Televizní adaptaci Sandmana mnozí vyhlíželi s velkou opatrností. Pokud znáte komiksovou předlohu, kterou na přelomu osmdesátých a devadesátých let napsal Neil Gaiman, asi tušíte proč. Komiks vzal postavu Sandmana, trochu legračního hrdiny ze světa DC Comics, a vytvořil z něj Morfea. Pána snů. Bytost starší než samotní bohové, která vládne zemi snů, kam se vše živé dostává, když to spí.

Místo standardních superhrdinských dobrodružství Gaimanův Sandman přinesl jedinečné vyprávění protkané melancholií, filozofickými úvahami, brutálním násilím, ale i humorem. A co si budeme nalhávat, to zní jako smrtící kombinace pro televizní seriál, zvlášť když by měl lákat široké publikum.

zdroj: Foto: Netflix

Sám Gaiman si toho byl plně vědom, a tak veškeré snahy o zfilmování Sandmana dlouhé roky odmítal. Teprve s nástupem vlny seriálů z produkce streamovacích služeb se zdálo realistické tenhle enormní a komplikovaný svět zpracovat do televizní podoby.

Jak se zdá, čekání se vyplatilo. Sandman od Netflixu je totiž perfektní ukázkou toho, jak by měly vypadat adaptace. Seriál zachovává snovou atmosféru komiksu, rozhodně se ale nebojí dramaturgických změn. Některé postavy jsou představeny dřív, jiné mají zase krapet odlišné osudy. Tu a tam se něco dovysvětlí. To všechno s citem a zjevnou úctou k předloze. Je to delikátní balanc, který vůbec není snadné udržet.

zdroj: Foto: Netflix

Náročnost celého úkolu ostatně dokazuje i první epizoda. Stejně jako v komiksu příběh začíná ve 20. letech minulého století. Skupina okultistů se snaží chytit do své pasti pomocí temného rituálu Smrt, aby splnila jejich přání, místo toho ale lapí Pána snů, Sandmana.

Zní to jako fajn zápletka. Problém je, že zbytek epizody sledujeme hlavně osudy okultistů, místo abychom se věnovali hlavnímu hrdinovi. Má to samozřejmě svoje důvody, v televizi ale taková odbočka ztrácí tempo. Člověk by nejraději děj trochu popohnal a netrpělivci možná na seriál kvůli slabšímu startu zanevřou. Byla by ovšem škoda nechat se odradit: Už v druhém díle se dají věci do pohybu a je vám představen neobyčejně zajímavý svět, kde se proplétá realita současnosti s říší snů.

zdroj: Foto: Netflix

Svět Sandmana působí, že skrývá mnohem víc, než vám ukazuje, což je základ každého dobrého fantasy. Svůj vliv na to má parádní produkce, ať už jde o digitální triky, nebo pojetí samotných scén. Jasně, určitě by se dalo vymyslet pár výtek, třeba hlavní sídlo pekla vypadá jako laciný level v Mortal Kombatu a kostým Lucifera herečce Gwendoline Christie taky zoufale nesedí. Jenže to jsou detaily, nad kterými si možná lehce povzdechnete, ovšem rozhodně vám nezkazí zážitek jako takový. Devadesát procent času všechno funguje, jak má.

Podobně je na tom obsazení. Tom Sturridge v roli titulního Sandmana možná z trailerů působil jako zvláštní volba, jeho mimozemský vzhled ale na Morfea sedí dokonale. Vždyť se nebavíme o nějakém hrdinovi ve spandexu, ale o jednom z Věčných, bytostí mimo náš lidský čas a prostor.

Skvělá je i Kirby Howell-Baptiste v roli Sandmanovy sestry Smrti. Sice jí chybí ta nelidskost, kterou najdeme u Sandmana, ale to nic nemění na faktu, že je neskutečně sympatická. Jeden by si úplně přál mít takovou Smrt po svém boku, až nadejde jeho čas! A je úplně jedno, že herečka vypadá jinak než pobledlá teenagerka z předlohy.

I zbytek osazenstva je výborný. Skutečný problém mám snad jedině s postavou Johanny Constantine. Místo dokonale upravené Jenny Coleman bych raději v téhle roli viděla někoho ve stylu britských detektivek. Dejte mi Kate Winslet, jak vypadala v Mare z Easttownu, a budu spokojená!

zdroj: Foto: Netflix

To mi ostatně připomíná: Co se týče obsazení, v několika případech tu došlo k drobným rošádám, ať už jde o sexuální orientaci, pohlaví, nebo třeba barvu pleti. Ze začátku to nijak nevadí, ale je fakt, že postupně vám to může začít připadat až krapet legrační. Nic proti reprezentaci menšin v seriálech, většinou to funguje dobře, tady je ale různých příkladů tolik, že je těžké se nad nimi občas nepousmát. Na druhou stranu nejde o žádnou katastrofu, která by vám zkazila děj, už předloha se nebála mít postavy z řad menšin, a tak je jen fér seriál posunout pro 21. století.

zdroj: Foto: Netflix

Celkově Sandman rozhodně mile překvapil. Tohle naprosté adaptační monstrum nebylo lehké zkrotit: Příběh, kde se motají Kain a Abel, mluvící havrani, uprchlé noční můry, ale třeba i pán pekel, se zdá jako něco, co by nemělo opouštět stránky komiksu.

Naštěstí se ale v tomhle případě sešli všichni bohové komiksů a dobrých seriálů a vzniklo něco, co se na televizních obrazovkách jen tak nevidí. Originální, skvěle vypadající příběh, který zkrátka a dobře funguje. Jasně, není to dokonalé a každý fanoušek si najde něco hodného kritiky. Ale k té dokonalosti to má mnohem blíž, než by jeden čekal.