O ceně slov, jejíž obhajoba je ve světle útoku na Rushdieho těžký úkol
Komentář Ondřeje Štindla: Pokus o vraždu spisovatele Salmana Rushdieho ukazuje absurditu hesla „slova jsou násilí“.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Před třiatřiceti lety vyhlásil vůdce íránské islámské revoluce ajatolláh Chomejní fatvu nařizující zabít britského spisovatele indického původu Salmana Rushdieho kvůli jeho údajně rouhavému románu Satanské verše. Dvanáctého srpna letošního roku se ji snažil naplnit Hadi Matar. Pokusil se pětasedmdesátiletého Rushdieho zavraždit během veřejného vystoupení – zaútočil na něj nožem, bodl ho do krku a do břicha, naštěstí ho nezabil.
Kletba, která ho k útoku podle všeho vedla, byla vyslovena devět let předtím, než se narodil.
Ve zrychleném času dneška může snaha „dohrát“, co začalo tak dávno, působit až absurdně. Každý ale nemusí vnímat čas stejným způsobem jako my. Coby ozvěna minulosti mohou znít i reakce na pokus o vraždu spisovatele, a to jednoznačností, s níž zdůrazňují nedotknutelnost svobody slova, její nadřazenost subjektivnímu prožitku urážky. Ovšemže s těmi stanovisky souzním, znějí však (bohužel)
