„Myslím, že Svijany Open už si fanoušci tenisu pevně dávají do svého kalendáře a do areálu U Jezírka prostě chodí rádi. A nejen z Liberecka. Ale určitě nedílnou součástí velkých návštěv bylo jméno Jirky Lehečky. Předváděl tady skvělé výkony,“ konstatoval Tomáš Trsek, ředitel turnaje a sportovní manažer pořádajícího klubu.
V neděli vyvrcholil devátý ročník turnaje Svijany Open, v čem byl výjimečný?
Určitě tím, že vyhrál Jirka Lehečka, což je super, náš turnaj už zase potřeboval českého vítěze. Vyhlíželi jsme to od roku 2013, kdy první ročník ovládl Jirka Veselý. Je to důležité proto, že Svijany Open pořádáme zejména kvůli českému mládí. Letošní ročník byl výjimečný i tím, že v semifinále nehrál ani jeden tenista starší 21 let, to bylo perfektní a ukázalo, že mládí se posouvá nahoru. Kromě Lehečky, kterému věřím, podle mě v budoucnu hodně uslyšíme i o Francouzi Perricardovi a Finu Virtanenovi. A v neposlední řadě byl devátý ročník samozřejmě ojedinělý i diváckou návštěvností, která byla letos jednoznačně rekordní.
Čemu to přičítáte?
Myslím, že Svijany Open už si fanoušci tenisu pevně dávají do svého kalendáře. V letošním roce jsme přitom poprvé ani nedělali nějakou velkou kampaň, ale už jsme dosáhli nějakého jména a lidi do areálu U Jezírka prostě chodí rádi. A nejen z Liberecka. Na semifinále a finále vysílaly oddíly třeba z Děčína nebo Nového Boru vlakové výpravy s šedesáti, sedmdesáti dětmi a členy klubu. To se v tomto směru hodně posunulo. Ale určitě nedílnou součástí velkých návštěv bylo jméno Jirky Lehečky. Přece jen je to česká jednička, aktuálně tenista první světové šedesátky, má velký potenciál a může to být nový Berdych. Předváděl tady skvělé výkony, to lidi samozřejmě zlákalo, navíc je rodák z nedaleké Mladé Boleslavi a jezdilo ho do Liberce povzbuzovat i hodně tamních diváků.
Tenista Jiří Lehečka ovládl Challenger Svijany Open v Liberci. Stal se druhým českým vítězem turnaje.
Jaká je maximální kapacita na centrkurtu?
Když je úplně narváno, tak šest set lidí, což bylo, a poprvé jsme měli vyprodáno i v sobotu na semifinále. Tomu pomohlo i to, že Roman Jebavý, který je vlastně místní, hrál ve dvojici s Adamem Pavláskem finále čtyřhry.
Když jste uspořádali premiérový ročník Svijany Open v roce 2013, jaké jste měli plány do budoucna?
Máme výhodu, že šéf našeho LTK Liberec pan Polívka má ze své minulé práce, kdy vedl firmu, takový dar mít vize a věci dotahovat a dělat je pořádně. Nechci říct, že po nás nějak šlape, ale každý rok se snaží turnaj zlepšovat a díky tomu tady vznikla taková tradice. Ta vize tehdy v roce 2013 byla, že jsme v Liberci chtěli postupně mít špičkový turnaj série Challenger ATP Tour, a to se povedlo. Když pak posloucháme různé semináře a výkonné výbory a jsme tam označováni jako nejlepší turnaj pro muže v republice, tak je to samozřejmě krásná vizitka.
Může se liberecký turnaj posunout ještě někam výš?
Jak už jsem řekl, vize máme pořád a víme, kam chceme turnaj posunout. Divácká kapacita se U Jezírka navýšit dá, ale spíše o desítky míst, rozhodně ne o stovky. V roce 2020 se kvůli covidu Svijany Open nekonal, takže příští rok budeme pořádat jubilejní desátý ročník, odkdy je turnaj součástí Challenger ATP Tour a pro fanoušky nějaká překvapení připravujeme. Pro letošek jsme například investovali hodně peněz a s pomocí Národní sportovní agentury jsme vylepšili infrastrukturu areálu, což je třeba vidět hned u vstupu.
Je necelý týden po finále, už se začíná s přípravou dalšího ročníku?
Dá se to tak říct. Hned po turnaji děláme zhodnocení, probíráme body, které se nám povedly a které bychom naopak ještě měli a chtěli vylepšit. Teď je totiž nejlepší čas už si začít plánovat příští rok, protože to všechno máme ještě v čerstvé paměti. Do Vánoc musíme hlavně splnit u ATP administrativní náležitosti a po Novém roce už se zase jede, zasedáme každý měsíc a připravujeme jednotlivé sekce.
Kyrgios vyhrál turnaj ve Washingtonu, Lehečka ovládl challenger v Liberci |
Kdy míváte jasno o hráčské účasti?
Po turnaji vždycky supervisor ATP připraví hodnocení, které se dává na hráčskou zónu. Tenisté si vyhodnotí komforty toho kterého turnaje, jako jsou hotely, posilovny, transport z letiště, kvalita dvorců, celkové zázemí a pak se podle svého kalendáře hlásí sami. Měsíc před začátkem je uzávěrka a podle toho poté udělujeme ve spolupráci s Českým tenisovým svazem volné karty mladým českým hráčům, jak už jsem řekl v úvodu. Už zdaleka neděláme to, že bychom zahraniční tenisty sami oslovovali, prostě čekáme, kdo se přihlásí.
Kolik lidí se stará o chod takového challengeru?
Ty počty máme zmáklé přesně. Na turnaji bylo 59 hráčů z 20 zemí světa, na pravidla dohlíželo devět umpirových a 19 čárových rozhodčích, ty zaštiťovali šéf sudích a supervisor. Měli jsme 62 sběračů míčků, které měla na starosti tři děvčata, pak 25 kluků, kteří dohlíželi na technické zázemí a celkový chod areálu – kurty, vstupy, roznášení vody a podobně. Šest holek se staralo o zázemí hráčů, tedy zápisy, tréninky, míčky nebo ručníky. Tři děvčata se starala o hotelová zařízení, protože se bydlelo v pěti hotelích po Liberci, hlavním byl Clarion Zlatý lev. Dále jsme měli tři řidiče a zapomenout se nesmí na vyplétače raket, byli dva a v některých dnech i tři, aby to stíhali. Za turnaj se totiž vypletlo zhruba tři sta raket a pro zajímavost – v letošním ročníku Svijany Open se spotřebovalo 2 250 míčků, ať na zápasy nebo na rozehry. No, a v organizačním výboru je nás v průběhu toho roku osm až deset, takže jsme celkově na vysokém počtu lidí…
Jak ten hrací týden prožíváte vy jako ředitel akce?
Kdo v tom kolotoči nežije, tak si to dost dobře neumí představit, protože přijde jako divák na turnaj a vidí jen, jak to funguje. Ale té práce celého přípravného týmu je strašně moc a pro mě osobně jsou nejhorší ty dva týdny před prvním zápasem. To mě většinou zaskočí spousta věcí, třeba špatně funguje stolek pro rozhodčí, internetové připojení je jen pro jeden stream, musí se vytvořit zázemí pro kamery, pro světelné tabule... Když se to ale rozeběhne, tak spíš už jen dohlížím na jednotlivé sekce, jak fungují. Každý večer a každé ráno děláme s jejich šéfy porady, kde vše řešíme. Takže ten samotný hrací týden už není tak náročný, jako ty dva předtím.
Opusťme Svijany Open, jaký je celoroční chod vašeho klubu?
LTK Liberec není jen Svijany Open, prioritou je mládež, péče o ni je náš hlavní klubový pilíř. V roce 2010 jsme začali systematicky budovat naši základnu a v současné chvíli se, myslím, můžeme chlubit jednou z největších v Česku. V klubu máme nad dvě stě dětí, které pravidelně dochází na kurty, jsou rozděleny do skupiny závodní a nezávodní.
Tenista Jiří Lehečka uspěl ve finále turnaje Challenger Svijany Open v Liberci. Porazil Španěla Nicolase Álvareze.
Jaké naděje v mládežnické základně máte?
Řekl bych, že poslední dva roky jsou pro nás v tomhle průlomové a dávají nám dobrou zpětnou vazbu, protože jsme se, pokud jde o výsledky, zařadili mezi ty nejlepší české kluby. Vloni jsme získali bronz na mistrovství republiky družstev do dvanácti let, letos jsme na to navázali pátým místem a nyní nás čeká šampionát týmů do čtrnácti let, kde si věříme na medaili. Cítíme, že v dalších letech už nebudeme na těchto domácích žákovských vrcholech bojovat jen o první osmičku, ale budeme se prát o nejvyšší příčky.
A co úspěchy jednotlivců?
V klubu máme vytvořená různá střediska, do toho vrcholového vybíráme mladé hráče a hráčky, kteří už splňují reprezentační kvóty. Můžeme se třeba pyšnit tím, že Sára Oliveriusová je v ročníku 2009 česká dvojka a jako třináctiletá je na žebříčku Tennis Europe v kategorii do čtrnácti let už ve dvacítce. Vyhrála tři mezinárodní turnaje a je vicemistryní České republiky mezi čtrnáctiletými. Jan Kreysa, také ročník 2009, je do čtrnácti let v Česku bronzový. Pak máme mladé hráče, jako jsou Mathias Škrlík nebo Matouš Čepelík, ti jsou ve svém ročníku 2008 do šestky. Takže aktuálně máme asi deset nadějí, které splňují ty reprezentační kvóty, ale za nimi je řada náhradníků a ti se na ně tlačí.
Na Svijany Open už startoval v kvalifikaci mladík Jonáš Kučera z vašeho klubu...
...je nejstarším z našich odchovanců, který plní ta reprezentační kritéria. Jonáš je ročník 2006, v roce 2013 tady sbíral míčky ve finále mezi Veselým a Delbonisem a letos už naskočil jako nejmladší hráč na Svijany Open do kvalifikace a soupeři, který je kolem 350. místa na žebříčku ATP, hlavně v prvním setu statečně vzdoroval a prohrál 6:7, 1:6. Jonáš Kučera je přesně tím příkladem, proč se mládeži v LTK Liberec věnujeme a také proč pořádáme náš turnaj.
V Česku aktuálně běží akce Tenis dětem, se kterou jste začali. Můžete tento projekt přiblížit?
Vznikl tak, že náš kamarád a trenér Petr Vrchotka, který pracuje ve švýcarském Lucernu, nás před třemi lety začal seznamovat s různými systémy animované výchovy dětí, kdy sbírají různé nálepky a tak podobně a vychovávají se jak po morální stránce, aby uměly pozdravit, říct ‚ahoj‘ svým kamarádům, což teď není úplně běžné. Pak aby se vůbec uměly po sportovní stránce správně hýbat a v neposlední řadě aby uměly hrát tenis. Dali jsme ty tři složky dokupy, vytvořili jsme na to u nás systém a program „Pojď do tenisové rodiny“. Má napomáhat klubům, aby přilákaly zábavnou formou děti k tenisu. Nejdříve jsme si mysleli, že to zůstane jen tady na Liberecku, ale viděli jsme při spolupráci s jinými kluby, jak se to docela daří, tak jsme projekt představili svazu. Tomu se zalíbil, začal na tom s námi metodicky pracovat tak, aby to bylo špičkové. Momentálně se dokončují poslední úpravy a program s názvem Tenis dětem vyjde jako metodika pro děti do devíti let pod záštitou Českého tenisového svazu a měl se brzy rozšířit po celé republice.
Je tenis drahý sport?
Myslím, že v současné chvíli skoro každý sport zasahuje do rodinného rozpočtu. Nálepku drahého sportu máme pořád, ale podle mě je tenis na finance průměrným sportem, protože sledujeme jiné sportovní kluby nebo kroužky, takže určité srovnání máme. Samozřejmě pokud rodiče opravdu chtějí, aby jejich dítě sportovalo, něco obětovat musí. My jdeme tou cestou, aby rodiče u nás dítě po škole vysadili, navečer si ho vyzvedli a my se postaráme o jeho program a sportovní a tenisový rozvoj. A ty trenéry samozřejmě platit z něčeho musíme.
