Houby migrují. Nejenom lidé, ryby nebo ptáci, ale i houby se umějí stěhovat za lepším. Mají k tomu své životně důležité důvody

15. srpen 2022

Hub ubývá. Může za to průmysl, zemědělská výroba, kůrovcová kalamita i necitlivé houbaření. Ale ze všeho nejvíc počasí. Ať už jeho extrémní výkyvy, tak i globální změny podnebí. Takzvaný Červený seznam ohrožených druhů hub tak čeká aktualizace.

Spoluautor seznamu a dalších publikací o houbách, mykolog Jihočeského muzea Miroslav Beran zároveň přiznává, že některé druhy na naše území spolu se změnou klimatu naopak přibývají.

„Zhruba od roku 2015 máme víceméně suché období. Množí se extrémy. A to houbám nevyhovuje. Když jsem si jako kluk zapisoval houby na Táborsku, tak celé léto jsem tam měl zápisy hřibovitých hub, stále něco rostlo, málokdy byla pauza. Dneska jsou velké pauzy. Vzrostl počet tropických dnů a houby to nemají rády. Ale zase se sem nasouvají druhy, které tady nikdy nebyly. Například hlíva čepičkatá. Roste na jaře na osikách a topolech. Je nápadná a před deseti patnácti lety v jižních Čechách rozhodně nebyla. Je to houba teplomilná, takže je jasné, proč se sem nasouvá.“

Houby tedy migrují. Využívají k tomu svých výtrusů a větru. „Někdy i hmyzu, hadovka smrdutá jej láká na slizovitou hmotu, ve které ty výtrusy jsou. Anebo člověka, protože ten také přenáší houby a tím výtrusy šíří, o tom bych mohl vyprávět,“ říká Miroslav Beran, který má v Jihočeském muzeu poradnu pro houbaře. Sám ale houbaření nepropaguje, pro něj, jako pro ochránce hub, by bylo ideální, kbychom je nechávali volně růst a do jejich životního cyklu nikterak nezasahovali.

Přestěhování houby není samo sebou

„U většiny hub je třeba, aby se dvě primární podhoubí vyklíčená z pohlavně různě orientovaných výtrusů spojila v sekundární podhoubí a teprve na tom se mohou tvořit plodnice. Musí se tedy sejít více okolností: dva výtrusy, blízko sebe a ještě pohlavně odlišné. Pravděpodobnost, že se to povede, je malá. I proto je výtrusů tolik.“

Je otázkou, jestli migrování hub za lepšími podmínkami je spojeno s nějakou vědomou strategií, anebo je jen dílem náhody. Jinými slovy: ví houba, že se má například vydat na sever?

„Neví. Je to pasivní pohyb, výtrus je lehký a je unášen větrem do náhodných směrů,“ odpovídá Miroslav Beran. O komunikaci mezi houbami, tak jak se o ní mezi vědci začíná uvažovat v souvislosti s rostlinami, spekulovat nechce. „To bych se už pouštěl do ezoteriky,“ uzavírá.

Celý rozhovor o hrozbách pro houby v naší přírodě si poslechněte online.

Spustit audio