Vlčice a osel 2.část

Část 2. Vlčice

25.ledna 1308 šla mladá francouzská princezna uličkou kostela v Boulogne v severní Francii. Bylo jí 12 a neměla ani tušení, co ji čeká. Tou princeznou byla Isabella, dcera francouzského krále Filipa IV (Philippe Le Bel), ženichem byl nový anglický král Edward II. Svatební obřad a doprovodné oslavy trvaly déle než týden. Francouzi předvedli oslnivou show, kterou si užívali všichni kromě nevěsty a ženicha.  Sňatek byl domluven před několika lety mezi Edwardem I. a Philippem IV, oba neobvykle vysocí a urostlí, jeden brutálnější než druhý (m.j. prakticky ve stejnou dobu vyhostili ze svých zemí židy, aby mohli zabavit jejich majetek)   a tak se nejspíš  dohodli hned. Isabelle tenkrát byly dva roky, Edwardovi 15. 

Isabellu jako jedinou dceru její otec zbožňoval .Získal tím u mě alespoň jeden červený puntík. I jeho zbylé tři děti, synové, vstoupili do dějin jako králové Francie (Louis X, Philippe V a Charles IV). Jako většina panovníků Philippe nikdy neměl "dost" peněz. Těch židovských se zbavil rychle  a potřeboval další finanční injekci. Daně se nemohly zvyšovat do nekonečna, musel tedy být kreativní. Dostal geniální nápad. Kdo byl ve Francii nejbohatší? Řád templářských rytířů. Léta fungovali jako sponzor Francie a  král jim dlužil HODNĚ peněz. Plán byl  jednoduchý. Zničit řád. Usvědčit rytíře z nehorázností ( jako např.plivání na kříž při zasvěcování do řádu, svlékání muže, který měl být iniciován, trojnásobné políbení tohoto muže preceptorem na pupek, zadek a ústa, učení, že nepřirozený chtíč je zákonný a běžně se mu oddávají,  a podobné nepřístojnosti.) Většina přiznání od templářů byla získána extrémně brutálním mučením. A tihle chlápci něco vydrželi. Jako křižáci byli zvyklí plahočit se ve vedru, obalení tunou plechu a ještě bojovat a vyhrávat (A chudáci jejich koně). Jacques de Molay, poslední velmistr řádu proslul svojí statečností a proroctvím. Nejdříve se při mučení přiznal, posléze ale své přiznání odvolal a byl odsouzen k pomalému upálení u kůlu. De Molay při upalování údajně Philippa a papeže Clementa (který se podílel na zničení řádu) proklel. Pravda je, že jak papež  tak král zemřeli do roka od velmistrovy smrti v r. 1314. 

Princezna Isabella byla nádherná. Klidně mohla vypadat jako Sophie Marceau v Braveheart. Celý život byla módní ikonou, všechny urozené dámy se chtěly oblékat a česat jako ona. Byla považována za femme fatale, nadprůměrně inteligentní a ctižádostivá. Byla od malička zvyklá na politiku a politikaření u královského dvora svého otce. Realita anglického dvora ovšem nebylo něco, na co se mohla ve Francii připravit. Prvních 5 let vlády se dvorská diplomacie točila kolem charismatického, dominantního a arogantního Pierse Gavestona. Toho nenáviděla celá Anglie, každý z jiného důvodu. Isabella za to, že jí Gaveston okradl o soustu královských výsad a pro obří moc, kterou měl nad jejím manželem. Se svými pocity a názory se nijak netajila, ale otevřeně nerebelovala. Často cestovala po Anglii. Doprovázela jí 180ti členná družina, kterou tvořili třeba úředníci (cestou vybírali daně), kadeřníci, komorné, lékaři.  A hlavně kuchaři, protože Isabella měla mlsný francouzský jazýček. 

V roce 1322 se vztah mezi králem a královnou zásadně změnil k horšímu. Tři máchnutí sekerou zbavily Edwarda Thomase Lancastera. Podobný osud potkal i jeho přívržence. Edward nabyl značného sebevědomí  a chtěl se o své úspěchy podělit s někým, kdo by je ocenil. Onoho někoho našel v Hughovi Despenserovi mladším. Jeho otec stejného jména, sloužil jak Edwardovi I, tak krátce i jeho synovi. Edward vrátil Despenserům majetek, který jim zabavil Lancaster. Mladému Hughovi to bylo málo. Snažil se zalíbit králi a přesvědčoval ho, že pozemky, hrady a podobné věci, bude nejlépe spravovat on. Dokonce se opovážil sáhnout na majetek a děti královny Isabelly. Jeho zášť vůči královně zašla až tak daleko, že začal rozširovat fámy, že Francie hodlá napadnout Anglii. Královna jako Francouzka by se tak  stala královým nepřítelem. Eleanor de Clare, Hughova manželka, byla zaměstnána u Isabelly, aby špionila pro Despensera. Královna si uvědomovala, že její situace se rapidně zhoršuje a v roce 1325 se chytla šance uniknout ze spárů Despenserů. Diplomatický spor mezi Edwardem a Isabelliným bratrem, nyní králem  Charlesem IV, , se nepodařilo vyřešit ani papeži. Ten udělal překvapivý tah.  Navrhl, aby se jednání ujala Isabella, protože zná obě strany konfliktu. Ukázalo se, že má pro takovéto úkoly super talent, vyjednala "plichtu" a na uzavření celé záležitosti měl dorazit Edward II osobně. To se samozřejmě nelíbilo Hughovi. Nechat krále bez jeho dozoru! Přišel na řešení, které se ukázalo jako největší blbost jeho dosavadního života a že tam byla velká konkurence. Místo "jeho" Edwarda se na cestu vydal jeho 13ti letý syn Edward. Poslat následníka trůnu za matkou na francouzský královský dvůr byla monstrózní chyba, za kterou zaplatil životem on i jeho král. Brutálně podcenil Isabellu, která se v této době  začíná pomalu stávat onou francouzskou vlčicí. Ve Francii se kolem ní shromáždila  skupina anglických šlechticů znechucených  Despenserem. Jakmile dorazil do Francie princ Edward, vzali  si ho na starost a pohrozili králi Edwardovi, že prince nepustí, dokud bude u moci Despenser. Isabella byla ale mnohem dobrodružnější a  takováto diplomatická šarvátka ji nemohla uspokojit. Mezi nespokojenými šlechtici okolo Isabelly byl i Roger Mortimer, jeden z hlavních nepřátel Edwarda II. Šikula, podařilo se mu utéct z Toweru, z té části, kde bylo vězení. Chemie jako hrom, vztah nemohla ani Isabella ani Roger utajit. Ne, že by se o to nějak zásadně snažili. I na francouzské poměry to byl  mega skandál a bratr, francouzský král, ji spolu s jejími rytíři  musel vykázat z Francie.Vrátit se do Anglie bylo pro Isabellu a Mortimera extrémně nebezpečné. On usvědčený zločinec  na útěku, ona nevěrná cizí královna. Nevěra u žen byla nejen hřích, ale i zrada. Cestou do Londýna se k Isabelle nečekaně přidávaly stovky lidí, nespokojených s tyranskou vládou Edwarda a Despensera. Ti se snažili před Isabellou a spol uprchnout do Walesu, kde měl Despenser nejvíce majetku/příznivců. Mortimer a spol. se vydali za nimi. Nejdříve se jim podařilo zajmout Despensera staršího a bez soudu ho stít. Zanedlouho poté zajali i krále s Despenserem mladším. Toho se drsně zbavili a krále donutili abdikovat. Ale co dál?  Anglie doposud  nikdy nebyla  v situaci, kdy bývalý král žil a místo něj vládla jeho manželka a syn. Živý exkrál byl problém. Jen za rok od jeho sesazení byly odhaleny 3 pokusy o jeho osvobození. Taky stál dost peněz, královna ho živila a šatila ze státních fondů.  Lidi remcali, že je totálně neužitečný (to byl vždycky) a přesto stojí tolik peněz. Čili nastala úsporná varianta. Jeho smrt byla oznámena, ale nevysvětlena. Isabella byla zpočátku Angličany vítána, zejména jako regentka svého nedospělého syna, budoucího krále. Postupně se z ní ale stalo tyranské a chamtivé monstrum jako z mnoha jiných mocných. Já to vidím tak, že chemie pořád fungovala a Isabella prostě chtěla dělat svému rytíři radost. Situace v zemi se hodně dramatizovala, nepokoje, vzpoury, ozbrojené šarvátky.....a vše se začínalo vymykat z rukou vládnoucí dvojice. Mladý Edward  (18)  musel zasáhnout. V létě 1330 došlo i na Mortimera, který byl vrácen do Toweru. Bohužel tentokrát nestihl utéct. Isabella byla  zdrcená, ze soudobých dokumentů vyplývá, že prodělala několik nervových zhroucení ze žalu. Dalších 28 let žila v bohatství v Norfolku. Bavila se projížďkami, jestřábnictvím, četbou, procházkami,  studovala astronomii a geometrii, dokonce občas fungovala jako mírový vyjednavač jako za starých časů. Ke konci života se velmi sblížila se svoují dcerou Joan, zvláště poté, kdy ta utekla od záletnického manžela, skotského krále Davida II. Po celou dobu oněch 28 let ji pravidelně navštěvoval její syn Edward, nyní Edward III, mnohými považován za největšího anglického krále (mnou ne). Těsně před smrtí Isabella vstoupila do kláštera. Zemřela 22.8.1358, ve věku cca 63 let.

Isabella, vlčice nebo ne, byla úžasná.