Komponované baletní představení Kylián – Mosty času se vrací na prkna Národního divadla

Výjimečná taneční událost oslavující mistrovskou tvorbu Jiřího Kyliána - komponovaný večer Kylián – Mosty času se v září vrací na prkna Národního divadla. První představení v nové sezóně se odehraje ve čtvrtek 1. září.

Petite Mort - Magdaléna Matějková, Roger Cuadrado a soubor Baletu ND - Foto Sergej Gherciu.jpg

(Petite Mort - Magdaléna Matějková, Roger Cuadrado a soubor Baletu ND - Foto Sergej Gherciu)

Unikátní inscenace Kylián – Mosty času představuje díla slavného českého rodáka, Jiřího Kyliána, který se nepochybně stal ikonou světové choreografie. Komponovaný večer představuje čtyři opusy Bella Figura, Gods and Dogs, Petite Mort a Šest tanců, které patří ke skutečným lahůdkám tanečního divadla a zdobí repertoár naší první scény. Pro soubor Baletu Národního divadla je to veliká pocta, obrovská interpretační zkušenost i výzva.

Původní inscenace Kylián – Mosty času měla premiéru před dvěma lety v rámci oslav 100. výročí vyhlášení samostatné Československé republiky, v loňském roce byla uvedena v nové, současné skladbě, tedy: Bella Figura, Petite Mort, Šest tanců a Gods and Dogs.

Bella Figura - Ondřej Vinklát, Abigail Bushnel, Miho Ogimoto - Foto Sergej Gherciu – kopie.jpg

(Bella Figura - Ondřej Vinklát, Abigail Bushnel, Miho Ogimoto - Foto Sergej Gherciu )

Národní divadlo výrazně přispívá k známosti a oblibě Kyliánova choreografického díla v České republice, v minulosti uvedla díla Návrat do neznámé země, Polní mše, Dítě a kouzla, Petite Mort či Last Touch.

“Inscenace Kylián – Mosty času přináší na jeviště právě tu esenci Kyliánovy osobnosti, to něco, co vždy při sledování jeho choreografií vyráží dech, zrychluje tep, vhání slzy do očí a nutí nás uvažovat o ryzí kráse, dokonalém umění. Je to téměř hmatatelné v dílech Bella Figura i Gods and Dogs, stejně jako v „mozartovských choreografiích“ Petite Mort a Šest tanců. Jsem rád, že si Jiří Kylián vybral pro Prahu právě tyto choreografie, které považuji za velmi senzitivní a které bezesporu patří k pokladům jeho tvorby,“ dodává k dramaturgii inscenace umělecký šéf Baletu Národního divadla Filip Barankiewicz.

Bella Figura - Adam Zvonař a Kristýna Němečková - Foto Martin Divíšek.jpg

(Bella Figura - Adam Zvonař a Kristýna Němečková - Foto Martin Divíšek)

Jiří Kylián je jedním z našich nejuznávanějších a nejrespektovanějších umělců, a to v celosvětovém měřítku.

Jiří Kylián na zkoušce - Foto S. Gherciu.jpg

(Jiří Kylián - Foto Anton Corbijn)

Jeho práce je nesmírně rozmanitá a kreativní, neustále hledá nové cesty a způsoby vyjádření. Kyliánovo široké umělecké dílo, které čítá více než sto kusů, překvapuje svou emoční hloubkou, vnitřním rozechvěním, silnou dramatickou linkou, ale i hravostí. Dominantními tématy pro něj vždy byly motivy lásky a smrti a vše mezi tím. Je velmi úzce spjat s Nizozemským tanečním divadlem (Nederlans Dans Theater). V roce 1975 se stal jeho uměleckým šéfem, na této pozici působil od roku 1999, až do roku 2009 však zůstal kmenovým choreografem souboru. Coby ředitel divadla uvedl na evropskou scénu mnohé dnes světově uznávané choreografy, jako je Mats Ek či Ohad Naharin. Mezi tanečníky, které inspiroval i k tvorbě, pak byli Nacho Duato, Paul Lightfoot, Patrick Marin, Mario Radačovský nebo Johan Inger. Kyliánova díla jsou inscenována napříč kontinenty. V loňském roce se Jiří Kylián (jako teprve třetí Čech v historii) stal členem francouzské Akademie des beaux-arts, což je nejvyšší pocta, kterou lze ve světě umění získat. V současné době se věnuje mimo choreografii také tanečním filmům a fotografii.

Jiří Kylián na zkoušce - Foto S. Gherciu.jpg

(Jiří Kylián na zkoušce - Foto Sergej Gherciu)

Tanec nevyjadřuje jen radost, smutek nebo jiné citové rozpoložení, může být i modlitbou, rituálem, terapií nebo intelektuální strukturou. Má nekonečné množství abstraktního nebo realistického ztvárnění. A když se dělá profesionálně, je to, jako by tanečník říkal: Já jsem umělecké dílo!“ Jiří Kylián.

(Úvodní foto: Gods and Dogs - Kristýna Němečková, Francesco Scarpato - Photo Sergej Gherciu)

Podcast