Chebský soud už jednou Růžičku viny zprostil. Krajský soud ale po odvolání státního zástupce případ vrátil do Chebu k opětovnému projednání.
U soudu Radim Růžička argumentoval tím, že se s poměry na trati v tištěné podobě před jízdou seznámil a žádné mimořádné události zde zaneseny nebyly. Podobné to prý bylo i s jeho jízdním rozkazem. Jenže informace mu zaměstnavatel poslal elektronicky na služební tablet. Tuto zprávu však Růžička, který naposledy na trať do Chebu vyjel sedm měsíců před nehodou, před jízdou nečetl. A právě to obžaloba Růžičkovi vyčítala. Jako strojvůdce se prý měl seznámit se změnami na trati prostřednictvím tabletu a rovněž neměl přehlédnout značku, která na úsek s omezenou rychlostí upozorňovala.
Předseda senátu Rostislav Tomis však takové argumenty smetl ze stolu. Podle jeho slov nešlo o trestný čin. „Soud nedospěl k závěru, že by existovala nějaká zákonná nebo jiná povinnost, podle které by se strojvůdce měl seznámit se změnami na trati z tabletu, který mu byl ze strany zaměstnavatele přidělen. Zároveň dospěl k závěru, že v této věci existují zásadní antisystémové kroky Správy železnic a ČD Cargo a. s., které nemohou být obžalovanému kladeny k tíži,“ zdůvodnil rozsudek soudce.
Soud ve věci vyslechl další tři svědky, doplnil nové listinné důkazy a zhlédl i videozáznam, který dokumentoval světelné podmínky v místě nehody na den přesně a ve stejném ročním období.
Jedním z těch, kteří přijeli do Chebu svědčit, byl strojvůdce Pavel Corradini. Jak řekl, sám měl v úseku problémy, nicméně se mu podařilo jej projet bez úhony. „Jel jsem tudy v červenci s pendolinem. Tehdy bylo vše označeno řádně. O měsíc později jsem měl jet znovu, ale v písemném rozkaze už žádné omezení nebylo. Ptal jsem se, ale bylo mi řečeno, že trať je už v pořádku. Když jsem pak viděl předzvěstník, který informoval o razantním omezení rychlosti ze 120 na 30 kilometrů v hodině, úplně jsem se vyděsil a okamžitě začal brzdit,“ popsal příhodu Corradini s tím, že s něčím takovým na trati vůbec nepočítal a hodně dlouho celou věc vydýchával.
Přiznal, že dokázal rychle zareagovat i díky tomu, že přeložkou už projížděl a věděl, jak v úseku trať vypadá. Sepsal poté služební hlášení, ve kterém svého zaměstnavatele o potížích na trati informoval. „V odpovědi, kterou jsem dostal, bylo napsáno, že je vše v pořádku. Jenže mezitím už tu kolega s vlakem vykolejil,“ dodal před soudem.
Strojvůdci se ulevilo
Strojvůdce Radim Růžička přijal rozhodnutí soudu s úlevou. „Psychika pracuje, to je jasné, ale musím to hodit za hlavu a soustředit se na svoji práci,“ řekl po vyhlášení rozsudku strojvůdce. Spokojený je rovněž jeho právník Zdeněk Knaizl. „Soud vzal v potaz naše argumenty, které jsme předkládali od samotného začátku trestního řízení. Jsme rádi, že dospěl k názoru, že příčinou mimořádné události nebylo závažné pochybení na straně mého mandanta, ale že se spíše jednalo o systémové selhání celé železnice,“ doplnil advokát.
Podle prvního rozsudku chebského soudu byla nehoda systémovým selháním na železnici. K podobnému závěru dnes dospěl chebský soud znovu, i když v jiném složení trestního senátu. Rozsudek ale není pravomocný. Státní zástupce se ještě v soudní síni odvolal. Případ tak znovu zamíří ke krajskému soudu v Plzni.
Chebský okresní soud Růžičku loni v srpnu obžaloby zprostil, ovšem s jiným soudcem. Osvobozující rozsudek tehdy vynesla předsedkyně senátu Věra Mathauserová. „Jedná se o další systémové selhání na železnici,“ zdůvodnila v srpnu loňského roku. Krajský soud v Plzni však po odvolání státního zástupce vrátil kauzu zpět do Chebu.
Odvolací senát měl k původnímu verdiktu okresního soudu řadu výhrad. Podle jeho členů chebský soud v odůvodnění rozsudku vyzdvihl řadu skutečností, které jdou na vrub provozovatele dráhy nebo zaměstnavatele souzeného strojvůdce, ale možným pochybením obžalovaného se zabýval jen okrajově. Jednoznačné je podle vyjádření krajského soudu pouze to, že vlak jel v okamžiku nehody výrazně rychleji, než směl.
Rychlost byla snížena na třicítku
K vykolejení vlaku došlo 28. července 2019. Podle obžaloby strojvedoucí nerespektoval značení vedle trati, podle něhož musí do přestavovaného úseku vjet rychlostí maximálně 30 kilometrů v hodině. Záznamy ukázaly, že do úseku s pomalou jízdou vjel rychlostí 91 kilometrů v hodině, k vykolejení došlo v rychlosti 86 kilometrů.
Trať tam tehdy protínala stavbu obchvatu a v místě nehody vedla obloukem po provizorní přeložce po náspu. Proto tam byla omezená rychlost.
Jak vyplynulo z dokazování, Růžička jel s vlakem mezi Chodovou Planou a Mariánskými Lázněmi naposledy 30. prosince 2018. V té době byl úsek, ve kterém v červenci následujícího roku vykolejil, ještě přímý.
Škody přesáhly 20 milionů korun. Během nehody se nikdo nezranil.
28. července 2019 |
