David Kubatík 
„Bylo to různé a záleží, ve které fázi covidu to bylo. Byla fáze, kdy byly haly zavřené, byla fáze, kdy byly otevřeny venkovní sportoviště a pak byly zavřeny i ty. Později byly omezeny počty lidí v hledišti a také byla doba, kdy se hráčky musely každý týden testovat. Když byl ten nejtěžší lockdown, hráčky dostaly od trenérů individuál. Hlavně pak od kondičního kouče. Ten jim v počítači vytvořil vizuály a popis cviků, kterým se doma mají věnovat,“ popisoval fungování klubu v těžké situaci jeho ředitel Radan Holásek.
Kromě těchto nepříjemností ale přišly pochopitelně i mnohem větší problémy, které se týkaly finanční stránky. A tak vedení kdysi, na české poměry, bohatého klubu tak najednou muselo řešit problémy, které by ho ještě před třemi lety vůbec nenapadly. „Ztratili jsme hodně sponzorů. Co si budeme vykládat, sponzorství je pro firmu hlavně propagace, kterou si může napsat do nákladů. Pokud firma prosperuje, může si to dovolit,“ vysvětloval olomoucký ředitel. „No a když nastane taková situace, jakou byl covid a firmy se bojí, že budou zavřené, anebo že neprodají své zboží z důvodu uzavření odběratelova maloobchodu, tak nebudou riskovat a peníze použijí k přečkání toho nejhoršího,“ dodal.
„V důsledku toho jsme přišli o zhruba 80 % sponzorů. Nemůžu prostě někoho přemlouvat, aby si dal reklamu do sportovní haly, do které je zakázán vstup divákům,“ lomil rukama. Peníze od sponzorských firem však nejsou jediné příjmy, se kterými může profesionálni sportovní klub počítat. „Druhá část z našich příjmů jsou dotace. Tady byl ten propad naštěstí menší, ale i tak nějaký byl. Kraj i město musely dávat více peněz do nemocnic a na různé podpůrné programy pro firmy,“ vypočítával dlouholetý olomoucký činovník. „Nejmenší problém pak byl výpadek příjmů ze vstupného. Na druhou stranu se ale tyto peníze používají na mzdy lidem, kteří jsou v pracovním nasazení během utkání. Ať už se jedná o zapisovatele, statistiky, moderátora, utěráky hrací plochy nebo obsluhu světelné tabule. Ti všichni byli běžně vypláceni v hotovosti hned po skončení zápasu. Nyní se najednou musely připravovat peníze dopředu a po takovém desátém utkání už to šlo cítit,“ dodal ještě.
Zde už by se mohlo zdát, že budou problémy Hanaček způsobené pandemií koronaviru u konce. Není tomu ale ani zdaleka tak. Klub má totiž ještě několik mládežnických oddílu. A právě u těch nejmenších hráček nastaly ty úplně největší trable. „Co vím z porad s trenéry mládeže, u nejmenších dětí to byl obrovský problém. Odvykly si totiž chodit sportovat a raději buď seděly doma, anebo si našly nějaký kroužek, který se dal provozovat venku. A tam si našly kamarády. Tento stav pak samozřejmě odradil i další holky, protože na volejbale najednou neměly svoje kamarádky a chtěly proto chodit tam, kde je měly,“ vysvětluje.
V těchto dnech už to vypadá, že jsme se covidu už nadobro zbavili. Tento stav ale nemusí být ani zdaleka tím konečným a nikde není psáno, že se celá tato historie nemusí opakovat. „Představit si to asi umím, když vidím, co se v posledních dnech děje v Šanghaji,“ říká Radan Holásek s trpkým úsměvem. „No a když se to stane, tak to nebude na nás, ale na Ministerstvu zdravotnictví a na tom, co vymyslí. Hrát ale před prázdnými tribunami je trošku problém. Sport pak, když se nehraje pro lidi, ztrácí smysl,“ dodal na závěr.
