Buřty, pivo a nenávist na Václavském náměstí
Žarko Jovanovič, Zuzana Majerová Zahradníková, Lubomír Volný, Josef Skála, Miroslav Ševčík, Tomáš Vandas, Ladislav Vrabel, Jindřich Rajchl. To jen letmý výčet vystupujících a podporovatelů sobotní demonstrace. Průměrně zdatný čtenář si informace o těchto osobách (případně o dalších vystupujících) může v dnešní době bez problémů dohledat sám, proto se o nich nebudu více rozepisovat. Každopádně se nejedná o elitu národa, a už vůbec ne o lidi, pro které by byla ČR na prvním místě.
Organizátoři demonstrace jsou lidé, kteří se orientují komunisticky, nacionalisticky, fašisticky, homofobně nebo rasisticky, každý podle svých preferencí. Jsou to lidé, proti kterým demokratické státy a jejich demokraticky smýšlející občané bojují již mnoho desetiletí. Přesto je nelze porazit, jen na chvíli umlčet, upozadit, aby se po nějaké době opět vynořili. Je to boj nekonečný, ale o to více důležitý. Chráníme jím to, kam vyspělá západní společnost po staletích trvajícím vývoji dospěla - k demokracii, která ač nedokonalá a nestálá, jako jediná nabízí největšímu počtu lidí ty nejlepší možnosti ke kvalitnímu životu.
Na sobotní demonstraci mohli přijít lidé ze tří hlavních důvodů (poměrné zastoupení těchto tří skupin v celkovém počtu ponechám na zvážení každého jednotlivého čtenáře). Za prvé to byli lidé přímo napojení na protidemokratické proudy a strany. Ti, co stojí a vždy stáli proti demokracii, ať už jsou jejich důvody jakékoliv. Za druhé lidé, kteří těmto tendencím fandí z čisté hlouposti, neschopnosti si informace dohledávat a ověřovat, kteří se cítí dobře ve své úzké pravdě. Hlupáci - boj s nimi je marný, téměř vždy předem ztracený. A za třetí lidé, kteří nemuseli nutně souznít s myšlenkami a názory organizátorů, ale vedl je strach, vztek a zoufalství ze současné situace. Není správné jim a priori přisuzovat nálepku prokremelského trolla, ale stejně tak jsou na druhou stranu zodpovědní za (byť neúmyslnou) podporu protidemokratických proudů.
Strach vás totiž nemůže zbavovat odpovědnosti. Informace o organizátorech, vystupujících a jejich programech byly bez problémů předem k dohledání, všichni ti, kteří na demonstraci šli, mohli a měli vědět, koho jsou podporovat. A příčiny tohoto rozhodnutí, nebo jejich motivace, na to nejsou omluvou. Každý jeden z účastníků demonstrace si jednoduše sám, z vlastní vůle, vybral podporu komunismu, nacionalismu, fašismu nebo rasismu. Nemůžete se odvolávat na to, že se sešli lidé z různých míst, z různých společenských skupin, s různou motivací a s různými očekáváními. Nemůžete je omlouvat, že "jen" chtěli projevit svou frustraci, ale že s ostatními vystupujícími nemají nic společného. Všichni věděli (nebo mohli vědět), do čeho jdou a komu budou na náměstí provolávat slávu.
Strach nebo vztek třetí skupiny není omluvou. Strach vede k hněvu, hněv vede k nenávisti, nenávist vede k utrpení. Ale trpěli bychom ve finále všichni, i ti, kteří na počátku měli v hlavě ušlechtilý cíl, jen si zvolili špatnou cestu. Jakou alternativu měli všichni ti, kteří se na náměstí sešli? Jaký plán B by předložili poté, co by se jim podařilo odstranit vládu? Koho jiného do vlády, do parlamentu? Nebo snad jiný styl vlády? Jiné státní zřízení? Pochybuji o tom, že až na pár jednotlivců měl někdo z demonstrujících (reálnou) představu dalšího vývoje v naší zemi. Politika se nevytváří v zuřícím davu na náměstí, ani v anonymitě facebookových diskuzí. Základy se staví u voleb, a ty jediné mohou říci, kdo má mandát k vládnutí. A je politickým imperativem vyspělé společnosti jejich výsledek (dosažený legitimním způsobem) respektovat, ať v daný okamžik stojíme na jakékoliv straně.
Robert Krejčí
Hamás = Palestinci
Nadpis je matematicky chladný, bezemoční, odtažitý, snad i trochu zkratkovitý, a pro některé nefér. Ale je to tak. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.
Robert Krejčí
Jak hodnotit sílu demokracie
Demokracie přináší svobodu, která ale nemusí být vždy a všude stejná. Jak můžeme porovnat úroveň této svobody v různých zemích? Podle čeho poznáme sílu demokracie? Co nás upozorní, že je zapotřebí začít demokracii aktivně chránit?
Robert Krejčí
Volba Petra Pavla prezidentem - pokud oni mohou, pak my musíme...
Deník N přinesl rozhovory s několika lidmi, kteří byli perzekuováni komunistickým režimem, často končili ve vězení nebo jim nebyla umožněna studijní či profesní činnost. Jejich postoj přesto nemůže nechat nikoho na pochybách...
Robert Krejčí
Fialova cesta na Ukrajinu je historickou událostí
„Slušný člověk pomáhá vždy tomu, kdo toho nejvíc potřebuje. To se nám vrátí. Vždyť přece stojí za něco, že máme ve světě pověst slušných lidí.“ Tomáš Garrigue Masaryk
Robert Krejčí
Ostrakizace ombudsmana Křečka není správnou cestou
Kritika nad vyjádřením pana ombudsmana Křečka na adresu ukrajinského prezidenta je bouří ve sklenici vody, jež zas a znovu ukazuje na černobílé vidění společnosti, která místo racionálního přemýšlení volí emocionální výkřiky.
Robert Krejčí
Otevřený dopis paní Evě Soukeníkové
Dám stranou diletantství redakce Seznam Zprávy, která je schopna otisknout takovýto článek, a obrátím se rovnou na jeho autorku.
Robert Krejčí
Je to chřipečka, nebo není? Obě možnosti jsou špatně...
Názor na covid, že "je to jenom taková chřipečka", případně "není to žádná chřipečka" (podle toho, do jakého tábora se řadíte), nám už zcela zlidověl. Přitom jen málo lidí si uvědomuje, že vlastně oba názory jsou úplně špatně.
Robert Krejčí
Pandemie není černobílá, její řešení je komplexní a bolestivé
Je tu s námi už celý rok, život nám otočila vzhůru nohama a brzké řešení je v nedohlednu. Jak je možné, že si česká vláda s nemocí Covid-19 stále neví rady? Může za to vláda sama, může za to samotná společnost, nebo někdo jiný?
Robert Krejčí
Relativismus pravdy v době pandemie Covidu-19
Když jeden odborník, například lékař, prohlásí, že pandemii podceňujeme, a druhý kontruje, že ji přeceňujeme, kdo má pravdu? Problémem je to, že pravdu mají oba, a je jen na nás ostatních, která pravda se nám bude líbit více...
Robert Krejčí
Demonstrace bezmozků (a nejen těch sportovních)
To, co předvedli na Staroměstském náměstí "příznivci" fotbalových klubů, netřeba asi komentovat. Co je ale důležitější, aby se za tímto násilím neschovala nezměrná hloupost těch dalších 90% lidí, kteří na náměstí dorazili.
Robert Krejčí
Kdo je vítězem krajských voleb? Rozhodně ne hnutí ANO
Volební výsledky krajských voleb předsedovi hnutí ANO moc radosti nepřinesly, třebaže se je snažil prezentovat jako velké vítězství. Ono to na první pohled může tak vypadat, ale už na ten druhý je vidět, že věc je složitější...
Robert Krejčí
Bitva o Taiwan
Znovu příběh, který neuvěřitelně ostře dělí českou společnost, jako mnoho dalších milníků z minulosti i současnosti. Polarizace a vzájemná neochota k dialogu na těmito tématy jsou naším dědictvím, které asi ještě dlouho přetrvá...
Robert Krejčí
Pásmo Gazy - zapomenuté peklo na zemi
Třebaže se situace ve státech Blízkého východu vyvíjí dynamicky a progresivně, jedna malá oblast již po desetiletí stagnuje. Pásmo Gazy, formálně pod územní správou Palestinské autonomie, je uzamčeno ve spirále chudoby a násilí.
Robert Krejčí
Bezpečná dětská hřiště aneb Pamatujete, kde jsme si hráli my?
Pomaleji, níže, měkčeji. Tak by se dalo parafrázovat olympijské heslo pro označení moderních dětských hřišť. Ale nedopadne to nakonec tak, že to nejbezpečnější hřiště pro naše děti bude žádné hřiště?
Robert Krejčí
Proč se černoši v USA bouří? A co vlastně chtějí?
Druhá otázka je vlastně důležitější než první. Důvod či záminka k nepokojům se najde vždy celkem snadno, ale najít hlubší myšlenku, nebo konkrétní cíl, ke kterému nepokoje směřují, v tom nemají často jasno ani samotní aktéři.
Robert Krejčí
Jsou roušky všespásné?
Je to jedno z nejskloňovanějších slov tohoto roku. Roušky se staly symbolem koronavirové krize, jsou mnohými oslavovány i zatracovány, a jako mnoho věcí předtím i ony názorově rozdělily společnost, kolegy, přátele i rodiny.
Robert Krejčí
Co můžeme vyčíst ze slovenských voleb
Třebaže jeho budoucnost je nyní ve hvězdách, jedno je jisté - Slovensko dalo nový impuls a směr své politické reprezentaci. Jaká paralela se může objevit při následujících volbách v České republice? Můžeme jít stejnou cestou?
Robert Krejčí
Kam se ubírá demokracie?
Zaujal mě článek britského spisovatele a politologa Iaina Kinga nad myšlenkou "upadání" demokracie v zemích po celém světě. Pojďme se nad pojmem demokracie zamyslet hlouběji a zkusme zjistit, jakou cestou se skutečně ubírá...
Robert Krejčí
Vývoj vztahu společenské většiny s jejími menšinami
Žijeme v době, kdy se z klasické liberální politiky, které měla v minulosti oprávněnou snahu stát se nástupcem konzervativního vedení, stává nebezpečné hnutí, prostupující a ovlivňující celou společnost ve všech zemích světa.
Robert Krejčí
Jiná perspektiva
Je tomu už více jak 6 let, co jsem zde dopsal poslední článek pro svůj blog. V té době se něco zlomilo, pohár přetekl a musela přijít velká změna. Dostatečně radikální na to, aby náš život posunula dál...
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 45
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1943x