„Bude to klíčový zápas, navíc proti mé rodné zemi, takže to bude emotivnější. Ale teď žiju tady a miluju Česko,“ povídá.
Narodil se před 58 lety v Tel Avivu, ale už téměř dvě dekády ovlivňuje český basketbal. Sedm sezon působil v Nymburku – jako asistent a později i hlavní trenér –, od konce roku 2013 vede reprezentaci.
Už při nástupu do funkce prohlašoval: „Tenhle tým má potenciál dostat se na olympiádu.“
V té době takřka nereálný sen izraelský stratég skutečně zhmotnil, loni se soudržnou partou vybojoval Tokio. A o dva roky dříve senzační šesté místo z mistrovství světa. „Všechny úspěchy za poslední roky byly pod jeho vládou, jdou za ním,“ uznává Jaromír Bohačík.
S ním i dalšími oporami nároďáku Tomášem Satoranským, Janem Veselým či Vojtěchem Hrubanem si za dlouhé roky společné práce vytvořil pevné pouto.
Basketbalisté v potížích. Padli s Finy, ani výhra nad Izraelem nemusí stačit |
Často je s úsměvem napomíná, že rozumí jejich poznámkám v češtině, kterou ovládá slušně. Vždyť od roku 2020 má i české občanství. Při komunikaci se svěřenci i novináři však preferuje angličtinu, v níž je přece jen jistější.
Hovoří tiše, ale když má přebít rachot v hale, nestydí se hlasivky pořádně vyšponovat. „Umí být i emotivní. Když má pocit, že je potřeba křičet, tak křičí,“ prozrazuje Bohačík.
Proč basketbalisté na ME tápou: jeden výhru nezařídí, obrana pořád děravá |
Při zápasech Ginzburg pobíhá před lavičkou, gestikuluje, udílí pokyny, zatímco mu v hlavě šrotují basketbalové vzorce. „Dokáže velmi dobře vycítit přednosti hráčů,“ charakterizuje jej jeho asistent Luboš Bartoň.
A jistý si je přirozeně hlavně u dlouholetých svěřenců.
„Každého z nás má načteného, ví, jak se cítíme,“ vypráví Bohačík. „Můžu říct konkrétní příklad: Proti Srbsku jsem nehrál moc minut a Neno mi po zápase říkal, že už při rozcvičování viděl, že to z mé strany nebude dobré, tak mě ani nezkoušel. A myslím, že takové věci se dají posbírat jen časem.“
Národní tým cítí, že čtvrteční utkání pro kouče skutečně znamená hodně. V Praze už se několikrát ocitl v obležení izraelských novinářů, vesele s nimi klábosil. Tamní média připravují před zápasem s Čechy speciální rozhovory, i u nich půjde o sledovaný mač.
Tím spíš, že vítěz s největší pravděpodobností – pokud Finové senzačně neselžou s Nizozemci – postoupí do osmifinále v Berlíně.
Češi před turnajem doufali, že touhle dobou budou mít další pokračování na šampionátu dávno jisté. Jenže na mistrovství, jehož skupinu hrají v Praze, se zatím hledají.
 |
Ze čtyř zápasů jediná výhra, lepší pasáže kvůli výpadkům v defenzivě vyznívají do ztracena.
„Očekávání jsme určitě měli vyšší,“ připouští Bartoň. „Neno klidný nezůstává, na druhou stranu nepanikaří, protože s panikou to ještě nikdo nikam nedotáhl.“
Proti Izraeli přichází poslední příležitost k nápravě.
Češi ve středu absolvovali odpolední trénink, po němž Bohačík při pohledu na Ginzburga hlásil: „Je vidět, že měl jednodušší noc. Zná trenéry i hráče, takže nemusel trávit tolik času u videa a je vyspanější.“
I takové maličkosti mohou nevšední utkání rozsoudit.
