Ústavní soud, Brno, PV 24/2022
I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Šámal) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a usnesení Okresního soudu v Pardubicích, neboť jimi byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele podle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Právní věty:
V rozhodnutí o zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění je třeba ústavně konformním způsobem vyložit podmínky podmíněného propuštění podle § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Pro účely podmíněného propuštění z trestu odnětí svobody je třeba na trest odnětí svobody uložený společným souhrnným trestem při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku (§ 45 odst. 1, § 43 odst. 2 trestního zákoníku), jímž mu byl uložen trest odnětí svobody, který již vykonával a ze kterého byl v mezidobí podmíněně propuštěn, pohlížet jako na jediný společný souhrnný trest odnětí svobody, a proto je třeba mu pro účely výpočtu výkonu alespoň poloviny uloženého trestu podle § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku započítat do nově uloženého trestu vykonanou část trestu odnětí svobody, z něhož byl podmíněně propuštěn. Přitom vykonával-li obviněný společně s takto uloženým a později společným souhrnným trestem zrušeným trestem odnětí svobody, i další trest odnětí svobody uložený mu jiným rozsudkem, a tyto tresty se podle § 77 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, považovaly z hlediska výkonu trestu za trest jediný, je třeba z obou vykonávaných trestů před podmíněným propuštěním uvedeným způsobem započítat poměrnou část připadající na trest zrušený společným úhrnným trestem.
Obdobným způsobem je třeba přistupovat i k druhé podmínce, zda odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení, když je třeba hodnotit chování odsouzeného v průběhu nového nastoupeného výkonu trestu odnětí svobody uloženého společným souhrnným trestem ve spojení s chováním a plněním povinností odsouzeného v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, ze kterého byl podmíněně propuštěn. Vzhledem k tomu, že podmínka prokázání polepšení je s třetí podmínkou týkající se předpokladu vedení řádného života odsouzeného v budoucnu úzce svázána, neboť předpoklad vedení řádného života v budoucnu logicky na polepšení navazuje, je třeba potom v návaznosti na to zvažovat, zda je i tato podmínka splněna, a to s přihlédnutím k aktuálním skutkovým podkladům k osobnosti odsouzeného, když si nelze vystačit pouze s informacemi o trestní minulosti odsouzeného. Je totiž vždy třeba respektovat pravidlo, že odsouzený se nesmí v důsledku uložení souhrnného trestu dostat do horšího postavení, než by byl, nebyl-li by ukládán souhrnný trest, ale v jednom řízení trest úhrnný (§ 43 odst. 1 trestního zákoníku). Souhrnný trest nahrazuje úhrnný trest v důsledku více trestních řízení, výsledek však musí být stejný jako u úhrnného trestu, a to nejen z hlediska druhu a výše uloženého trestu, ale i z hlediska případného podmíněného propuštění. Obdobně je tomu i u společného trestu za pokračování v trestném činu (§ 45 odst. 1, 2 trestního zákoníku).
Nepostupují-li obecné soudy uvedeným způsobem, poruší práva odsouzeného podle čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Učiní-li přitom závěr o nenaplnění podmínky očekávání řádného života toliko na základě trestní minulosti odsouzeného, tj. jednání, za které již byl potrestán, poruší tím rovněž zákaz dvojího přičítání stanovený v čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 989/22 je dostupný 
zde (276 KB, PDF).