Vilu nechal v roce 1925 postavit podnikatel Franz Stross a dodnes udivuje specifickým architektonickým řešením. Římsy, okna, terasy, řešení pater... To vše má připomínat parník.
Než vstoupíme dovnitř a dostaneme se k tomu, proč připomíná vila loď, zeptala bych se na její historii. Kdo ji po dobu její existence vlastnil?
Rodina Strossových si ji užila pouhých osm let, pak je tehdejší situace vyhnala z Evropy. Prodali ji jednomu známému a ten ji pak prodal německému státu. Za války zde sídlila německá policie a důstojnické kasino. Co se tady dělo, se přesně neví a teprve tyto informace dohledáváme, zřejmě ale nešlo o nic dramatického.
Po roce 1945 zde byl zdravotní ústav, sídlili zde lékaři a od roku 1959 je zde hygienická stanice. A zřejmě díky tomu, že nepadla do rukou soukromníkům, se vilu podařilo zachovat v takovém stavu. Nedošlo tady k žádným radikálním přestavbám, a co se týče struktury domu, tak k největším zásahům patří rozdělení větších místností příčkami na menší kanceláře v prvním patře.
Vila vypadá zvenku zachovale. Kolik už na ní proběhlo rekonstrukcí?
K velké rekonstrukci došlo až v roce 2000. Do té doby stavba úspěšně chátrala. Byla ale natolik kvalitně postavená, že ty desítky let přežila v ucházejícím stavu.
Samozřejmě už nebyly v dobrém stavu například inženýrské sítě, ale ten „grund“, tedy střecha a základy, vydržel. Rekonstrukce tehdy proběhla ve třech etapách a je důležité říct, že i sebemenší původní prvky se velice pečlivě renovovaly nebo opravily způsobem, který ctil práci architekta.
Jen předpokládám, že fasáda měla jinou barvu?
To ano, původně byla krásně cihlová. Při rekonstrukci se ale barva moc neřešila, volba tak padla na lososovou. Ale důležité je, že drží…
Luxusní obložení ve všech místnostech
Teď bychom se přesunuli dovnitř. Jsme ve vstupní hale. Takto opravdu vypadala? Na první pohled zde zaujme mramorové obložení. To bude zřejmě původní?
Ano, je původní. Jedná se o tři druhy mramoru, český, německý a italský. Tady je nutno připomenout, že Franz Stross si při stavbě vily mohl dovolit použít opravdu luxusní materiály, protože s nimi obchodoval a mohl je tak od svých dodavatelů získat ze lepší cenu.
Na obložení v místnostech byl použit například dub, mahagon, palisandr, citroník… Některé pokoje byly skutečně luxusní. Hned vedle (v současnosti recepce, pozn. red.) je jedna z nejkrásnějších místností, původně zde měla být kuřárna nebo zimní zahrada.
Také žluté majolikové obložení je samozřejmě původní. Zajímavý je květinový motiv, který už byl v té době chápán jako přežitek, ale majitel si ho na architektovi vyžádal, protože byl velký pěstitel orchidejí. Nechal si pro ně vybudovat i velký centrálně vytápěný skleník, který byl otočený směrem do zahrady. Ten se bohužel nedochoval, stejně jako krb ve vstupní hale.
Teď jsme v konferenční místnosti. Co zde bylo původně?
Pánský pokoj. Je výjimečný tím, že se v něm dochovala řada zajímavých detailů. Je zde například původní vestavěný nábytek, vitríny, zrcadla, osvětlení v barvě jantaru, sofa, které má jen nový potah, jinak je také originální... V celé vile najdeme původní kliky, dveře, madla...
Místo pater paluby
Prošli jsme zimní zahradu, pánský pokoj i hudební salonek… Jak byla vila původně rozvržena?
Ze vstupní haly se vcházelo do různých stran do jednotlivých pokojů. V přízemí byla kromě zmiňovaných ještě jídelna, dámské a pánské toalety, vstupní pokoj v holandském stylu.
Součástí byla i terasa obrácená směrem do zahrady, vlastně celá vila byla obrácená z pohledové strany do zahrady. Kuchyň a byt správce byly v dolním traktu, tedy pod úrovní přízemí. Obytná část pak byla v prvním patře. Majitelé domu zde měli každý svou ložnici, byl tam dětský pokoj, budoár a pokoj pro hosty.
Podkroví bylo méně honosné a bydlelo v něm služebnictvo. Vzhledem k počtu místností byla vila na údržbu samozřejmě velice náročná.
Budova má už na první pohled trochu netradiční členění. Dá se mluvit o klasických patrech?
Vila je skutečně velmi členitá a první patro připomíná na svých koncových traktech spíše paluby. A tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu, co se týče této stavby. A to je její podoba, která má připomínat právě parník a kterou si vyžádali sami její majitelé.
Byl to tenkrát obvyklý požadavek? A proč zrovna parník?
Koncepce parníku byl sice nápad rodiny, ale trefili se do dobového proudu architektury, která využívala nautické rysy. To znamená, že tehdy architekti hodně využívali tvarosloví zaoceánských lodí.
Většinou se ale jednalo o použití několika prvků, takto do důsledku, jako v případě Strossovy vily, to bylo spíše výjimečné. Pár podobných budov existuje, ale nevím o jediném případě, kdy by vznikla na přání majitelů jako sentimentální vzpomínka na plavby po Nilu.
Přijeli z Egypta
Možná bychom se mohli zastavit u Strossových. Za jakých okolností přišli do Liberce?
Strossovi žili v Alexandrii, ale kvůli egyptské revoluci v roce 1919 museli odejít. Do Liberce se přestěhovali, protože manželka Franze Strosse, Hildegarda Neumannová, byla dcerou zdejšího průmyslníka. Jak už zaznělo, strávili tady ale jen osm let, než začala hospodářská krize, textilky zkrachovaly a politická situace se natolik změnila, že se rozhodli opustit zem.
Bylo to prozíravé i vzhledem k židovskému původu paní Strossové. Té se ale nakonec Evropu nepodařilo opustit a zemřela v Ženevě, zřejmě na rakovinu. Franz se svými syny pak odplul do Uruguaye, kde začali nový život. Do Liberce už se nikdo z rodiny nevrátil. Kolovala sice legenda, že si tam nechali postavit stejný dům, ale není to pravda.
Vraťme se k domu. Je zřejmé, že se při stavbě nešetřilo. Kolik stála?
Celá vila stála šest a půl milionu korun. Pro srovnání Vila Tugendhat, která byla technologicky vyspělejší stavbou, stála kolem osmi milionů...
Takže Strossova vila technologicky zaostávala za tehdejšími moderními stavbami?
To určitě ne, bylo zde například sofistikovaně řešené odvětrávání, okapy byly zabudované do zdí, zajímavě řešené jsou některé stropy… Architekt pojal dům jako architektonickou plastiku, čímž se odlišuje od tehdejšího funkcionalistického proudu. Navazuje spíše na německý expresionismus.
V Čechách nic podobného nevzniklo a je to ojedinělý počin i na Německo. Není to vyloženě revoluční vila, ale je to doklad pestrosti architektury té doby. Architekt Thilo Schoder vycházel z moderního pojetí, kdy měl dům fungovat jako buněčná struktura, ve které je centrální místnost propojená dveřmi s ostatními okolními místnostmi a celá stavba funguje jako živý organismus.
Jako vedlejší důsledek tohoto efektu je, že architekt do vily zakomponoval tolik dveří, že některé nechali majitele zazdít, protože potřebovali volnou stěnu. (smích)
Rezonovala tehdy stavba ve společnosti? Jaké byly reakce? Co třeba tisk?
V českém tisku se na německou architekturu pohlíželo spatra, z pozice – my jsme funkcionalisté a jsme dál… V německém tisku se ale vile obsáhle věnoval prestižní časopis Innen Dekoration, který měl abonenty po celém světě.
Kromě toho měl architekt Schoder v roce 1925 výstavu ve Výmaru a celá jedna místnost byla věnovaná Strossově vile. Takže ano, dá se říct, že v německém prostředí stavba rezonovala silně.
O čem konkrétně bude vaše připravovaná kniha?
Bude se jednat o publikaci, která bude mít kolem stovky stran. Nebude jen o historii stavby, ale také o jejích obyvatelích, tedy o rodině Strossových. Bude to tedy i příběh jedné částečně židovské rodiny v meziválečném období. Samozřejmě nebude chybět ani obrazová příloha, budou v ní fotografie Michaela Čtveráčka a dobové fotografie.
