Které knihy máte teď na nočním stolku?
Je to kniha Josefa Pleskota Rozhovory 1989–2019, protože je mi nesmírně sympatická jeho lidskost a způsob, jakým přistupuje k architektuře.
Máte na nočním stolku také nějakou knihu, kterou si čas od času „ordinujete“ jako lék na špatnou náladu?
V knihách si tužkou podtrhávám to, co mě zaujme. Věty, obraty, celé pasáže. Když mi není dobře, ale nejen tehdy, vyndavám náhodně knihy z knihovny, listuji jimi a zvýrazněné části si pročítám. To mě povzbudí vždycky.
Co jste ráda četla, když jste byla malá holka?
Jedna z mých oblíbených knížek byla a je Mary Poppins. Když jsem ji v dospělosti objevila náhodou v antikvariátu ve vydání, které jsem měla jako malá, udělalo mi to takovou radost, že od té doby skupuji průběžně všechny dětské knihy, které jsem měla ráda.
Potkala jste v dětství či dospívání literární postavu, která vás natolik zasáhla či nadchla, že do jisté míry ovlivnila vaši budoucnost? Třeba volbu studijního oboru sociální práce, vaši profesi?
Takhle výrazně mě zasáhlo a ovlivnilo pět reálných hrdinů, kteří vystupují v knize Hořím, již jsem napsala. Je to kniha rozhovorů s lidmi, kteří pečují o seniory a jsou výjimeční tím, jak se ke svým klientům chovají, i tím, jak svou náročnou práci vnímají. V době, kdy jsem knihu začala psát, jsem cítila velkou únavu ze sociální sféry, ve které pracuji přes dvacet let. Dana, Saša, Jana, František a Dominik mi pomohli se nadechnout. A reakce čtenářů mi pomohly znovu získat pocit smysluplnosti a radosti z práce.
Existuje kniha, o níž víte, že si ji v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?
Monografie Adrieny Šimotové, kterou jsem po letech usilovného shánění objevila před rokem v jednom antikvariátu. Je to bichle, na kterou je potřeba hodně času a hodně klidu. A proč ji musím přečíst? Protože je to moje nejoblíbenější výtvarnice a dodnes si pamatuji pocit, který jsem měla, když jsem viděla první její obraz.
Se kterým autorem byste se nebála strávit dlouhý, nudný let přes oceán? Anebo byste si s ním troufla také ztroskotat na pustém ostrově?
Nedávno jsem na Vltavě poslouchala povídky s názvem Tony Pagoda a jeho přátelé a ještě předtím knihu Všichni mají pravdu… Takže kdykoliv a kamkoliv bych letěla s Paolem Sorrentinem, se kterým bych si povídala o čemkoliv, protože ho miluju. Ale s ním se určitě i dobře mlčí.
Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.
