Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

Adresný dopis Hnutí Pro život řeší dvě čtenářky JL. Tiskovinu v rámci kampaně Nesoudíme, pomáháme, kterou dostaly do své schránky, nezávisle na sobě zaslaly naší redakci.

Obě se podivují, proč je v dnešní době nutné na potraty upozorňovat jako na „zlo“ a nějaký „problém“.

„Je na rozhodnutí každé ženy, jestli si dítě nechá, nebo ne. Nikdo ji nemusí přesvědčovat o tom, že potratem nedá šanci svému nenarozenému dítěti,“ napsala jedna z nich.

V letáku Hnutí Pro život se uvádí, že velká skupina žen musí na potrat pod tlakem svého partnera. A to hlavně v případě třetího otěhotnění. Apeluje spíše na muže, aby z nečekaného otěhotnění nedělali jen „ženský problém“.

Organizace na podporu žen, rodin a lidských práv vyzvaly letos na jaře ministerstvo práce, aby ukončilo spolupráci s Hnutím Pro život. Podle nich toto uskupení vystupuje netransparentně a dlouhodobě usiluje o uzákonění zákazu přerušení těhotenství a omezení práv žen.

Jak uvádí internetová encyklopedie, Hnutí Pro život je zapsaný spolek působící v České republice. Formálně založeno bylo roku 1992.

Jednou z jeho zakladatelek je Sylva Bernardová z Jihlavy, v krajském městě má organizace podle svého webu i sídlo.

Předsedou spolku je Radim Ucháč. Právě jeho JL oslovily s žádostí o rozhovor.

Hnutí Pro život sdružuje odpůrce potratů a zastánce tradiční rodiny. Důrazně odmítá úmluvu proti násilí na ženách a sexuálnímu násilí, staví se proti svazkům homosexuálů. Někteří experti označují uskupení za ultrakonzervativní s vazbami na katolickou církev.

V dubnu na sebe hnutí strhlo pozornost kvůli případům znásilňování žen a dívek na Ukrajině okupanty. Češti aktivisté se pro oběti snažili zajistit nouzovou antikoncepci, tedy takzvanou „pilulku po“.

Hnutí na svém Twitteru doporučilo místo toho dopravit na Ukrajinu ženám houkadla a pepřové spreje, potrat po znásilnění odmítlo. Příspěvek po vlně kritiky smazalo.

„V obecné rovině velmi vítáme spolupráce ministerstev s expertními nevládními organizacemi, které se zabývají rodinnou politikou, podporou rodičovství či pomocí a podporou žen v těžkých životních situacích. Velmi nás však znepokojuje, když jsou ke spolupráci zvány organizace, které si kladou za cíl znemožnit přístup k bezpečným lékařským zákrokům a chtějí omezovat možnost volby rozhodovat o vlastním těle,” uvedla předsedkyně České ženské lobby Marta Smolíková.

K výzvě ministerstvu se vedle lobby připojily organizace Amnesty International, Konsent, Aperio, proFem a Prague Pride.

V posledních letech hnutí organizuje kampaň Nesoudíme, pomáháme. Cílí v ní na ženy, které nechtěně otěhotněly.

Na svém webu hnutí uvádí, že usiluje o obnovu „společenského respektu ke každému nenarozenému dítěti a o obnovu společenské zodpovědnosti muže za ženu a dítě“.

Každý má dostat šanci si prožít svůj život

„Podle nás je lepší pomoci rodičům očekávajícím dítě vyřešit jejich momentální těžkosti a přivést dítě na svět, než se nenarozeného dítěte zbavit potratem, říká v rozhovoru pro JL předseda spolku Hnutí Pro život Radim Ucháč.

Proč se váš spolek vymezuje proti potratům?

Řešit složitou životní situaci potratem nenarozeného dítěte považujeme za tu nejhorší možnou volbu. Z naší zkušenosti z Linky pomoci, na kterou se ročně obrací 500 žen, vždy existují lepší řešení.

Navíc je v mnoha případech sama žena obětí, protože zakouší nátlak k podstoupení potratu ze strany partnera a nejbližších.

Co vedlo k jeho založení?

Snaha pomoci nečekaně těhotným ženám a jejich nenarozeným dětem.

Potratovost se podle statistik ČSZO v Česku nezvyšuje. Naopak snižuje. Maxima dosáhla v letech  1985-89 (kdy je evidováno 100 329 umělých přerušení těhotenství). Za rok 2002 jich je evidováno 31 142.  Co vy na to?

Každé z těch mnoha tisíc nenarozených dětí usmrcených ročně „na žádost“ považujeme za zbytečnou tragédii. Proto pomáháme těm nečekaně těhotným ženám a těhotným ženám v tísni, které chtějí dát dítěti šanci a obrátí se na nás.

Žena může podle českých zákonů požádat o ukončení těhotenství bez omezení do 12. týdne těhotenství. Je tedy jejím právem rozhodnout se,  zda zákrok podstoupí. Chcete to nějak změnit? Zasáhnout do legislativy ČR?

Jsme spolek, nemáme moc měnit legislativu. Žijeme v demokracii, a dokud se česká společnost nebude chtít zříci práva na potrat jako zbytečného násilí na ženách a jejich nenarozených dětí, nic se nemůže změnit.

Mrzí nás, že neexistuje funkční právní ochrana žen před nucením k podstoupení potratu. Jak přes kopírák slyšíme od volajících žen: „Když si ho chceš nechat, tak se sbal a vypadni“, „Buď já, nebo dítě“, „Jak se uživíte? Nemysli si, že ti budu něco platit“ apod.

Je podle vás lepší přivést na svět dítě za každou cenu i přesto, že skončí třeba v dětském domově bez možnosti adopce, nebo že bude žít v bídě?

Měli jsme nejednou mezi našimi klientkami narkomanky, pro které nečekané početí dítěte nakonec znamenalo nalezení smyslu života a restart života bez drog.

Mezi nimi byla i mladá slečna z Jihlavy, která se na nás obrátila v 7. týdnu těhotenství, zcela zoufalá a naprosto bez jakéhokoli zázemí. Nyní vychovává dítě, chlapečka, pracuje a žije docela spokojený život, i když se musí samozřejmě ohánět.

Ano, podle nás je lepší pomoci rodičům očekávajícím dítě vyřešit jejich momentální těžkosti a přivést dítě na svět, než se nenarozeného dítěte zbavit potratem. Jsme přesvědčeni, že každý má dostat šanci si prožít svůj život podle své svobodné vůle.

Když žena ví, že dítě vlastně nechce, ale i přesto si ho nechá, nezpůsobí si v závěru sobě a vlastně i dítěti mnohem větší trauma?

Naše služby jsou určeny těm ženám, které by rády daly svému počatému dítěti šanci.

Ženy, které jsou rozhodnuté jít na potrat, nám nemají důvod volat. V naší zemi se čeká dva roky na adopci dítěte. Není lepší dát počatému dítěti šanci vyrůst u adoptivních rodičů, než jej potratit?

Neozývají se nám ženy s traumatem, že svěřily dítě do adopce. Ale přibližně čtvrtina volajících žen nás kontaktuje, protože se trápí po podstoupeném umělém potratu a neví, kde najít pomoc.

V jednom z vašich sloganů říkáte, že připomínáte mužům jejich zodpovědnost. V případě, že muž dítě nechce a nutí ženu k potratu, nebo se nehlásí k otcovství, vzdá se ho, jak umíte dosáhnout toho, aby svůj postoj změnil?

Někdy ano, někdy ne. Muži mnohdy nutí partnerku k potratu, protože mají strach, zda zvládnou ekonomicky zabezpečit rodinu.

Když se podaří partnery rozkomunikovat, mnohé se vyřeší. Pomáhá i sociálně ekonomické poradenství nebo např. finanční prostředky na zaplacení několika splátek hypotéky či jiných půjček, než naběhne mateřská a rodičák.

Máme klientku, která kontaktovala překvapeného muže, že na diskotéce zplodili dítě, a ten po počátečním šoku navázal s klientkou hezký vztah a k dítěti se nakonec přihlásil. Často se postoj nemění, je-li otcem počatého dítěte milenec, který se děsí ohrožení svého stávajícího manželství nebo ekonomických nákladů na dítě dalších 18 let.

V tom případě ženám poskytujeme např. právní pomoc na vymožení výživného těhotné, výživného na dítě apod. Jsme přesvědčeni, že muž má nést zodpovědnost za ženu i zplozené dítě.

Po zahájení konfliktu na Ukrajině se v médiích diskutovalo vyjádření vašeho spolku, kde jste ženy znásilněné ruskými vojáky odrazovali od potratových pilulek. Není to v těchto případech – tedy znásilnění – dost sporné?

Poučili jsme se a nevyjadřujeme se k tomu, co neděláme.

Avizujete pomoc nejen „obyčejným“ vlídným slovem, ale i materiální a finanční. Kde čerpáte finance, kdo jsou vaši podporovatelé?

Máme tisíce drobných dárců z celé ČR, kteří podporují naši činnost.

V dubnovém čísle časopisu Reflex je uvedeno, že někteří lidé a instituce, např. Marek Eben, pelhřimovský či třebíčský starosta – podle svých slov ani neví, že figurují na seznamu vašich podporovatelů. Můžete se k tomu vyjádřit?

Reflex či další periodika uveřejnily z velké části manipulativní polopravdy a dezinformace. Osobnosti a instituce vyjádřily pouze podporu projektu „Nesoudíme. Pomáháme“ zaměřeného na konkrétní pomoc nečekaně těhotným ženám nuceným k podstoupení umělého potratu.

Nejednalo se o nějakou všeobjímající podporu činnosti Hnutí Pro život ČR za posledních třicet let ani nějakých údajných konspiračních cílů.

Jak dlouho už v Česku působíte? Kolik žen (potažmo i mužů) se na vás za tu dobu obrátilo? Jaké jsou nejčastější dotazy a způsoby vaší pomoci? Dá se říct, že roste zájem o pomoc?

Působíme od počátku devadesátých let a samozřejmě se vyvíjíme. Více než 15 let poskytujeme individuální pomoc nečekaně těhotným ženám a ženám trápícím se po umělém či spontánním potratu. Ročně se jedná přibližně o 500 žen.

Podle potřeby jim pomáháme stabilizovat životní situaci, když chtějí dát počatému dítěti šanci. O plošnou pomoc usilujeme prostřednictvím lobbingu zaměřeného na zlepšení situace nečekaně těhotných.

Např. se podařilo přijmout doplacení rodičovského příspěvku, zákaz vydírání těhotných, jednáme o zlepšení podmínek pro vyplácení mateřské. Zvláště nás trápí situace rodin, které očeávají třetí dítě.

Ty jsou pro rodiny ekonomickým zlomem, a patří tak mezi nejčastěji potrácené. Hledáme cesty jak snížit u těchto rodin náklady na větší bydlení a větší auto, protože např. tři autosedačky do malého auta prostě nedáte.

Jsme přesvědčeni, že v míře, v jaké bude naše společnost pomáhat nečekaně těhotným, v té míře přestane být umělý potrat vnímán jako nutné zlo.

Diskuze k článku