Buřty, pivo a nenávist na Václavském náměstí

Žarko Jovanovič, Zuzana Majerová Zahradníková, Lubomír Volný, Josef Skála, Miroslav Ševčík, Tomáš Vandas, Ladislav Vrabel, Jindřich Rajchl. To jen letmý výčet vystupujících a podporovatelů sobotní demonstrace. Průměrně zdatný čtenář si informace o těchto osobách (případně o dalších vystupujících) může v dnešní době bez problémů dohledat sám, proto se o nich nebudu více rozepisovat. Každopádně se nejedná o elitu národa, a už vůbec ne o lidi, pro které by byla ČR na prvním místě.

Organizátoři demonstrace jsou lidé, kteří se orientují komunisticky, nacionalisticky, fašisticky, homofobně nebo rasisticky, každý podle svých preferencí. Jsou to lidé, proti kterým demokratické státy a jejich demokraticky smýšlející občané bojují již mnoho desetiletí. Přesto je nelze porazit, jen na chvíli umlčet, upozadit, aby se po nějaké době opět vynořili. Je to boj nekonečný, ale o to více důležitý. Chráníme jím to, kam vyspělá západní společnost po staletích trvajícím vývoji dospěla - k demokracii, která ač nedokonalá a nestálá, jako jediná nabízí největšímu počtu lidí ty nejlepší možnosti ke kvalitnímu životu.

Na sobotní demonstraci mohli přijít lidé ze tří hlavních důvodů (poměrné zastoupení těchto tří skupin v celkovém počtu ponechám na zvážení každého jednotlivého čtenáře). Za prvé to byli lidé přímo napojení na protidemokratické proudy a strany. Ti, co stojí a vždy stáli proti demokracii, ať už jsou jejich důvody jakékoliv. Za druhé lidé, kteří těmto tendencím fandí z čisté hlouposti, neschopnosti si informace dohledávat a ověřovat, kteří se cítí dobře ve své úzké pravdě. Hlupáci - boj s nimi je marný, téměř vždy předem ztracený. A za třetí lidé, kteří nemuseli nutně souznít s myšlenkami a názory organizátorů, ale vedl je strach, vztek a zoufalství ze současné situace. Není správné jim a priori přisuzovat nálepku prokremelského trolla, ale stejně tak jsou na druhou stranu zodpovědní za (byť neúmyslnou) podporu protidemokratických proudů.

Strach vás totiž nemůže zbavovat odpovědnosti. Informace o organizátorech, vystupujících a jejich programech byly bez problémů předem k dohledání, všichni ti, kteří na demonstraci šli, mohli a měli vědět, koho jsou podporovat. A příčiny tohoto rozhodnutí, nebo jejich motivace, na to nejsou omluvou. Každý jeden z účastníků demonstrace si jednoduše sám, z vlastní vůle, vybral podporu komunismu, nacionalismu, fašismu nebo rasismu. Nemůžete se odvolávat na to, že se sešli lidé z různých míst, z různých společenských skupin, s různou motivací a s různými očekáváními. Nemůžete je omlouvat, že "jen" chtěli projevit svou frustraci, ale že s ostatními vystupujícími nemají nic společného. Všichni věděli (nebo mohli vědět), do čeho jdou a komu budou na náměstí provolávat slávu.

Strach nebo vztek třetí skupiny není omluvou. Strach vede k hněvu, hněv vede k nenávisti, nenávist vede k utrpení. Ale trpěli bychom ve finále všichni, i ti, kteří na počátku měli v hlavě ušlechtilý cíl, jen si zvolili špatnou cestu. Jakou alternativu měli všichni ti, kteří se na náměstí sešli? Jaký plán B by předložili poté, co by se jim podařilo odstranit vládu? Koho jiného do vlády, do parlamentu? Nebo snad jiný styl vlády? Jiné státní zřízení? Pochybuji o tom, že až na pár jednotlivců měl někdo z demonstrujících (reálnou) představu dalšího vývoje v naší zemi. Politika se nevytváří v zuřícím davu na náměstí, ani v anonymitě facebookových diskuzí. Základy se staví u voleb, a ty jediné mohou říci, kdo má mandát k vládnutí. A je politickým imperativem vyspělé společnosti jejich výsledek (dosažený legitimním způsobem) respektovat, ať v daný okamžik stojíme na jakékoliv straně.