole se jihlavští fotbalisté vypraví v sobotu 13. srpna do Chrudimi.

„V kabině asi zvýšíme hlas, aby to příště bylo z naší strany lepší. Přece jen máme nějaké cíle a s výkonem, jaký jsme předvedli proti Olomouci, to nepůjde,“ měl jasno Zoubele.

Vepřekovi přijel fandit bratr Ze zápasu ještě nebyly odehrány ani tři minuty a B-tým olomoucké Sigmy v Jihlavě prohrával 0:1. „Míč přeletěl přese mě, Zoubeleho jsem za sebou neviděl. Mohl jsem se líp zorientovat,“ zlobil se na sebe po utkání kapitán hostujícího mužstva Michal Vepřek. Jeho tým však nakonec stačil vyrovnat a domů si odvážel bod za nerozhodný výsledek 1:1. „Ve druhém poločase jsme měli asi víc šancí než domácí, každopádně konečná remíza je asi zasloužená,“ pochvaloval si. Stadion v Jiráskově ulici zná Vepřek velmi dobře ze svého působení v Jihlavě v letech 2007 až 2009. Navíc se do FC Vysočina vrátil ještě na šest měsíců i v roce 2014. „Je tady nový trávník Michal Vepřek z Olomouce v zápas s Plzní. a taky kompletně nové mužstvo,“ hlásil s úsměvem hlavní změny, kterých si všiml. „A taky chodí míň lidí,“ poukázal na tristní návštěvu pouhých 478 diváků. Každopádně jedním z těch, kteří se přišli na utkání podívat, byl také Vepřekův bratr Jiří. „Snažím se párkrát zajet i do Olomouce, ale teď jsem v Humpolci, takže sem jsem to měl kousek,“ svěřil se sourozenec olomouckého fotbalisty. Aktuálně podporuje bratra v druhé lize, ovšem zažil i jeho prvoligovou kariéru. „Chodil jsem se na něj dívat, když hráli v Praze, což bylo občas dost ostrý. Když mi třeba na Spartě hodil po zápase dres, tak jsem skoro nebyl schopný dojít ani do metra,“ vzpomínal dnes už s úsměvem Jiří Vepřek.