LOVEC JELENŮ – v Aeru 2. 9. od 20:00

 










 

Pěti Oscary ověnčené drama Michaela Cimina se řadí k jiné sortě filmů, než níže uvedený Rozhovor. Tak jako Taxikář, Návrat domů, Rolling Thunder nebo Chlapci z 3. roty zpracovává trauma z války ve Vietnamu (později k těmto snímkům přibudou Rambo: První krev, Četa nebo Narozen 4. července. V závěru 70. let 20. století šel do kin ještě skvost nazvaný Apocalypse Now (recenze), pod který se podepsal Francis Ford Coppola. Ironií osudu to byl právě on, kdo Ciminovi při ceremoniálu v roce 1979 předával cenu Akademie za nejlepší režii. Zatímco při cestě za zneškodněním plukovníka Kurtze prožijeme surreálnou noční můru, Lovec jelenů představuje realistickou vizi, ve které se nevyhneme ani proslulým scénám ruské rulety.

V tomto snímku nejde ani tak o válku samotnou jako o veterány, pro které bývá náročné se začlenit zpět do společnosti. Kór když byli nuceni bojovat v kulturně, politicky i environmentálně odlišném prostředí. Samotného režiséra však údajně nejvíce zajímala komunita lidí v pensylvánském městě, odkud do jihovýchodní Asie zamíří tři hlavní protagonisté. Sám si odnesl hned dva Oscary, po kterých se pustil do Nebeské brány, při které jakoby neustál svůj vzestup. Neustále opakoval záběry, takže nepřekvapivě překročil počet natáčecích dní a tím pádem i rozpočet. Při pětačtyřicetimilionovém rozpočtu se z tohoto westernu stal obrovský propadák, tak jako později ze Siciliána, o kterém mně Christopher Lambert na letošním Comic-Conu Prague řekl: „Myslím, že ten film byl trochu víc intelektuální, že šel až příliš do hloubky. Ale ta postava byla neuvěřitelná. A Michael Cimino byl také neuvěřitelný. Byl to jeden z nejpreciznějších režisérů, s jakými jsem kdy pracoval. Zároveň to byl velmi komplikovaný člověk. Chtěl, aby spolu všechno bylo navzájem propojené.“

Stejně jako Kmotr, také Lovec jelenů obsahuje velkou a dlouhou svatební scénu. Cimino, který u studia Universal musel bojovat za svůj tříhodinový sestřih, rovněž spolupracoval s herci, kteří se objevili v legendární mafiánské sáze, totiž s Johnem Cazelem a Robertem De Nirem. K nim přidal Christophera Walkena a Meryl Streep, která si připsala hned takhle na samotném začátku kariéry na konto první z celkových jednadvaceti (k roku 2022) oscarových nominací, z nichž tři proměnila ve vítězství. Zdaleka ne všechny její další počiny se můžou pyšnit tím, že se staly pro svůj kulturní, historický a estetický význam součástí Národního Filmového Registru (National Film Registry) a Knihovny Kongresu (Library of Congress). K tomu Lovec jelenů podnítil výstavbu washingtonského památníku, který je věnován právě obětem války ve Vietnamu.


ROZHOVOR – v Aeru 5. 9. od 20:30

 










 

Když Francis Ford Coppola poslal do kin Kmotra, prakticky okamžitě se stal nesmrtelným. Z filmu se vyklubal obrovský hit, který lámal rekordy v návštěvnosti. Sám režisér za něj byl náležitě oceněn. Vedle dvou Zlatých glóbů získal i jednoho Oscara za Nejlepší adaptovaný scénář. Slavnostní udílení se odehrálo 27. března 1973. Tedy v době, kdy akorát dotočil svůj další projekt. V Rozhovoru se hlavní hrdina Harry Caul zabývá sledováním lidí na zakázku. Využívá k tomu moderní odposlouchávací zařízení a ve svém oboru patří k absolutní špičce. Z dialogu mladé ženy a muže v parku zaslechne jednu větu, která mu připomene nepříjemný zážitek z minulosti. Když zjistí, že díky této jeho práci by mohl někdo přijít o život, rozhodne se zjednat nápravu.

Sedmdesátá léta v USA přála konspiračním teoriím a paranoie. Jen vzpomeňme na tituly Tři dny Kondora, Pohled společnosti Parallax, Všichni prezidentovi muži, Maratónec, Domino a celou řadu dalších. Málokterý z nich však podává nejistotu a strach ze ztráty soukromí takhle úderným způsobem. Jak pronesl sám režisér, v případě audiovizuálního díla tvoří obraz pouze padesát procent vjemů. Zbylých padesát procent náleží zvuku. Soustředit se na druhou z uvedených veličin v první polovině zmíněné dekády znamenalo ušetřit, což bylo tehdy pro Coppolovu společnost American Zoetrope důležité. A protože sídlila v San Francisku, zasadil tam tehdy ještě ani ne pětatřicetiletý filmař i příběh Rozhovoru.

„Moc se mně líbila Zvětšenina od Michelangela Antonioniho. Takový film bych chtěl natočit, protože je intrikánský, působivý a mysteriózní,“ řekl Francis Ford Coppola, když si v roce 1966 povídal s Irvinem Kershnerem, jenž se později proslaví coby režisér Star Wars: Epizody V – Impérium vrací úder, která jest považována za nejlepší z celé ságy. S ní má pochopitelně co do činění i Harrison Ford, jenž měl čerstvě za sebou Americké Graffiti a v Rozhovoru jej vidíme v menší úloze asistenta ředitele společnosti, který si Harryho najal. Naopak s Kmotrem pojí tuto podívanou jednak účast Johna Cazela a Roberta Duvalla ve vedlejších úlohách, ale také song „I Have But One Heart“, který zazní v rádiu. Přitom nebýt kolosálního úspěchu "filmu filmů", ani tento by zřejmě nikdy nevzniknul. A tím pádem bychom s velkou pravděpodonobstí neznali ani Výstřel, dost možná nejslabší režijní výtvor jinak vynikajícího Briana De Palmy.

V případě Rozhovoru sledujeme drama o poslouchání, interpretování a opakování. Věci v něm uslyšíme několikrát, nicméně v různém kontextu dostanou jiný význam. Nový rozměr získá i příjmení představitele hlavní role, jehož si zahrál Gene Hackman, který se jako hacker nabourává do života jiných. Stejně tak příjmení Caul, ač vzniklo překlepem z původně vybraného Call, má svůj podtext. Vůbec není divu, že Harryho vzhledem k jeho charakteru tento případ tolik zajímá, ačkoli nikdy není dobré se prací nechat zcela pohltit, o čemž ví svoje například i Karel Kopfrkingl. Rovněž není dobré, když vás z nějakého natáčení vyrazí, což se přihodilo kameramanovi Haskellu Wexlerovi, jenž byl nedlouho poté odejit i z Přeletu nad kukaččím hnízdem (recenze).

Téma Rozhovoru evokuje neklidnou politickou dobu. Nejen kvůli atentátu na Johna F. Kennedyho (viz JFK - recenze), nýbrž i kvůli aféře Watergate, kterou se ovšem Bobu Woodwardovi a Carlu Bernsteinovi podařilo naplno rozkrýt až v době, kdy byl scénář této podívané už dávno napsaný. Do kin šel pár měsíců před Nixonovou rezignací, tudíž si lidé mysleli, že jde o přímou reakci na jeho přehmat. Ač ho režisér chtěl před natáčením výpavného Kmotra II stvořit spíše pro sebe, byla z toho Zlatá palma z festivalu v Cannes a tři oscarové nominace. Francis Ford Coppola vždycky točí velmi osobní filmy, kterými rozhodně má, co říct. Ostatně tohle platilo o většině tvůrců, kteří dali vzniknout Novému Hollywoodu.


KOMPLETNÍ PROGRAM KINA AERO JE K DISPOZICI TADY


FOTO: cinema.de