Hrubost, drama i pohoda charakterizovaly 13. koncert krumlovského festivalu

Koncert Zemlinského kvarteta na Mezinárodním hudebním festivalu Český Krumlov 4. srpna 2022 v rokokovém Prokyšově sále Krumlovské prelatury byl třináctým koncertem z patnácti hlavních koncertů festivalu. Letošní 31. ročník přinesl vedle zajímavých tradičních hudebních zážitků také bohatý doprovodný program a změnu výkonného vedení – ředitelkou festivalu se stala Gabriela Rachidi-Boháčová, dcera dosavadního ředitele Jaromíra Boháče.

Vedle tradičního hudebního programu byla pro návštěvníky festivalu připravena také rozsáhlá a nezvykle koncipovaná doprovodná část nejen s žánrovým rozšířením, které určitě uvítali četní vodáci, ale také workshopy malby pod vedením místního malíře (Krumlovský Montmartre), cvičení s živou hudbou (opět s krumlovskou lektorkou Mirkou Najbrtovou), Audi trenažér nebo možnost sportovních a deskových her.

Tento koncept zaplňuje léto v Krumlově společenskou a kulturní zábavou se zapojením místních kapacit a po dvou letech útlumu je dobrým impulsem oživení města, což přitahuje zájem veřejnosti i sponzorů. Kromě toho se festival zaměřil na podporu nejmladší umělecké generace, která souvisí s dlouhodobou činností jubilujícího Václava Hudečka (70 let). Na jeho jubileum festival upozornil koncertem 29. července 2022, stejně jako na další výročí (objevení Jistebnického kancionálu, 200 let od narození Césara Francka a další).

Dramaturgie Zemlinského kvarteta vybrala pro koncert dvě zásadní česká díla – Smetanův kvartet Z mého života a Dvořákův Americký kvartet, doplněný o Kvartetní větu c moll č. 12 Franze Schuberta a Kvartetní větu F dur, B 120 Antonína Dvořáka.

Schubertova Kvartetní věta v Allegro Assai vznikla v prosinci roku 1820, kdy bylo Schubertovi dvacet tři let. Zůstala nedokončena. Skladatel složil i prvních 41 taktů druhé věty Andante. Po jeho smrti rukopis získal Johannes Brahms. Posmrtnou premiéru měla skladba 1. března 1867 ve Vídni. Věta je právem hodnocena jako první z osobitých kvartetních děl skladatele, předchozí byly psány spíše pro domácí rodinné muzicírování. Věta je interpretačně náročná s kontrastními tématy: dramatické úvodní, lyrické (dolce) druhé a melodické třetí. Na závěr se vrací úvodní téma. Schubert ve větě nezapře, že je skvělým melodikem, ale zároveň těží z potenciální dramatičnosti formy i žánru.

Podobný, ještě důraznější kontrast mezi dramatičností a sladkostí (dolce) skýtá i druhá, z pohledu skladatele existenciální skladba koncertu, Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“, který byl dokončen 29. prosince 1876. Soukromá premiéra se konala roku 1878 (na violu hrál Antonín Dvořák), veřejná 29. března 1879. Snad nejkomplexnější analýzu tohoto mimořádného díla provedl skladatel a hudební teoretik Karel Janeček (+1974). Skladatel sám napsal v dopise Josefu Srbovi z 12. dubna 1878 něco, co by měl vést v patrnosti každý umělec, protože mnozí si dnes cestu zjednodušují konceptualismem: „Neměl jsem úmyslu napsati nějaké quartetto dle receptu a dle usu forem obvyklých… U mne se forma každé komposice dá sama sebou dle předmětu. A tak si toto quartetto udělalo formu, jakou má, samo.“

Úvodní violové téma v e moll se rozvíjí do tematického bloku celých 46 taktů, je dramatické a evoluční, proto jej také skladatel nereprízuje. Zajímavá je strukturní podoba některých částí vedlejšího tématu s hlavním, ale zároveň i výrazový kontrast (od 71. taktu). Je nadepsáno v pianissimu a „co nejsladčeji, i když výrazně“ (v G dur). I druhé téma se vyvíjí do plné síly v taktech 101–110. Závěrečné téma (takt 111–119) zpracovává obě témata. To považuji za mistrovství Smetany – onu prokomponovanost, skryté vazby mezi tématy i mezi větami, a přitom jejich výrazovou i konstrukční protilehlost.

Úvodní akord 2. věty Quasi polka začíná sice ve forte, ale stále by to měla být „quasi polka“, která ve střední části přináší melodické pohupování s výrazem melancholické reminiscence salónní atmosféry mladých let. Překrásné je následné Largo sostenuto s úvodním, skvěle zahraným violoncellovým sólem. Smetana o něm napsal: „Upomíná mně blahost první mé lásky k dívce, která později se stala věrnou mou ženou. Boj s nepříznivým osudem, konečné dosáhnutí cíle.“

Třetí věta, ač v zásadě uchovává sonátové schéma, působí jako volná, zarámovaná violoncellem a kódou v pianissimu, která přináší nejen pohled do minulosti, ale dle mého názoru i výraz uklidnění.

Poslední věta Vivace podle slov skladatele Fr. A. Urbánovi z 21. července 1879 je jistým komentářem ke skladatelovu poslání: „Národní probuzení! Vliv národní hudby na skladatele, pěstování její až k momentu, kde osud výstražně oznamuje vysokým hvizdem tónu (4 čárkované E) strašlivou katastrofu mého ohlušení. Podrobení se nezvratnému osudu, který už v první větě co výstraha se ozval, s malinkým paprskem naděje na lepší budoucnost.“ Rozsáhlejší kóda vyvažuje a podle mne vyjadřuje i konečně osobní smíření (viz krátká epizoda v allegru v rámci moderata), vše v sladkosti (dolce a dolcissimo), pianissimu, k závěrečnému dur a tiché pizzicato tečce.

Rozepisuji se takto dopodrobna proto, že si vážím, pokud interpreti věnují pozornost právě oné oscilaci mezi dramatickými vzmachy a „údery“ a v podstatě smířeným podtónem celé kompozice. Je to spíš vzpomínka na ruch, „boj“ a sladkost mládí a úspěchu. Z tohoto pohledu byla pro mne interpretace Zemlinského kvartetu přehnaně převážena k dramatičnosti až hrubosti. Možná k tomu přispěla i akustika sálu, horko, mírné nepřesnosti intonační i artikulační, určitá nervnost, která postihla i provedení Schuberta. Mezi větami se dolaďovalo, což chápu, že bylo třeba, ale vzhledem k charakteru skladby to působilo rušivě na soustředění. U díla, které člověka oslovuje do hloubky, třeba aniž by si to plně uvědomoval, vadí i odchylné detaily od vnitřního naladění a Smetana je svou kontrastností i prokomponovaností a technickou náročností interpretačně riskantní. Chybělo mi skutečné zklidnění a uvolnění tam, kde mělo být. A že ho interpreti umějí, prokazovali, takže jde spíš o koncepční přístup, nebo vliv temperamentu než konkrétní situace.

Dvořákova Kvartetní věta F dur, B 120 z roku 1881 i Smyčcový kvartet č. 12 F Dur „Americký“ z roku 1893 dopadly oproti tomu skvěle. Zemlinského kvarteto má z poslední doby Dvořáka dobře osvojeného výrazově i technicky. Patří mezi ojedinělé soubory, které nastudovaly a nahrály smyčcové kvartety Dvořáka kompletně a v době covidových restrikcí prováděly online.

Kvartetní věta F dur vznikla jako první část zamýšleného kvartetu, které si objednalo kvarteto kapelníka dvorní opery ve Vídni. Dvořák ji ale odložil, když začal psát Kvartet C dur, op 61.

Americký kvartet je hudba pohodová, jak poznamenal i autor, s jasnými odkazy na americkou kulturu. Publikum bylo z druhé poloviny koncertu nadšeno, takže soubor ještě přidal „od podlahy“ adaptovanou verzi Smetanovy Skočné, kterou aranžoval violista souboru Petr Holman. Následoval dlouhý potlesk ve stoje.

Zemlinského kvarteto
4. srpna 2022, 19:30 hodin
Prokyšův sál, Český Krumlov

Program:
Franz Schubert: Kvartetní věta c moll, č. 12, D. 703
Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života.“
Antonín Dvořák: Kvartetní věta F dur, B. 120
Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet č. 12 F dur „Americký“

Účinkující:
Zemlinského kvarteto