Apoštolové se v Getsemanech moc nepředvedli
Getsemanská zahrada je místem, kde se apoštolové nijak nepředvedli, místem, kde Ježíše nechali samotného. Nic po nich nechtěl, pouze hodinu modlitby. Mysleli si na velké věci, nejraději by za Ježíše položili život! On chtěl po nich jen hodinu modlitby – a zůstal sám.
Pán Bůh chce, abychom s ním byli na modlitbách. Velice na tom záleží. Závisí na tom hlavně to, jak se potom zachováme. Kdyby se byl Petr tu hodinu modlil, možná by pak neblbnul s tím mečem, protože by mu bylo jasné, že to není Ježíšův styl. Modlitba by mu „vytříbila“ způsob, jak se té noci zachovat. Kdyby se byli modlili, možná by se pak nerozutekli. Ale oni se nemodlili.
Bez modlitby nedokážeme být Ježíšovými učedníky
Hodina modlitby… Nevím, kolik si můžete během dne vyhradit času na modlitbu, možná to nebude hodina. Ale najděme si chvíli, která by patřila jen Jemu. On je tu pro nás vždycky. Bez modlitby nedokážeme být Ježíšovými učedníky. Často bereme modlitbu na lehkou váhu. Učedníci místo modlitby spali a nám se zdá, že se nic nestalo, že to nic neznamenalo. Znamenalo to strašně moc.
V Betánii říká Ježíš Martě: „Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Jen jedno je třeba.“ Je třeba právě to, co dělá Marie: Ona sedí Ježíšovi u nohou, naslouchá Jeho slovům, modlí se.
Bohoslovci se učí rozjímat šest let. Stanou se kněžími, opustí seminář a to první, čeho nechají, bývá rozjímání. Vrhnou se do práce. Je přece třeba udělat tolik věcí! Záměrně teď mluvím o kněžích, vy ostatní si sami sáhněte do svědomí.
Nikdo nevěří, že modlitba je tak potřebná. Nikdo nevěří…
A přece, jen modlitby je třeba.
***
Přišli k venkovskému dvorci zvanému Getsemany. Ježíš řekl učedníkům: „Poseďte tady, až se pomodlím.“ A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Pak se ho zmocnila hrůza a úzkost. Řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ Trochu poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, jestliže je to možné, minula ta hodina. Řekl: „Abba, Otče, tobě je všechno možné; odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne co já chci, ale co ty (chceš).“ Potom se vrátil a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: „Šimone, spíš? To jsi nemohl ani jednu hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé.“ A zas odešel a modlil se stejnými slovy. Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči, takže nevěděli, co by mu odpověděli. Přišel potřetí a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? ‒ Už dost! Přišla ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Hle, je tady můj zrádce.“ (Mk 14,32-42)
