Alexander Bačinský - muž, který stál u zrodu a uznání československé kulturistiky (I.)

MVDr. Alexander Bačinský, CSc., patří k těm několika nejvýznamnějším mužům, "otcům zakladatelům" naší kulturistiky, kteří s nadšením, obětavostí, s urputností sobě vlastní, ale i s potřebnou odborností a profesionalitou museli překonávat nejen nepochopení, ale i nevraživost jak široké veřejnosti, tak tělovýchovných a stranických orgánů ke sportu s opravdu špatným kádrovým profilem - vždyť pocházel ze Západu. Po nezměrném úsilí se dobré dílo nakonec podařilo a kulturistika se zařadila zcela rovnoprávně po bok ostatních sportů, a co víc, stala se v sedmdesátých a osmdesátých letech nejenom jedním z těch nejpopulárnějších, ale i nejúspěšnějších sportů na mezinárodní úrovni.

Je to již dobrých 60 let, kdy tento boj za uznání našeho sportu začínal, a tak není divu, že jeho aktéři nejenom značně zestárli, ale bohužel řada z nich již odešla do nebeské posilovny… Vojtěch Fiala, prof. Ladislav Filip, prof. František Bulva, Josef Mazág a řada dalších již není mezi námi a vlastně nedávno, v listopadu 2020, jsme se rozloučili s Mgr. Milanem Jablonským.

19. srpna nás ve věku 86 let opustil jeden z vůbec nejvýznamnějších představitelů této průkopnické generace, Alexander Bačinský, a tak je namístě si připomenout jeho životní příběh, který je do značné míry symptomatický nejen pro průkopníky naší kulturistiky, ale i obecněji pro osudy intelektuální elity v době totalitního režimu. Celá řada z nich po srpnové okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 emigrovala a ve své nové vlasti se díky svým schopnostem a odborným znalostem velmi dobře uplatnila - a to je případ i Alexandra Bačinského. Ale nepředbíhejme… Ukrajinský Užhorod, 24. května 1936, kdy se tam Šaňo (takovou měl přezdívku mezi kamarády) narodil, ještě patřil jako součást Podkarpatské Rusi do Československé republiky. Ovšem již v roce 1942, v době války, kdy začal navštěvovat školu, tak již byl součástí Maďarska, ale to se s koncem války změnilo postoupením této nejvýchodnější části našeho prvorepublikového Československa Sovětskému svazu. To už se ovšem devítiletý Šaňo se svými rodiči přestěhoval do Košic, kde ho jeho otec jako nadšený fotbalový fanoušek a funkcionář přihlásil ve dvanácti letech do žákovského družstva.

"Hrál jsem dokonce bok po boku se slavným Andrejem Kvašňákem, ale po stránce výkonnosti jsem se mu ani zdaleka nepřibližoval. Navíc jsem v průběhu jednoho roku vyrostl o 15 cm, a tak jsem ve čtrnácti letech svoji neslavnou fotbalovou anabázi ukončil," popisoval sebekriticky Šaňo svoje sportovní začátky pro časopis Muscle & Fitness. Ovšem sportu se za žádnou cenu nechtěl vzdát, ale jaký zvolit s tělesnou výškou 183 cm, která byla na tehdejší dobu nadprůměrná? Basketbal se jevil jako nejvhodnější alternativa a zde se mu dařilo již podstatně lépe, a to i pod vlivem učitele tělocviku na gymnáziu, který byl výborný basketbalista. Postupně hrál nejenom druhou ligu za Lokomotivu Košice, ale určitou dobu za VSS Košice i tu první. Kdo ví, jak by se nadále vyvíjela jeho sportovní kariéra, kdyby nebyla často přerušována zraněními, hlavně kotníků, ale ani studium na vysoké škole veterinární v Košicích mu nedovolilo se plně věnovat špičkovému basketbalu. Co ho ovšem stále trápilo a s čím se nechtěl smířit, byla jeho útlá tělesná konstituce s váhou 72 kg při již zmíněné výšce 183 cm. Přemýšlel tedy, jak tuto situaci změnit. Kamarádi ho přivedli ke sportovní gymnastice. Ne, že by měl nějaké výkonnostní ambice, to by ani jeho výška neumožnila, ale viděl ji jako ideální prostředek k posílení svalstva a k přibrání nějakého toho kila svalové hmoty. Po promoci v roce 1959 definitivně zanechal basketbalu, koneckonců se příliš s gymnastikou neslučoval, a dal přednost silovému cvičení.

Zlom přišel ve chvíli, kdy se seznámil prostřednictvím polského tělovýchovného časopisu "Sport dla wszystkych" s kulturistikou. Studoval metodické materiály z tohoto časopisu, překládal je i z několika málo západních časopisů, které se k němu různými cestičkami a spíše ojediněle dostávaly. Cenné informace z metodiky kulturistiky, které takto získával, dokázal ideálně propojit s teoretickými znalostmi z anatomie, fyziologie, biochemie, které získal díky vysokoškolskému studiu. Stal se z něho nejenom vynikající teoretik, ale postupem času stejně schopný praktik a organizátor. Nejjednodušší cestou, jak svoje vize realizovat, se stalo jeho členství ve vzpěračském oddíle VSS Košice na přelomu padesátých a šedesátých let. Možná, že v tom vzpěrači viděli šanci, že jim Šaňo získá nové adepty vzpírání, ale to rozhodně neměl v úmyslu. Jeho kroužek kulturistiky se stále více rozrůstal a získával na stále větší popularitě, až došlo k rozhodujícímu momentu - po roce činnosti v rámci oddílu vzpírání se v roce 1961 osamostatnil. I přes určitý náskok bratislavských kulturistů v čele s Jurajem Višným, a to jak především výkonnostní, tak po stránce organizační, je Šaňo Bačinský předběhl a založil v roce 1962 vůbec první kulturistický oddíl v bývalém Československu jako součást tělovýchovné jednoty VSS Košice!

Ovšem v Košicích se vytvořilo na přelomu padesátých a šedesátých let, co se týče rozvoje kulturistiky, mimořádně příznivé podhoubí. Kromě Šaňa Bačinského zde souběžně působil Mgr. Milan Jablonský, který byl rovněž jakožto absolvent tělovýchovné fakulty Univerzity Karlovy v Praze (tenkrát to byl ještě Institut tělesné výchovy a sportu) náležitě teoreticky "vyzbrojen". Zatímco Šaňo působil jako vědecký pracovník na vysoké škole veterinární, tak Milan po zakončení studia přijal místo asistenta na katedře tělesné výchovy na lékařské fakultě, rovněž v Košicích. Také jeho nadšení pro kulturistiku neznalo mezí a hned po nástupu na katedru zde založil oddíl kulturistiky při tělovýchovné jednotě Slávia Univerzita Košice. Byla to tedy jen otázka krátkého času, kdy se oba výjimeční muži seznámí, a tak se také stalo. Vysloveně si padli do oka, a tak vznikl proslulý "košický tandem", a tím oba, již společně, začali psát první kapitoly historie naší československé kulturistiky. V prosinci 1962 uspořádali bratislavští kulturisté v čele s Jurajem Višným vůbec první kulturistickou soutěž, která se ovšem s ohledem na převažující silovou složku těm pozdějším příliš nepodobala. Tandem Bačinský-Jablonský poté uspořádal v Košicích ještě dva ročníky soutěže "O cenu města Košic". Musely ale probíhat dle soutěžního řádu, a právě na tvorbě prvních pravidel kulturistiky měli oba zásadní podíl. Jejich diplomatické úsilí společně s Jurajem Višným a českými průkopníky Fialou, Filipem, Müllerem a Bulvou konečně přineslo své ovoce a datum 13. duben 1964 je třeba zapsat zlatým písmem do historie naší kulturistiky, protože byla konečně uznána jako sport vytvořením komise kulturistiky při svazu vzpírání. Jejím předsedou se stal nejstarší a nejzkušenější z průkopníků Vojtěch Fiala a mezi jejími dalšími pěti členy kromě Višného nemohlo chybět košické duo Bačinský-Jablonský. Tato komise musela zvládnout neuvěřitelný objem práce, a to od tvorby pravidel kulturistiky přes metodické materiály (Bačinský byl společně s Ladislavem Filipem zřejmě nejlepší metodik), pořádání prvních školení pro trenéry, cvičitele a rozhodčí kulturistiky až po celou řadu populárně odborných článků, především v časopise Tréner (Bačinský jich napsal v době svého působení v Československu více než 200!). Mějme stále na pamětí, že za prosazení kulturistiky se muselo v této době stále ještě bojovat a její smysl a existence byl velkou částí veřejnosti a nadřízenými orgány zpochybňován.

Způsob, jak nejvíce propagovat kulturistiku, byly soutěže a konečně se podařilo zorganizovat první oficiální "Velkou cenu Mladé gardy" koncem listopadu 1964 v Bratislavě (bude popsáno podrobně v připravované publikaci o historii naší kulturistiky), a právě Bačinský zde působil jako hlavní rozhodčí. Následoval první ročník soutěže "O putovní pohár časopisu Tréner a cvičitel" na jaře 1965, a protože u průkopníků kulturistiky byla teorie těsně propojená s praxí, tak se na pódium této soutěže postavil i sám Šaňo Bačinský. Svým 4. místem v nejvyšší kategorii si sice ostudu neudělal, ale sám zřejmě uznal, že jeho "parketa" je jinde, vždyť byl vynikající teoretik a organizátor.

Díky slovenskému vydavatelství Šport vyšla v roce 1965 první souhrnná publikace o kulturistice pod názvem "Kulturizmom k zdraviu, sile a kráse" a ta se stala bez přehánění doslova biblí pro všechny nadšence kulturistiky, vždyť 13.000 výtisků bylo okamžitě rozebráno. Není se co divit, hlad po informacích byl obrovský a tato publikace mohla pouze částečně uspokojit tuto poptávku. Autorský kolektiv vedl Milan Jablonský, a tím pádem musíme vyslovit jedním dechem i jméno Šaňa Bačinského a pochopitelně se její tvorby nemohl neúčastnit Ďuro Višný. Poté následovaly další publikace a na každé z nich měl podstatnou autorskou spoluúčast právě Bačinský.

Přelomovou událostí bylo první mistrovství Československa v Bratislavě v roce 1968, jehož pořadatelem byla Slovenská komise kulturistiky pod vedením Šaňa Bačinského, který rovněž působil na tomto mistrovství jako hlavní rozhodčí. Obrovský úspěch tohoto mistrovství a nevídaná pozornost médií včetně televize byly jistě tou největší odměnou průkopníkům kulturistiky včetně Bačinského. Srpnová okupace sice brutálně ukončila demokratizační proces v naší vlasti, ale v první polovině roku 1969 ještě v doznívající atmosféře Pražského jara začátkem května byl ustanoven konečně samostatný Československý kulturistický svaz, ve kterém Bačinský zastával funkci metodika a státního trenéra, protože se již počítalo po vstupu našeho svazu do IFBB s reprezentací na mistrovství Evropy a světa.

Na mistrovství Československa v Brně v tomto roce prezident IFBB Ben Weider přivítal náš svaz jako nového člena a zároveň předal vyznamenání IFBB právě Alexandru Bačinskému. Přes své svazové funkce nijak nezanedbával ani trenérskou činnost ve svém domovském oddíle VSS Košice a zde objevil svého nejúspěšnějšího svěřence Laca Klériho. "V polovině šedesátých let se objevil Laco u nás v posilovně a působil jako zjevení. Stál před námi absolutně muskulární typ, prostě dar přírody! Nikoho podobného jsem do té doby neviděl… Navíc disponoval velmi skromnou, přátelskou povahou a nechal si vše vysvětlit a akceptoval bezvýhradně moje pokyny. I díky tomu se během tří let tréninku stal naší absolutní špičkou," nešetřil slovy uznání na jeho adresu Šaňo Bačinský. A nutno dodat - bez použití steroidů, jichž byl Bačinský zapřisáhlý odpůrce.

Že byl Šaňo nejenom špičkový teoretik a metodik, ale i zrovna tak vynikající praktik, tak to dokazoval i na řadě svých dalších úspěšných závodníků z jeho líhně včetně mistra Československa Jána Lipockého a mistra Slovenska Jána Tršky. Funkci státního trenéra nemohl tedy vykonávat nikdo povolanější!

Ve druhém díle článku se podíváme na další osudy Alexandra Bačinského od 70. let až do současnosti. Víte, že se setkal i s Arnoldem Schwarzeneggerem?