Moje děti teď více vychovávají mě než já je, říká Lukáš Langmajer

Máte krásnou ženu, která dříve bývala blondýnka, dnes je brunetka. Co se vám více líbí a kde jste se vůbec seznámili?
Tak to jsem si tak jednou ležel v nemocnici s nějakými střevními problémy a náhle mi zazvonil telefon. Ačkoliv nikdy nezvedám neznámá čísla, pro tentokrát jsem udělal výjimku. A asi to byl osud. „Dobrý den, tady Lucie Novotová, Lidové noviny,“ ozvalo se na druhém konci. Paní redaktorka Lucie se mnou tehdy chtěla udělat rozhovor i s focením. A stalo se a pár měsíců nato, ta krásná blonďatá slečna, na vysokých podpatcích, v šedých džínách s krásným pozadím, změnila své příjmení a ze slečny se stala paní. Paní Langmajerová.

16 fotografií

Tak to je přímo romantické seznámení, ale neřekl jste mi, zda se vám líbila vaše žena více jako blondýnka, nebo brunetka?
Má žena se mi líbí za všech okolností i ve všech barvách.

Máte spolu dvě děti – Magdalénku a Mikuláše, syn už chodí do školy. Jak to jako otec zvládáte?
Syn chodí do třetí třídy a jestli to budeme zvládat, se pozná až tak v osmičce nebo devítce. Důležité ovšem je, aby to zvládal on, ne my. A možná právě proto, jsme si vybrali waldorfskou školu a stejnou školku i pro holčičku, protože jejich systém ctí svobodu osobnosti.

Je něco, co vás na výchově dětí překvapilo?
Každý den jsem mými dětmi něčím překvapen, každý den přinese něco nového, na co leckdy hledám odpovědi. Moje děti teď více vychovávají mě než já je. Ony mají na všechno vždy odpověď.

Vídám vás hodně na Instagramu, kde sdílíte své pocity. Je to taková osobní terapie?
Víte, to je občas takové moje zrcadlo. Rád bych začal psát, ale ještě úplně nevím, jak na to. Tak to zatím zkouším ve virtuálním světě Instagramu, kde dávám své krátké úvahy a postřehy na určitá témata, události.

Lukáš Langmajer ■ Narodil se 25. srpna 1980 v Plzni, je bratrem taktéž herce Jiřího Langmajera. ■ Učil se automechanikem, posléze přestoupil na gymnázium. ■ Než dostal smlouvu v Jihočeském divadle, pracoval v regionálním rozhlase či televizi a živil se i coby skladník. ■ Filmový debut si ale odbyl až v roce 2005 ve snímku Tomáše Vorla st. Skřítek. ■ Popularitu si získal o tři roky později, kdy měl jednu z hlavních rolí úspěšné komedie Bobule. ■ Poté si zahrál v řadě komedií jako Babovřesky, Muži v naději i dvou dalších pokračování „Bobulí“, v seriálech Vinaři, Na vodě, Slunečná nebo Okresní přebor. ■ Věnuje se také automobilovým závodům. ■ Je ženatý, má dvě děti.

V čem vidíte přínos sociálních sítí?
V marasmu této instagramové džungle, kde se dozvím, kdo si udělal nová prsa, kdo zhubl a co je nejlepší na celulitidu, se dají najít i lidé, kteří mají co říct a kteří mě inspirují. A možná pak, v což doufám, je inspiruji i já. Například teď, když nyní sdílím své cesty s dětmi karavanem, tipy na výlety a dokonce jsem sám sebe otestoval jako průvodce naší krásnou krajinou. A reakce jsou zatím pozitivní, tak se dá říci, že jsem uspěl.

Takže k závodění jste si teď přidal karavaning. A vůbec, kde se ve vás zrodila ta touha závodit?
Tak to mi nebudete věřit, ale závodění se se mnou táhne už od mateřské školy. Tam jsem měl zcela jasno, budu buď závodníkem F1, nebo popelářem. A můj otec byl svým způsobem také závodník. Rozbil každé auto, které měl. Dodnes nevím, zda to byla touha závodit, nebo jen neschopnost zatočit do zatáčky.

To je stejně zvláštní, jak hodně dětí chce být popelářem, asi je láká ta jízda velkým popelářským vozem. Ale co vaše žena, nebojí se o vás?
Manželka, kdyby se o mě nebála, tak už se mnou dávno není. K lásce starost o toho druhého přece patří, ať už má jako koníčka sbírání hub nebo závodění. A popravdě, v mém případě by byl sběr hub fatální. Takže ona je vlastně spokojená, že jenom závodím.

Máte za sebou už velký počet rolí, ale z poslední doby je to populární Slunečná, kde jste se pravidelně jako řidič Vilém objevoval v hlavním vysílacím čase v televizi. Byla vám tato postava blízká?
S Vilémem mám společnou vášeň pro rychlá auta a touhu pomáhat lidem, když je to v mých možnostech. A podle mých dosavadních životních zkušeností máme ještě společnou naivitu.

Vaše láska ze Slunečné Bára Jánová se zúčastnila reality show Surivor, šel byste do něčeho takového vy?
Nabídku na účinkování v této reality show Survivor jsem dostal, a protože jste mě tam neviděli, tak vám musí být jasné, že jsem odmítl. Já si totiž svůj vlastní, osobní Survivor žiju tady a teď. A tam jde občas také „o přežití“.

Jak snášíte popularitu, když vás lidé poznávají a chtějí se s vámi fotit?
Slavný herec pan Miloš Kopecký jednou řekl památnou větu: „Pokud se herec musí u doktora představit, tak ve své profesi udělal něco špatně.“

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Lukáš Langmajer (@lukaslangmajer)

Herec, karavanista, závodník a prý i model, to bych do vás neřekla…
Pravda je, že módu jsem nikdy moc neřešil. Co mi žena dala, to jsem vynesl, a tak mě ani ve snu nenapadlo, že bych mohl být modelem. A pak se ten zázrak stal a já jsem ambasadorem české značky oblečení pro chlapy Bushman. A asi si mě všimli a zavolali si mě do Brna na módní veletrh Styl a Kabo. Jen doufám, že nebudu muset na molo.

A ještě teda ve výčtu vašich oblíbených činností jsme zapomněli na saunu, prý jste vyloženě saunový typ…
Tak to sedí, miluju saunu a moc rád bych ji měl, ale zatím se chodím saunovat k sousedovi a i s dětmi, kterým se to také zalíbilo.

Týdeník 5plus2 Každý pátek zdarma

To všechno, hlavně teda ten modeling, s sebou nese péči o vzhled, co pro sebe a pro svoji postavu děláte?
Pravidelně už devět let běhám. Předtím jsem chodil do posilovny, ale pak jsem ty peníze raději investoval do dětí a začal běhat. To je zadarmo. Když je čas, běhám i třikrát týdně. Běhám sám, a tak jsem si chtěl i poměřit síly s ostatními a absolvoval jsem i pár závodů. A zjistil jsem, že jsem pomalej, ale spokojenej.

A co divadlo, filmová role, kde vás můžeme aktuálně vidět?
Už mohu prozradit, že mě čtenáři budou moci vidět v seriálu Dobré zprávy na TV Prima. Ten bude mít premiéru na konci srpna. A mám za sebou čerstvou premiéru komedie na Letní scéně Harfa Ani o den dýl s Míšou Maurerovou a Liborem Jeníkem.

Léto je za polovinou, nemůžu si přesto odpustit obvyklou otázku: Jak si představujete ideálně strávenou dovolenou?
Jako z knihy Julese Vernea – dva roky prázdnin. Jen bych nemusel být na lodi.