Jan Vávra: Národní obrození na ukrajinský a český způsob
Ve svém projevu k národu při příležitosti Dne nezávislosti Ukrajiny prohlásil ukrajinský prezident, že Ukrajinci za poslední půlrok změnili dějiny, svět i sebe a dali lidstvu naději na spravedlnost. Tím půlrokem myslel dobu, která uplynula od počátku ruského útoku na jeho zemi.
„Ve světě se 24. února ve čtyři hodiny ráno objevil nový národ. Nenarodil se, ale obrodil se. Národ, který neplakal, nekřičel a nezalekl se. Neutíkal. Nevzdal se,“ řekl podle agentury Reuters Zelenskyj v projevu před Památníkem nezávislosti v centru Kyjeva.
Čtěte také
Ukrajinský prezident samozřejmě potřebuje mobilizovat své vojáky i povzbuzovat obyvatelstvo, které je vystavováno brutálnímu ruskému odstřelování. I když ale odečteme povinný bombastický tón, musíme uznat, že mladý ukrajinský prezident má pravdu. Ukrajinci předvedli něco, co v podstatě nikdo – ani ruský vůdce Putin, ani americké tajné služby – nečekal.
Dokázali odrazit první ruský útok a nyní hrají s Rusy, kteří měli mít podle analýz zdrcující vojenskou převahu, vyrovnanou partii. Je nepochybné, že jejich statečný boj vedl k posílení národního sebeuvědomění. A samozřejmě naopak – nově poznané národní sebevědomí jim výrazně pomáhá v boji s agresorem.
Národní komplexy
Obrození národa – o kterém mluvil prezident Zelenskyj – je proces, který si připomínají všechny takzvaně nesamozřejmé národy. To známe i z vlastní zkušenosti. My Češi jsme prožili své národní obrození o něco dříve. Nikoli ovšem na základě boje o vlastní území a fyzickou existenci, ale na základě obnovení vlastního jazyka a s ním spojené národní kultury.
Čtěte také
Když jsme se ale na konci 30. let minulého století ocitli na podobné křižovatce jako Ukrajinci, zvolili jsme diametrálně odlišný postup. Každé historické srovnávání samozřejmě kulhá, ale při pohledu na ruskou agresi nelze nevidět několik nápadných podobností s tehdejším Hitlerovým postupem. Je to především vojensky a početně mnohem silnější soused, který si dělá silné územní nároky a chce revidovat dějiny. Je tu Západ, který nepřispěchal na pomoc.
V případě Ukrajinců sice pomáhají západní země výrazně dodávkami zbraní, ovšem nám zase v roce 1938 agrese jen hrozila a je otázkou, jak by se v případě našeho odporu situace vyvíjela i v samotném Německu. Obyvatelstvo i vojáci byli odhodláni se bránit. Co se zásadně liší, je postoj politických reprezentací. Ta naše se tehdy silnějšího souseda lekla, naříkala nad zradou Západu a vzdala se. Tak jsme svoji zem vydali agresorovi, abychom se zachránili aspoň jako etnikum bez vlastního území.
Čtěte také
Později jsme sice politickým manévrováním svoji zem získali zpět, abychom ji ovšem rychle vydali zase někomu jinému. Od této kapitulace se odvíjí několik dalších pozdějších kapitulací, které se staly jádrem národních komplexů a zažitého přesvědčení, že malé národy dějiny nezmění.
V tomto smyslu má tedy prezident Zelenskyj pravdu a Ukrajinci skutečně změnili dějiny. Nebo aspoň náš pohled na dějiny. Dali nám a dalším nesamozřejmým národům naději, že kapitulace malých národů před agresí těch velkých nemusí být jediným řešením. Ať již ruská agrese na Ukrajině dopadne jakkoli, jistě nebude pro ukrajinský národ zdrojem komplexů – jako byla mnichovská kapitulace pro nás –, ale naopak zdrojem oprávněné hrdosti a národního sebevědomí. A pro nás připomenutím, že bez opravdového boje žádný národ dějiny nezmění.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
