Shakespearova nejkratší tragédie Macbeth je jako studie zrodu zla v člověku neustále vyhledávanou součástí divadelních repertoárů. Na Letních shakespearovských slavnostech ji režisér Jakub Krofta nastudoval jako srozumitelné, moderní divadlo, bez odboček a výraznější psychologické drobnokresby, ale zároveň s minimem vnějškových aktualizací.

Výraznou roli hraje hudba Vratislava Šrámka, s čímž souvisí i pojetí čarodějnic, jejichž repliky jsou z velké části zhudebněny, jejich věštby a pokoušení mají v náznaku podobu uhrančivého rockového koncertu. Ostatně Krofta neinscenuje Macbetha jen jako temnou tragédii, hledá a nachází v jednání postav i směšné prvky, zlu chybí strojová přesnost a preciznost, místy je zkrátka lidsky nedokonalé.

Marek Němec hraje Macbetha jako sebevědomého muže, člověka, který dokáže svým charismatem okouzlit okolí. Zlo se tu skrývá pod lákavou slupkou, kterou ale odhodí velmi rychle, stačí jen drobné postrčení v podobě věštby a naléhání lady Macbeth. Hrůzných skutků se sice Němcův skotský šlechtic zpočátku lekne, ale později páchá ty nejkrutější činy s úsměvem, jevištěm proplouvá tanečním krokem.

Lady Macbeth je v podání Lenky Krobotové nejprve prototypem ženy s ostrými lokty. V plánování manželovy budoucnosti je nesmlouvavá, připomíná výkonnou manažerku, jen bohužel tenhle manželský "korporát" vede přímo do pekla. Přechod od emocionálního chladu k výčitkám svědomí pak v tomto pojetí působí jako dost velký obrat v charakteru postavy. Snad s lady Macbeth pohne vražda Macduffových dětí, jelikož ona sama projevuje zatrpklost z vlastního nezdařeného mateřství.

Morální zvrácenost ústředního manželského páru se nicméně nezrodila ze vzduchoprázdna, jejich okolí je prosyceno touhou po moci a intrikami. Vynikající charakterovou studii v tomto ohledu přináší Filip Kaňkovský, jehož Malcolm není ctnostný zachránce země od tyrana - sám na sebe prozrazuje své nectnosti, k nimž přidává zbabělost, kdy nechá bitvu vybojovat Macduffa, sám se nechává oslavovat až po ní. V tomto ohledu lze očekávat, že bude pravým synem svého otce Duncana, jehož David Matásek pojal jako lehce senilního starce, jenž za sebe rád nechává bojovat jiné.

Macduffa hraje Václav Vašák podivně bezemočním způsobem, což trochu problematizuje jeho místo v ději, jelikož právě tento thén by měl být nejzarputilejším Macbethovým nepřítelem a nejzuřivějším mstitelem. Zvláštně působí rovněž solitérní výstup Kláry Issové v roli lady Macduff, režisér ji nechává odříkat dialog se synem, který se tím mění v monologicky deklarovanou hrůzu z nadcházejících událostí.

Slušně atmosférická inscenace ukazuje známý příběh ve srozumitelné podobě s akcentem na to, jak malý krok dělí ctižádost, aby překročila únosnou mez a stala se tyranií. Často stačí jen vhodná příležitost a vůči zlu přehlíživé okolí.