Právě leží v nemocnici. Je stabilizovaný, komunikuje. „Mám se celkem dobře,“ informuje přes sociální sítě. „Děkuju všem za milé zprávy. Plně se soustředím na uzdravení.“
Má drobně zlomený krční obratel, otřes mozku a pochopitelně mnoho odřenin. Na několik týdnů má být v úplném klidu a je jisté, že letošní sezona pro něj skončila.
„Pár milimetrů a mohlo to být ale úplně jiné,“ uvědomuje si v rozhovoru pro list Het Laatste Nieuws. „Jsem za to vlastně vděčný.“
Před dvěma týdny přitom prožíval chvíle euforie.
Byl členem osmičky, která v čele s Vingegaardem získala na Tour de France žlutý a puntíkatý dres, s van Aertem zelený a celkem opanovala šest etap.
Slavnostní přípitek mezi jezdci týmu Jumbo Visma během 21. etapy Tour de France
On si sice žádný triumf nepřipsal. Platil ale za poctivého pracanta, rozjížděl van Aertovi spurty, na rovinách a ve zvlněném terénu tahal kolegy.
„Každý z týmu si zaslouží pochvalu. Bez nich bych Tour nevyhrál,“ děkoval Vingegaard po dojezdu v Paříži.
I proto Benootovi Jumbo prodloužilo smlouvu až do konce roku 2025 a v letošní sezoně měl ještě sehrát několik důležitých rolí k dalším vavřínům. Třeba na mistrovství světa v Austrálii, kde měl v belgickém reprezentačním týmu pomáhat van Aertovi k duhovému trikotu.
Nyní však prožívá jinou situaci.
Po francouzské Grand Tour osmadvacetiletý jezdec absolvoval Clásicu San Sebastián, na níž nestačil jen na vítězného Remca Evenepoela a druhého Pavla Sivakova.
Pak si dal pár dní volno a následně zamířil do italských Alp do vysoké nadmořské výšky. A právě tam se to stalo.
Od pěti ráno čistil ryby. Podivuhodný příběh šampiona Vingegaarda |
Při pondělním tréninku sjížděl z táhlého kopce. Ani prý nejel tak rychle.
„A najednou z parkoviště přede mnou z ničeho nic vyjelo auto,“ popsal nyní. „Nevím, jestli se nedívali, nebo si mysleli, že to přede mnou stihnou… Vjel jsem do něj, sotva jsem byl schopný sáhnout na brzy.“
Benoot vozidlo přeletěl a smýkal se po asfaltu. Kolo rozbité, auto mělo zničené dveře, utržené zrcátko, vymlácené boční okénko.
Ale o materiální škody v tu chvíli pochopitelně nešlo.
Belgičan byl podle všeho čtvrt hodiny v bezvědomí, načež ho vrtulník přepravil do nemocnice. „Když jsem se probral, naštěstí jsem mohl hýbat rukama a nohama. To byla největší úleva,“ vyprávěl.
 |
V ohrožení života nebyl, přesto je výčet zranění dlouhý: drobná zlomenina krčního obratle, pohmožděná žebra, otřes mozku, šité rány po celém těle, které mu předtím lékaři museli vyčistit od kusů skla.
„Jasně, v následujících měsících budu naštvaný, že nemůžu závodit. Vlastně jsem ale velmi vděčný, že stále můžu vyprávět svůj příběh,“ uvědomuje si někdejší vítěz Strade Bianche.
Podle prvních odhadů bude muset minimálně měsíc nosit krční ortézu a šest až dvanáct týdnů být v klidu. Až to půjde, z Itálie ho převezou do Belgie, kde se podrobí dalším vyšetřením.
„Jsem ještě celkem mladý, tak doufám, že to tak dlouho trvat nebude. A brzy budu zpět,“ věří.
A Jumbo-Visma v něm bude mít zpět svého pracanta.
