Dagmar Ruščáková: Modřínů háj

4. září 2022

„Právě o takovém lese existuje pěkná písnička, kterou měla moc ráda moje maminka…“ Stáli jsme s devítiletým vnukem na mém oblíbeném místě, v čistě modřínovém háji. Chlapec se zadíval na stromy pyšně se tyčící pod modrým letním nebem, aby následovalo nevyhnutelné: „A pustíš mi ji?“

Čtěte také

Copak s mobilem a internetem to obvykle není problém, ale mě se nechtělo rušit ticho lesa. „Doma,“ slíbila jsem mu a šli jsme dál. Pravda, doma jsem na to úspěšně zapomněla. Vlastně na několik dní, než jsme na totéž místo dorazili i s vnučkou Kačenkou. „Babičko, tu písničku!“ připomněl se Patrick. Začala jsem honem přemýšlet, kde ji asi najdu, když tiše dodal: „Je na Spotify…“ Ty jo, žasla jsem v duchu - on si ji už našel!

A tak jsem jim pustila Modřínů háj od Karla Kahovce a pro dobrou míru jsme si ji poslechli třikrát. Děti se ještě chvíli ptaly, ale pak se i se psem rozeběhly po cestě. Konec konců, jsme v lese! A já přemýšlela o písničkách. Moje maminka například ujížděla na jazzu a country muzice - zajímavá kombinace, že?

Moje babička zase mohla pořád dokola poslouchat Josefa Zímu. Jak zazněl v kuchyňském dráťáku Pepíček, musel hovor ztichnout - teď se poslouchá! Babička však stejně milovala i opery.

Čtěte také

Kdykoliv za námi přijela do Prahy, na nějakou jsme šly. Vlastně i to může být důvod mé zdrženlivosti v této hudební oblasti - možná by bylo lepší dětem opery dávkovat jen po jednotlivých áriích.

Na okamžik mě napadlo - s jakou hudbou si na mě jednou vzpomenou moje vnoučata? Posloucháme spoustu společné muziky, protože moji synové se mnou sdílí písničky stejně, jako si jiní sdílí třeba recepty. A ta hudba je nesmírně různorodá! Neměla bych měla maličko zapracovat na svém… stylovém zaostření?

Pak jsem to ale pustila z hlavy. Pro teď stačí, že jsem mláďatům z 21. století představila Karla Kahovce.

Spustit audio

Související