Nesmíme zůstat němí a nečinní. Válku je třeba reflektovat, říká rusista Tomáš Glanc

Válka, již Rusko rozpoutalo na Ukrajině na sklonku února, jím otřásla. Byť ruskou společnost sleduje zblízka téměř čtyřicet let, mluví dnes nejen o přeformátování pohledu, ale i celého ruského prostoru: „Válka pohled na Rusko jednoznačně změnila – a to nejen na současnost, ale v jistém smyslu i na minulost. I když v umění, kultuře nebo teoretickém myšlení nehledáme primárně politické motivy, uvažujeme teď politizovaněji, větší citlivost lze vypozorovat i vůči etickým otázkám. Válka zjednodušuje, polarizuje, ale i senzitivizuje,“ vysvětlil na úvod Vizitky. 

Čtěte také

Dochází k plošnému zákazu ruského umění? Ano, ale jen v ruské propagandě

Současný válečný stav pak nemá podle Glance devastující vliv jen na Ukrajinu, ale i na ruskou občanskou společnost: „Rusko, které k nám proudí z médií a zpráv, je Rusko umlčené, zmanipulované, znásilněné establishmentem a gumovými zákony, které se píší proto, aby nikdo nesměl nic beztrestně kritizovat. A to má samozřejmě zničující vliv na občanskou společnost, která se velmi těžko, ale s velkou mírou odvahy a nasazení od perestrojky formovala. Dnes je zdecimovaná a řada lidí není slyšet, nemají možnost se vyjadřovat. Přesto v této zemi, ale i mimo ni, žijí mnozí, kteří jsou připraveni pracovat pro svobodnější Rusko, v němž by se mohli uplatnit.“

Bolest druhých, naše bezmoc

Čtěte také

Doba, kdy se rodila abstrakce a Majakovskij oslnil rytmem. Kontexty ukazují, jak ruská revoluce měnila umění

Na válku a zvěrstva, jež ruská armáda páchá na území svobodného, autonomního státu, teď reaguje přípravou výstavy s výmluvným názvem Pain of Others. Na podzim letošního roku by ji mělo v Praze představit Centrum současného umění DOX: „Názvem výstavy odkazujeme ke knize americké spisovatelky a teoretičky fotografie Susan Sontagové z roku 2003. A to proto, že v ní uvažuje o tom, co dnes zneklidňuje i nás. Jaké jsou naše možnosti tváří v tvář naléhavosti dění i naší bezmoci? Jaké možnosti má umění k reflexi války a kde leží její etické hranice? Nad tím jsme s ředitelem DOXu Leošem Válkou i kurátorem Otto M. Urbanem mnoho hodin uvažovali.“

S DOXem už rusista, překladatel, vysokoškolský pedagog a kurátor Tomáš Glanc spolupracoval před třemi lety na výstavě Russia Timeless, kterou připravil s ruským malířem a aktivistou Antonem Litvinem. Jestliže předchozí projekt vyjadřoval stanoviska a pocity několika generací ruských umělců, ten současný reaguje na aktuální dění, které chce nahlížet nejen z ukrajinské, ale i ruské perspektivy.

Čtěte také

Chleba je v Rusku něco víc než potravina, říká kurátor pražské výstavy Russia. Timeless

I proto se jeho příprava neodehrává bez komplikací: „Citlivost ukrajinských umělců vůči jejich ruským kolegům je momentálně obrovská. Nevíme, jak to u autorů bude s jejich souhlasem a ochotou se vůbec účastnit takového projektu,“ vysvětluje Glanc, který výstavu zároveň koncipuje v širším, nejen současném kontextu: „Nebudeme vystavovat jen současné umění. Chceme, aby na několika místech zazněla i významná umělecká díla z dávných dob. Mělo by ale jít jen o sondy, o signály, že válka je něco, k čemu mají co říci i starší autoři,“ uzavírá.

Ve Vizitce pak Tomáš Glanc mluvil i o dalších tématech. O cestě za ruským jazykem, studiích na FFUK, o prvních cestách do Ruska i několikaletém působení v čele Českého centra Moskvě. O jeho setkání s Jurijem Lotmanem nebo Ivanem Martinem Jirousem se doslechnete víc v záznamu pořadu.