Neodmyslitelně patří k fotbalovému Slovácku, má velký podíl na jeho vzestupu, včetně historického postupu do skupiny Konferenční ligy (dnes v premiéře klub přivítá Partizan Bělehrad). Už jako hráč přitom Veliče Šumulikoski neskrýval emoce a horkou krev – a nejinak je tomu i v dvojroli sportovního ředitele a sportovního manažera, a to rovnou v první linii. Na rozdíl od jiných totiž sedí při zápasech přímo na lavičce. „Pro mě to špatně není,“ glosuje tuhle diskutabilní praxi ve speciálním videorozhovoru zkušený trenér Roman Pivarník. „Už před lety jsem to viděl u Uliho Hoenesse, dělají to tak i jiní manažeři,“ zmiňuje legendu mnichovského Bayernu. „Ale je na zvážení, aby se víc zklidnil,“ dodává na adresu Šumulikoského.
Byť nehájil barvy těch největších tuzemských fotbalových značek, patří Šumulikoski mezi cizince, kteří v Česku zanechali nejhlubší stopu a našli v něm druhý domov. Za Slovácko, jež bylo prvním zahraničním angažmá záložníka ze Severní Makedonie, odehrál celkem 169 utkání.
Poté přestoupil na dráhu sportovního ředitele a zápasy nadále vášnivě prožívá: vedle občasných pokynů pro hráče temperamentně reaguje na dramatické momenty nebo verdikty rozhodčích, nejde daleko pro ostré slovo (a disciplinárním komise mu už to hodněkrát spočítala). Naposledy byl v akci během ligového utkání se Slavií (1:1).
Od nové sezony již není možné, aby se členové klubových vedení během zápasů pohybovali u hřiště, čímž prosluli například plzeňský boss Adolf Šádek nebo královéhradecký sportovní ředitel Jiří Sabou, případně tam občas zavítal jeho kolega z Olomouce Ladislav Minář.
Jiná věc je, že někteří funkcionáři se tam třeba v závěru utkání stejně vydají. Šumulikoski je však „krytý“: souběžná funkce sportovního manažera A-týmu mu umožňuje být přímo na lavičce, dle regulí v kolonce „technický doprovod domácích“.
Emotivními projevy je přitom znát i úspěšný kouč Martin Svědík, a tak je to někdy pořádně třaskavá směs. „Trenér k sobě potřebuje někoho, kdo má klidnější hlavu. Je to věc učení se a dozrávání,“ míní Pivarník.
