Přejít k hlavnímu obsahu
Screwballs rok 1992. Jan Elvis Čihák první zprava. | Foto: archív Františka Triera
Screwballs rok 1992. Jan Elvis Čihák první zprava. | Foto: archív Františka Triera
Matěj Ptaszek -

Odešel rock'n'rollový mág kontrabasu a dobrodruh srdcem Jan „Elvis“ Čihák

„Blues je vyprávění životního příběhu a já se snažím do něj vkládat kontrabasem rockabilly, aby ten příběh byl živelný“. Jan Čihák přezdívaný Elvis vtiskl kontrabasu jako první v Československu akrobatické prvky s notnou dávkou hravého kaskadérství. Jeho životní příběh plný rock and rollu, motorek, adrenalinu a potápění by vydal na román, nicméně se musí bohužel vejít do několika odstavců nekrologu.

 Když v osmdesátých letech Jan Čihák (narozen 23. ledna1968 v Praze) viděl v kině americký film Pomáda, okamžitě věděl, jakou cestou se jeho život bude ubírat. Sehnal si kontrabas a začal na něj řádit již v polovině osmdesátých let. V roce 1988 si zahrál roli Elvise Presleyho s kapelou Matěj Čech ve videofilmu Ivana Tatíčka a Zdeňka Suchého Miss Rock'n'Roll. Nebylo to naposled, co si zahrál svého idola. Na začátku devadesátých let se stal „Elvisem“ jedné z programových znělek tehdy začínající televize Nova.

S kamarádem a spolužákem ze základky Františkem Trierem ještě za šedivých časů železné opony založili kapelu Screwballs, která v časech, kdy v Československu panovala „Nová vlna“, zcela vybočovala svým nebývale autentickým pojetím rockabilly a sveřepou divokostí ve stylu onoho okřídleného: „Nikdo to tu nepřežije!“ První historický koncert Screwballs se příznačně odehrál 17. listopadu 1989 v Holešovičkách v legendární Rokosce. Debut desky si oblíbená kapela odbyla roku 1990 kompilací čtyř kapel Rockabilly go! u Monitoru. O dva roky později přišlo CD u Pantonu s názvem Rock 'n' roll Is My Way. Následovaly roky rockové hojnosti nejen v Malostranské besedě. Spolupráce Jana „Elvise“ Čiháka s Františkem Trierem trvala s přestávkami bezmála dvě dekády.

Díky svému interpretačnímu mistrovství a progresivnímu přístupu ke hře na kontrabas i neodolatelnému vzhledu se Jan Čihák stává na začátku devadesátých let nepřehlédnutelnou osobností české rock and rollové scény. Není divu, že je vybrán i s dalšími špičkovými hudebníky, aby přispěl svým uměním do dnes již kultovního Hřebejkova snímku Šakalí léta, který se stal na několik let součástí jeho života, když hrál v hudební skupině ve stejnojmenném představení divadla ABC. 

Jan Čihák byl člověkem mnoha vášní. Kromě toho, že miloval tvorbu Elvise Presleyho a s ním spojené hudební žánry, tak byl rovněž zdatným bikerem, nadšeným specialistou na opravy ruského retro automobilu Volha a potápěčem s kapitánskýma zkouškama na jachtu, se kterou brázdil Slapy.

Nezkrotná povaha dobrodruha jej provázela celý život. František Trier s mrazením v zádech vzpomínal, jak se Elvis Čihák sv mládí nezřídka spouštěl po hromosvodu ze čtvrtého patra paneláku a ještě se u toho smál.

Krátce působil Čihák i jako policajt pochůzkář, s čímž se váže i nasledující historka, kterou mi vyprávěl u piva. „O jedné pochůzce na Malé Straně jsem viděl na chodníku zaparkované luxusní auto. Oslovil jsem slušně řidiče, že tu nesmí parkovat a on mě nafoukaně poslal do prdele s tím, že není jen tak někdo a svůj výstup zakončil větou: ‚Nevšímej si mě blbečku a zalez!‘. Uběhlo půl roku, už jsem nebyl policajtem a zrovna jsem se vracel z koncertu, když jsem viděl parkovat na chodníku to stejné auto. No, tak jsem se rozběhl i s kontrabasem a to jeho auto přeskákal. Onen řidič nevěřicně otevřel okénko a já ho zpacifikoval jeho výrokem, který jsem mu zopakoval. Podělal se strachem a už ani nemuk. To je prostě rock and roll!“

Na počátku milénia se stává dvorním basistou kapely Charlieho Slavíka Highway 61, se kterou hraje až do roku 2008, kdy se dílem osudu a dobrodružství usazuje v Německu, načež se stane členem kapely Brassbound Rockets amerického rockera Kennetha Westa. Od ledna 2019 až do začátku pandemie byl členem projektu Ptaszek – Stehlík - Čihák: Screaming the Blues. Ohlasy odborné i laické veřejnosti si získala stejnojmenná studiová nahrávka, která oficiálně vyšla u nakladatelství Galén. 

Jestliže Jan Čihák v muzice obdivoval Elvise Presleyho, tak v druhé své životní vášni, v potápění, obdivoval Jacqua-Yves Custeaua. Dokonce pracně získal unikátní potápěčskou výstroj z výzkumné lodi Calypso. Láska k vodě a z toho vyplývající adrenalin nakonec ukončily Elvisův život. V pátek 5. srpna skočil do Vltavy osvěžit se v horku a tragickou shodou okolností bohužel utonul. Žil celý život jako chlap s duší dobrodruha a také tak zakončil životní pouť. Bylo mu 54 let.

Zůstaly po něm dvě milující dcery Barbara a Jessica.

Elvisi, příteli, byl jsi Pan Muzikant s duší laskavého rebela! Opatruj se v nebeském rock and rollovém baru.

Jan „Elvis“ Čihák bude mít veřejný pohřeb za přítomnosti mnoha muzikantů a fanoušků v pondělí 15. srpna 2022.

Parte Elvise Čiháka (Jessica a Barbara Čihákovi)

Elvis Čihák Elvis Čihák coby potápěč Ptaszek & Stehlík & Čihák (Screaming the Blues), Elvis Čihák vzpravo. | Foto: Zdeněk Zrůst
Tagy nekrolog Jan „Elvis“ Čihák

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Matěj Ptaszek
Bluesový zpěvák a profesionální hráč na foukací diatonické harmoniky. Vystudovaný fotograf a spisovatel. V současnosti je mým hlavním hudebním projektem duo: "Ptaszek & Bužma: Blues and Gospel" Na svém hudebním kontě mám pět oficiálních CD a tři učebnice: Škola hry na fouk…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY