Náš vyhazov? Byl to podraz, říká odvolaný asistent Kaděra

V loňském soutěžním ročníku se jihlavští hokejoví dorostenci dostali pod vedením kouče Marka Melenovského až do čtvrtfinále extraligy. A zdálo se, že k nejlepším týmům v Česku by mladíci Dukly mohli patřit i letos. Zvlášť když ve fyzických testech měli čtvrté nejlepší výsledky ze čtyřiadvaceti testovaných celků.

„Připravili jsme kluky velmi dobře, Marek na tohle hodně dbá. A já s ním souhlasím,“ říká Roman Kaděra, devětačtyřicetiletý bývalý hráč extraligových Vítkovic, Třince či Jihlavy, který pro nadcházející sezonu s Melenovským utvořil u jihlavského dorostu trenérskou dvojici...

O to větším překvapením bylo vaše odvolání na začátku srpna. Nebo aspoň z pohledu veřejnosti se to tak jevilo.
I pro nás to bylo nečekané, považujeme to od části vedení klubu za podraz. Když vám dá někdo práci, řekne: Chlapi, budete trénovat dorost, a za dva měsíce, aniž by vám dal šanci se projevit, vás odvolá, tak to je, myslím, k nepochopení.

Vedení Dukly ale vaše odvolání vysvětlilo v klubovém prohlášení…
Jsou to jen jakási slova, pod kterými si člověk může představit prakticky cokoliv. Že nezapadáme do nějaké koncepce? To bych neřekl. My jsme dostali důvěru, nebo aspoň jsme si to mysleli, a snažili jsme se svoji práci odvádět co nejlépe.

Přesto nebyl klub spokojený. Co vám vedení vytýkalo?
Co se týká trénování, tak nikdo nic. Nebyly to žádné konkrétní výtky typu: Kluci, pojďte trénovat jinak, jinak vás vyměníme. Nic. Většinu lidí ve vedení Dukly znám, buď jsem s nimi hrával, nebo minimálně proti nim. Známe se osobně, tak jsem si myslel, že pokud někdo něco bude mít, řekneme si to.

Skutečně vám za celou dobu nikdo nic nevyčetl?
Ale jo, třeba že máme moc přípravných zápasů. My jsme však byli přesvědčeni, že model, který jsme vybrali, přinese ovoce. A hlavně jsme si mysleli, že je v kompetenci trenérů určit si, jakou přípravu bude s týmem mít. Z vlastní zkušenosti s Markem víme, protože jsme oba bývalí hráči s bohatou hráčskou minulostí, že v tomhle věku potřebuje kluk co nejvíc herní praxe.

Fyzicky byl tedy podle vás tým připravený dobře?
Pokud by se měli vyhazovat trenéři za to, že jsou jejich svěřenci čtvrtí nejlepší ze čtyřiadvaceti týmů, pak by museli vylítnout všichni pod námi. Výsledek naší práce v době, kdy jsme v Dukle pracovali, byl takový, že jsou na tom kluci z pohledu republiky velmi dobře.

Když se ještě vrátím ke zmiňovanému prohlášení, většinou se ke zprávě o ukončení spolupráce přidává dodatek s poděkováním za odvedenou práci a s přáním hodně úspěchů v novém angažmá. Ve vašem případě se ale nic takového neobjevilo...
Vidíte, ani tuhle slušnost vedení Dukly nemělo. Přitom my jsme předávali mužstvo naprosto skvěle připravené, což se ukázalo hned následující den, kdy kluci odjeli na výborně obsazený turnaj do Plzně a poráželi tam jednoho soupeře za druhým. U nás to ale byl prostě okamžitý vyhazov. Já jsem se s tímhle v životě nesetkal.

Chcete říct, že větší zklamání jste předtím nikdy nezažil?
Podobně mi bylo tehdy, když jsem měl ještě coby hráč podepsanou smlouvu v Litvínově na tři roky a taky mi ji rozvázali z neznámých důvodů. Nebo vlastně jen proto, že byla výluka v NHL a Litvínovu se vracela početná skupina odchovanců, kteří potřebovali místo. Ale že by to bylo takhle emotivní, to ne.

Emotivní i pro vaše svěřence?
Pro kluky to byl obrovský šok. Víte, oni v těch svých patnácti šestnácti letech nic neřeší, problémy dospělých je nezajímají. Přijde nový učitel, nový trenér? Tak ať! Jenže v tomhle případě došlo na slzy. Aby mančaft seděl v kabině a brečel, to nás s Markem hrozně zasáhlo.

Jak jste jim celou věc vysvětlili?
To je právě ono, že my jsme jim to neuměli vysvětlit. Každopádně si myslím, že ti kluci i ve svých letech pochopili, že to celé je jen směs nějakých argumentů, které se nezakládají na pravdě.

Je pravda, že vám v ten inkriminovaný čtvrtek slíbili, že turnaj v Plzni vyhrají pro vás dva?
Slíbili a taky to splnili. Obdivuju je. My prakticky seděli až do půlnoci v kabině a oni za šest hodin potom odjížděli.

Po vlastní ose jste se tam ovšem vypravil i vy, ačkoliv už jste jejich trenér nebyl...
Ano, jel jsem tam, protože jsem to cítil jako povinnost. Náš vyhazov byl tak necitlivý, v naprosto nevhodnou dobu. I když je pravda, že kdybychom se vrátili s pohárem, už by náš vyhazov nešel omluvit.

Údajně se na stadionu v Plzni stal nějaký incident, který jste měl vyvolat vy. Jak to bylo?
Když jsem tam uviděl pana Vrábela (sportovní manažer Dukly Jihlava – pozn. red.), byly moje emoce hrozně silné. Tak jsem mu pěkně od plic veřejně řekl, co provádí s Duklou a co provedl s námi. Ale křičel jsem na něj z nějaké vzdálenosti, k žádnému incidentu nedošlo.

Přesto prý na místě zasahovala policie...
Nevím, možná se cítil ohrožený, ale on se k žádné situaci nestaví jako chlap. Jen mlčí. Jeho nejdelší slovo je: oká, oká. Jiné argumenty od začátku neměl, ani je mít nemohl. Srabácky zavolal policii, aby mě znemožnil a nechal odvést.

Vás ovšem neodvedli, nebo ano?
Samozřejmě že ne. Pořadatelé policii řekli jen, že na sebe chlapi křičeli, což je ale na hokeji normální.

Jak to nyní s vámi bude? Přece jste měli s Duklou smlouvu...
Ano, s Markem ji vedení uzavřelo v květnu a se mnou v červnu. Copak ta moje asistentská, ta se dala vypovědět z obou stran hned, ale Marek ji podepsal na dva roky, takže je pořád placený. Jenže sedí doma.