Na první pohled je to jen obyčejné pole. V oblasti mezi obcemi Němčice nad Hanou a Víceměřice na Prostějovsku ovšem v minulosti stálo významné keltské sídliště.
Výzkumníci, kteří v lokalitě v létě pracovali, odhalili dílnu na zpracování jantaru a posvátný areál ohrazený příkopem.
„Lokalita u dnešních Němčic nad Hanou byla mezi třetím a druhým stoletím před naším letopočtem významným nadregionálním centrem. Co se týče keltských nalezišť, je nejvýznamnější ve střední Evropě,“ říká vedoucí výzkumu a archeolog z Ústavu archeologické památkové péče (ÚAPP) v Brně Ivan Čižmář.
Kromě ÚAPP se na výzkumu podílí i Moravské zemské muzeum v Brně (MZM).
„Naleziště v Němčicích nad Hanou má obrovský potenciál nejen v materiálu, který zde nacházíme, ale i v nových poznatcích, které nám průzkum tohoto místa může přinést,“ přizvukuje svému synovi archeoložka a kurátorka MZM Jana Čižmářová. Na výzkumu se z rodiny podílí i Čižmářova manželka Hana z MZM.
Odsvěcená svatyně
Už minulý rok zde archeologové objevili sklozpracovatelskou dílnu. Je to nejstarší doložená dílna tohoto typu severně od Alp.
„V areálu sklozpracovatelské dílny jsme vykopali i jednu keltskou zemnici, tedy příbytek zahloubený do země. V ní se nacházela spousta zlomků jantaru. Šlo jak o odpad z výroby, tak i o polotovary či hotové výrobky ve formě korálků různých tvarů a velikostí,“ uvedl Čižmář.
Letošní průzkum vedl k odkrytí dílny na zpracování jantaru. Těch je po celé Evropě jen pomálu.
Zdejší Keltové jantar odebírali z oblasti Baltu skrze takzvanou Jantarovou stezku. „Byl to koridor ze severu na jih Evropy do oblasti Středomoří. Zatímco ze severu proudil jantar, z jihu se dováželo zlato, stříbro, mince, víno a různé vymoženosti tehdejší doby. Největší rozmach byl právě v době Keltů,“ vysvětlil Čižmář.
Důležitým objevem je také svatyně o půdorysu třináct krát třináct metrů. Sloužila k rituálům a obřadům i k pohřbívání žárovým způsobem, kdy těla zesnulých shořela na hranici a Keltové pak popel s dalšími předměty v nádobách zakopali pod zem. Výzkumníci zde zatím našli dva hroby.
Svatyně vznikla zhruba ve třetím století před naším letopočtem a byla ohrazena zahroceným příkopem. Časem se ale zdejší obyvatelé přestali o příkop starat a areál začali využívat k jiným účelům.
„Zajímavostí na této svatyni jsou části zničených mečů rozházené v téměř zaneseném příkopu. Něco podobného vídáme u padlých bojovníků, kdy s nimi byl zabit, tedy zlomen, a pohřben i jejich meč,“ podotkl Čižmář.
Výzkumníci tedy předpokládají, že právě rozházením zlámaných mečů Keltové ukončili rituální funkci svatyně, a tím ji tedy odsvětili.
„Celkově jsme kromě polámaných mečů našli keramiku, kosti nebo mazanice, tedy specifický stavební materiál. Dále pak surový jantar, polotovary jantarových korálků i hotové jantarové výrobky. Nesmíme zapomenout ani na odpad z výroby, kterého jsme objevili spousty,“ řekl Čižmář.
Zachováno pro další generace
Části naleziště navíc zůstávají netknuté, aby je mohly zkoumat budoucí generace archeologů.
„Například příkop jsme ani nevykopali celý, ale asi jen ze sedmdesáti procent. Předpokládá se, že v budoucnu budou mít archeologové lepší vybavení a metody, s jejichž pomocí mohou naleziště odkrývat šetrněji a efektivněji,“ vysvětlil Čižmář.
Veškeré pod povrch zahloubené struktury odborníci dokážou rozpoznat v geologickém podloží, zjednodušeně ve žluté hlíně nacházející se pod úrovní ornice.
„Příkop nebo kůlové jámy poznáme podle tmavšího zásypu v této žluté hlíně, který vznikne dlouhodobým vlivem počasí a dalších okolních podmínek,“ popsal Čižmář.
Průzkum ukončilo čtvrtého srpna zahrnutí naleziště bagrem. Tím jej vědci zakonzervovali a uchránili před degradací vlivem vnějších podmínek. Kdykoliv v budoucnu tak mohou archeologové provést revizní výzkum.
S koncem terénní fáze, kterou zajišťoval hlavně ÚAPP, přichází na řadu MZM.„Naše role ve výzkumu spočívá hlavně v následném uložení, zpracování, dokumentaci a evidenci nalezených materiálů,“ sdělila Jana Čižmářová.
„Je potřeba naše nálezy umýt, roztřídit, slepit nebo jinak ošetřit, aby dále nedegradovaly. Pak je budeme analyzovat,“ doplnil Čižmář.
Přednášky, knihy i výstavy
Základním výstupem bude nálezová zpráva, která obsahuje zadání výzkumu, veškerou dokumentaci, inventář nálezů a vše důležité pro orientaci ve výzkumu, pokud by s ním chtěl někdo další pracovat.
Výzkumníci počítají i s tvorbou odborné a popularizační literatury k prezentaci výsledků. „Pro laickou veřejnost vzniknou prezentace a brožury. Pro poučené laiky sepíšeme i populárně naučnou knihu,“ přiblížil Čižmář.
Muzeum plánuje výstavu, která ale kvůli náročnosti výzkumu nejspíš nevznikne dříve než v roce 2025.
„Přímo v Němčicích nad Hanou by mohla vzniknout menší lokální výstava, aby se i místní mohli pokochat tím, co měli kousek od města zakopáno pod zemí,“ dodala Čižmářová.
Od 5. do 1. století před naším letopočtem
Archeologové o lokalitě na jihu prostějovského okresu vědí již od konce 19. století, kdy zde bylo nalezeno několik artefaktů. Význam tohoto místa se ale plně projevil až v 90. letech minulého století, kdy místní zájemci objevili ohromné množství předmětů, které skončily v muzejních sbírkách.
„Od roku 2002 zde provádí ÚAPP systematický povrchový průzkum. Zaznamenali jsme doklady odlévání bronzových předmětů, výroby skleněných korálků nebo ražby prvních moravských mincí,“ řekl Čižmář s tím, že z lokality je registrováno přes tisíc zdejších i importovaných mincí.
„Že se jedná o Kelty, je s největší pravděpodobností jasné, konkrétní kmen je ale zatím velmi těžké určit.“
Keltové byli indoevropský národ, který na našem území pobýval mezi pátým a prvním stoletím před naším letopočtem. V Česku výzkumníci nalezli několik oppid, tedy keltských hradišť, například Staré Hradisko na Prostějovsku.
O Keltech napsal významné dílo i Gaius Julius Caesar s názvem Zápisky o válce galské.
