30.4.2024 | Svátek má Blahoslav


HISTORIE: Velice pilní příborští stavitelé

27.8.2022

Pokud jde o historii Příboru a jeho okolí, nelze pominout dva výtečné stavitele příborské. Kašpara Karlsedera (1822-1897) a jeho syna Bedřicha Karlsedera (1856-1913).

prib

Kašpara Karlsedera nám připomínají především nádherné fasády historických domů na Freudově náměstí, přístavba piaristické koleje, opravené příborské kostely a další stovky objektů. Vzpomínat na něj mohou i v Tiché, neboť on dal podobu továrnám Parmovým, v Kopřivnici pak postavil továrnu Adolfa Rašky. V Bartošovicích a Hájově postavil obecné školy, v Libhošti větrný mlýn a v Kopřivnici navrhl nový hřbitov. Byl velice aktivním občanem, členem městské rady a spoluzakládal příborský hasičský sbor, jehož byl jmenován čestným členem. Jeho skvělá stavební fantazie byla pro město nedocenitelná a byl i znamenitým podnikatelem. Založil ve městě cihelnu a pilu, projektoval vodovody, silnice, kanalizace a Příboru zpracoval moderní urbanistický plán rozvoje města. Narodil se 6. ledna 1822 v rakouském Schaffetschlagu, osmadvaceti letech se přestěhoval do Příboru. Oženil se zde s Mariannou Šimkovou, dcerou příborského vinárníka a v roce 1856 se jim narodil syn Bedřich (na snímku).

Karlsederovi měli ale osm dětí, a mnohé se potatily. Prvorozený Vavřinec byl městským stavitelem v Krakově, třetí v pořadí František, odchovanec profesora Carla von Hasenauera projektoval řadu budov ve Vídni.

Doma zůstal v podstatě pouze syn Bedřich. Ten vystudoval ve Vídni vojenské stavitelství na Vysoké škole technické (K. k. Technische Hochschule in Vien) a v letech 1883-1892 stavěl v řadě měst monarchie (Lvov, Sarajevo, Budapešť, Krakov) stavby pro potřebu armády. Po návratu do rodného města pracoval nejprve v otcově firmě, poté se jal funkce městského stavitele. Městu samotnému i okolním obcím patřícím do tehdejšího příborského okresu, vtiskl velice originální stavební řád a mnohé z více než sto padesáti objektů jsou dodnes stavebními památkami. Byl také radním a náměstkem příborského starosty, mnohokrát veřejně oceněn. Spolupracoval i s významnými sochaři a malíři regionu, ale také například s Myslbekovým žákem, pražským sochařem Václavem Novákem (1880-1917).

Dostal na starost například i opravu hradu ve Štramberku. Ve svých pamětních textech na něj takto vzpomíná významný štramberský činovník MUDr. Adolf Hrstka (1864-1931):

A již tenkrát při vyjednávání s architektem Hilbertem zástupcové odboru, znající turistice málo vyhovující hotelové poměry ve Štramberku, pomýšleli při výstavbě rozhledny také na výstavbu nějaké budovy, v níž by umístěny byly hostinské místnosti, noclehárny studentské i turistické, nějaká rytířská muzejní síň, která by ovšem historicky slohově přizpůsobena a přičleněna k Trúbě samé. Podle toho také architekt Hilbert založil a vypracoval potřebné plány. Centrální komise vídeňská však schválila sice tyto plány, ale nedoporučila stavbu oné nové hradní budovy, třeba slohově úplně vyhovující, opírajíc se o zásadu, že dlužno staré historické památky zachovávati a upravovati, nikoliv však novými objekty doplňovati. Podniknutí pak odboru podepřela přiměřenou finanční podporou. Po tomto rozhodnutí centrální komise upustil odbor od stavby zamyšlené slohově historické útulny pod Trúbou a r. 1902 přikročil jen ku provádění přístavby a úpravy rozhledny. Nebyla to věc jen tak snadná. V celém okolí nebylo tehdy ještě českého stavitele, který by se byl mohl odhodlati stavbu tak obtížnou a nákladnou provésti – a finanční prostředky odboru nebyly takové, aby stavba mohla být zadána někomu ze vzdálených stavitelů. V této těžké chvíli přispěl ku pomoci odboru neocenitelnou radou upřímný jeho příznivec p. Václav Jandl z Příbora, tehdy traťmistr místní dráhy studénsko-štramberské, který se svým vlivem postaral, že obávanou stavbu rozhledny převzal na sebe jeho přítel pan Fricek Karlseder , zámožný a ušlechtilý občan a rodák příborský, který také neohlížeje se na finanční nepohotovost odboru z jara r. 1903 dal se s bodrostí a energií jemu vrozenou do práce. A když koncem máje téhož roku před štramberskou poutí blížila se ke Štramberku ze všech stran obvyklá procesí - trnula hrůzou, když Vantuch, odvážný a fortelný mistr tesařský z Příborských pasek, sedě na kozlíku pobíjel již štíhlou dvojcípou střechu znovuzrozené Trúby štramberské šindelem“.

A skutečně je prokázáno, že opravu věže, hradu a vyspravení hradeb provedl Bedřich Karlseder bez nároku na honorář. Před časem se v jeho pozůstalosti našly i štramberské plány architekta Kamila Hilberta (1869-1933), mimochodem syna malířky Karoliny Hilbert-Reifové (1839-1897) a bratra spisovatele Jaroslava Hilberta (1871-1936), který v té době také řídil dostavbu Svatovítské katedrály. K nim byly i přiloženy Karlsederovy rozpočty stavebních prací na přestavbu Trúby, z nichž lze vyčíst jeho obchodně velice vstřícný postoj. Proto také ta nadšená slova doktora Adolfa Hrstky.

Bedřich Karlseder zemřel v červnu roku 1913 po těžké nemoci. Dalších dvanáct let vedla firmu jeho manželka Anna, když ji v roce 1925 prodala.

I tak zanechali otec a syn Karlsederové na východní Moravě velice výraznou stavební a uměleckou stopu.