Fresh Pizzerie u Žáby na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích byla místem, kde se v roce 2010 setkávali českobudějovičtí Piráti, ta úplně první a již zapomenutá generace, když strana sotva vznikla. Šlo o dobře zakonspirované místo, u stolu na předzahrádce stál reproduktor a hlasitě hrál muziku, což mělo prý ztížit případné odposlechy. Restauraci vedl Ladislav Vrabel, který o 12 let později zorganizoval demonstraci „Česká republika na 1. místě“.
Ladislav Vrabel byl velmi známá osoba pro Budějičáky. Když jsou lidé ještě mladí, tak jako jsme byli tehdy my, sotva dvacetiletí, stále studující na školách, a psal se rok 2010, těžko šlo očekávat, že bychom už měli rozum, zejména ten politický. Pro nás byl Ladislav Vrabel vysloveně hrdina. Jako statečný občan města sledoval každou zdejší kauzu a šel po „nebezpečných kmotrech z Hluboké“, řešil kauzy na českobudějovickém magistrátu a zejména si zasedl na tajemníka Zdeňka Řeřábka, shodou náhod tatínka mého o dva roky staršího spolužáka z gymnázia, kterému Vrabelovy kauzy zasahovaly do života.
Ladislav Vrabel psal o kauzách články na stránkách ceske-budejovice.cz (nejlepsipizzavemeste.cz/cb). Byl to muž pronásledovaný úředníky, kteří mu chtěli zrušit podnikání, vystěhovat mu pizzerii z Piaristického náměstí, dokonce mu prý tajemník Řeřábek ulomil stěrač u auta, což měl dokazovat záznam z kamery, na kterém ovšem pachateli nebylo vidět do tváře a nakonec neprokázal vůbec nic.
Atmosféra, kterou ve městě kauzami vytvářel, byla poutavá a částečně se stala i inspirací pro tehdejší komunální volby, kdy vznikla hojně kritizovaná koalice Svobodní Piráti se Stranou svobodných občanů. Ta si dala do programu boj proti „kmotrům z Hluboké“ a ve volbách neuspěla. Pro členskou základnu to byla koalice „fašistická“ a Piráti z jiných krajů nechápali, jak nám ji mohl předseda Ivan Bartoš vůbec schválit. Dnešní Bartoš se názorově již nehlásí ke svému tehdejšímu já a já také ne.
Komunální volby tenkrát provázela podezřelá úmrtí kandidátů. Například v Alpách zemřel učitel Josef Cepák, který byl na osmém místě kandidátky Zelených a Strany otevřené společnosti. Je po něm pojmenovaná cyklostezka z Českých Budějovic do Hluboké nad Vltavou podél břehu Vltavy. Městem otřásla i dvojnásobná vražda manželů Malhockých, které zavraždil syn Heidinger. Hudebník Pavel Malhocký dřív v komunálních volbách kandidoval, ale protože byl v únoru 2010 zavražděn, tak z těchto voleb úplně vypadl.
Úmrtí dotvářela takovou tu atmosféru strachu, že se v našem městě děje něco nebezpečného a Ladislav Vrabel nám skrze své články nabízel vysvětlení v podobě spekulací o kmotrech z Hluboké.
Nutno podotknout, že patřičnou důležitost mu tehdy dodávala i renomovaná média, kterým často poskytoval rozhovory. Česká televize třeba o rok později jeho webové stránky představila jako českou paralelu k WikiLeaks.
V Pirátech jsem působila půl roku a pak jsem se odstěhovala na pár měsíců do vesnice u Hluboké nad Vltavou. Restauraci Hubert jsem nikdy nenavštívila a Pavla Dlouhého nepotkala, jen místní říkají, že když něco potřebují zařídit, jdou do Huberta a pan Dlouhý jim to zařídí. Na Pavla Dlouhého se mě za celou dobu vyptával jen jeden ruský diplomat, který byl vyhoštěn z republiky jako zpravodajec SVR po vrbětické kauze. Ruští diplomaté k nám jezdívali zahajovat výstavy do Alšovy jihočeské galerie a občas se vyfotili po boku nějakého komunálního politika z ODS, což ale není nic výjimečného, protože podobně se s nimi fotili třeba zaměstnanci jaderného ústavu ÚJV Řež.
Jak šel čas, vítali jsme nový rok 2014 a v pražském Suchdole vyletěl do povětří palestinský velvyslanec Džamál al-Džamál. Psala jsem o tom reportáž, která se však nezamlouvala docentu Konvičkovi, shodou náhod pedagogovi z fakulty a byla z toho další českobudějovická kauza, která zaujala i Ladislava Vrabela.
Z článků, které o aféře napsal, jsem na vlastním případě pochopila, že neumí pracovat s informacemi a klame veřejnost.
Třeba tvrdil, že jsem si šla na fakultu na Konvičku stěžovat, protože jsem nesouhlasila s jeho názory na islám. Pravda byla ale taková, že mě islám nikdy dřív nezajímal a byl pro mě asi tak důležitý, jako pro většinu Čechů infračervená spektroskopie s Fourierovou transformací. Docent Konvička používal vůči mé osobě velmi hrubé vulgarismy, nazýval mě třeba k*rvou z E55. V té době byl už znám z dřívějších afér a bedlivě ho sledovali novináři i lidé z oblasti bezpečnostní politiky státu. Těm samozřejmě takové chování vůči studentce ze stejné fakulty neuniklo a vyrozuměli okamžitě školu. Při následném komunikaci s děkanem, v té době poslancem za TOP 09, kdy tato uměle vyvolaná aféra měla být původně stočena právě proti němu, jsme se dohodli, že mi bude stačit, když se docent Konvička za své hrubé výrazy omluví.
Články Ladislava Vrabela, kdy se názorově přiklonil na stranu zástupců radikální antiimigrantské scény, lze dohledat ve webarchivu.
