Při pondělním srazu reprezentace, který předcházel tréninku a odletu do Francie, posedával v salónku hotelu u haly Královka. Pravou nohu měl nahoře, rozhodně však nevypadal zlomeně. Pokud jde na někoho vsadit, že překoná vše, co mu stojí v cestě, je to Tomáš Satoranský. Tohle by podepsal i reprezentační manažer Michal Šob, který dělá vše, aby měl zraněný lídr českých basketbalistů veškerý servis.
Michale, v jakém je Tomáš Satoranský stavu? Chodí o berlích, nohu musí mít neustále nahoře?
„Ano. Základ je kotník zatěžovat co nejmíň. Takže nejenže probíhá terapie a rehabilitace formou všech různých vymožeností, ale nohu musí ledovat, aby kotník neotékal. Základem je, aby otok co nejvíc splasknul a daly se nasazovat další procedury.“
Jak je na tom on a celý realizační tým mentálně?
„Tyhle chvíle jsou náročné a vyčerpávající pro všechny. Ale když jsem v neděli mluvil s Tomášem po magnetické rezonanci a cítil jsem z něj tu neuvěřitelnou energii a srdce překonat úplně všechny překážky, tak mi to dodalo další šťávu, kterou jsem ani nečekal. Je hrozně důležité, že člověk cítí ze zraněného hráče vůli a lví srdce posouvat věci a neztrácet v žádný okamžik naději. Na tom teď jedeme místo endorfinů.“
Satoranský už loni v olympijském Tokiu nastupoval se zraněným tříslem Je v dobrém slova smyslu blázen, který by se pro reprezentaci rozkrájel, že?
„V tomhle by měl být vzorem pro spoustu hráčů. Je ochoten překonat pro národní tým cokoliv a jakkoliv. A pokud je jen alespoň trochu šance hrát, tak hraje. Samozřejmě nadšení musí být limitované rozumem a lékařskými mantinely, což se teď děje, ale přiznám se, že ve své kariéře jsem se snad nesetkal s někým druhým jako on. Většinou se zranění hráči bojí, ale Tomáš vidí jen tým, jeho cíl, fanoušky a EuroBasket. Což je docela ojedinělé.“
Hra se sebezapřením v Tokiu ho nakonec ale také dost možná stála angažmá v New Orleans. Do NBA dorazil po nucené pauze bez přípravy a v klubu se nikdy nechytil. Jak zareagoval jeho nový zaměstnavatel z Barcelony?
„I teď jsme v průběhu všech komunikací zmiňovali, že má i nějakého svého zaměstnavatele, který se také musí vyjádřit. Barcelona pravděpodobně Tomáše nebude popohánět, aby dělal to, co dělá. Ale na druhou stranu Saty se vyjádřil celkem jasně, že je pro něj teď priorita národní tým a pak se bude řešit zbytek. Pochopil jsem z toho, že Satyho hlas do Barcelony bude: Chci tady zůstat, chci být s týmem, ať už to dopadne jakkoliv.“
EuroBasket startuje už 2. září. Pražská základní skupina, z níž postoupí čtyři ze šesti týmů, by měla sloužit především na rozehrání. Turnaj se bude lámat až v Berlíně v play off, osmifinále by český tým čekalo 11. září. Existuje i manévrovací prostor, aby se Tomáš zapojil během rozehraného ME, že?
„V tomhle jsem pověrčivý, nerad říkám, jestli je skupina lehká nebo těžká. Dokud jsme z ní nepostoupili, tak je těžká. Ano, od týmu se očekává postup ze skupiny, to je minimální cíl. A je i varianta, pokud Tomáš nebude na první utkání s Poláky, tak pojďme udělat maximum, aby se k týmu připojil později. Já doufám, že když to nepůjde úplně dobře, dostane šanci, aby se k týmu připojil třeba až v Německu na play off, ale k tomu vede dlouhá cesta a je potřeba několik vítězství.“
Jaká je situace kolem taktéž zraněného Víta Krejčího?
„Stále ho trápí stejné zranění – úpon pod žebry. Proti Francii nenastoupí, necháme ho v České republice, aby tady měl plný servis. I vzhledem k tomu, že Vítkova role se se zraněním Tomáše velmi dynamicky změnila. O to bude důležitější, aby byl stoprocentně připravený před začátkem EuroBasketu.“
Právě Krejčí je hlavní záložní variantou na pozici rozehrávač za Satoranského, že?
„Dá se to celkem vyčíst z úmyslů trenéra. Vítek měl být druhý rozehrávač nebo měli hrát se Satym spolu. To teď není možné, takže klíčem je, aby byl Vítek co nejdřív připravený. Dalším rozehrávačem je Ondra Sehnal, máme Viktora Půlpána, narychlo jsme povolali i Tomáše Vyorala, aby s námi letěl minimálně do Francie, a pak uvidíme dál. Musíme být připravení na všechny možnosti.“
