RETRO: Jean Béliveau - jestli nepodepíšeš, koupíme celou tvojí ligu!

Je považován za nejlepšího kapitána v dějinách Montrealu Canadiens. S deseti sezónami je rovněž nejdéle soužícím vůdcem tohoto celku. Několik hráčů odsloužilo sedm nebo osm sezón, Saku Koivu devět (desátou mu sebrala výluka). Pouze Jean Béliveau deset (1961-71).

Ne že by samotná kariéra legendárního útočníka nebyla zajímavá, pravděpodobně ještě zajímavější je ale to, co jí předcházelo. Po juniorech dozrával pro velký hokej v dospělé QSHL, kde nastupoval za Quebec Aces. Mužstvo hrálo v hale Colisée s kapacitou přes 10 tisíc diváků.

Také díky Beliveauovi bývala tato aréna pravidelně vyprodána. Hráči z toho ovšem moc neměli, většina peněz končila v kapsách vlastníků Aces. V oficiálně amatérské lize nebylo vysloveně zakázáno hokejisty nějakým způsobem platit, nebyl k tomu ale důvod. Hrát za Aces byla v první řadě čest, čehož majitelé rádi využívali.

Hvězda na obzoru

Změna nastala, když se objevil Béliveau. Byl o tolik lepší než ostatní, že to musel vidět i slepý. Ve věku těsně přes dvacet let se stal dvakrát nejlepším střelcem a nejproduktivnějším hráčem celé soutěže. Ve vlastním týmu nechával ostatní za zády o parník. Diváci chodili na hokej hlavně kvůli němu.

Majitelé Aces proto udělali výjimku a vytvořili hvězdě odpovídající podmínky. Nemuseli sahat do kapsy zase tak hluboko. Hráči NHL hráli pár let po válce za celospolečenský mzdový průměr, jen ti nejlepší ho míně převyšovali. Klub z Quebecu neměl problém zaplatit talentovanému mladíkovi zhruba 20 tisíc dolarů ročně. Béliveau tedy zůstal i po dovršení dvaceti let. Jeho mentorem se stal spoluhráč Herb Carnegie, s nímž se spřátelil na celý život.

Canadiens sice vlastnili jeho práva pro NHL, čímž nesměl hrát profesionální hokej jinde, jenomže QSHL byla oficiálně vedená jako amatérská. Béliveau tedy klidně mohl pokračovat v této soutěži a peníze dostávat „bokem“. Funkcionáři Habs byli naštvaní a vyvíjeli na hráče nátlak. Jeanův otec mu radil nepodepsat nabízenou smlouvu s doporučením: „Nemusíš podepsat všechno, co ti nabízí někdo, kdo se tě chystá ovládat.“

V klubu se o postupu mohutně radili. Jedna možnost byla přetáhnout Béliveaua na větší peníze, což ale nebylo u začínajících hráčů zvykem. Žádné oficiální limity jako dnes neexistovaly, tím spíš se ovšem ctily určité zvyky. Znamenalo by to taky platit nováčkovi nejspíš tolik, co bral hvězdný Maurice Richard (na vrcholu prý dostával od Montrealu kolem 50 tisíc ročně), což by s sebou neslo důsledky. Přidáno by museli dostat i další.

Toho se managament Canadiens natolik bál, že přišel vpravdě s šokujícím řešením. Kanadský klub koupil celou quebeckou ligu (skutečně úplně celou) a změnil její statut z amatérské na profesionální! Jelikož Canadiens vlastnili Béliveauova práva, ten v tu chvíli už nesměl hrát za peníze jinde než za Montreal. Jinak by byl suspendován. Ani v novém působišti nakonec nestrádal. Dostal 105 tisíc na pět let. Šlo o první víceletý kontrakt pro nováčka v historii tradičního klubu.

Habs měli svého muže, ale zadělali tím na další problém. Krom Quebecu byla další města v koupené lize spíš menší s nevelkými arénami. Nemohla si dovolit své hráče platit, zvlášť když liga přišla o největší hvězdu. Kluby tedy postupně krachovaly, což vytvořilo na nižší seniorské výkonností úrovni dočasné vakuum. Těžil z toho opět hlavně Montreal, který časem vytvořil juniorský farmářský systém, čímž významně předstihl hokejovou konkurenci nejen ve frankofonní části Kanady.

Dlouhán, ale šikovný

Tah s Béliveauem se každopádně vyplatil. Do Montrealu přišel v době, kdy mu ještě vládl Maurice „Rocket“ Richard; bylo mu už ale přes třicet a mužstvo nemohlo stát věčně jen na něm. S příchodem Geoffriona a Béliveaua nabralo novou krev, dostalo další sílu.

„Těch první sedm let v Montrealu vedle Maurice, to byl splněný sen,“ řekl Béliveau později.

Montreal měl svou vítěznou dynastii v padesátých, šedesátých i sedmdesátých letech. Když se budete učit seznam vítězů slavného poháru z paměti a některý ročník vám vypadne, klidně střelte Habs. Pravděpodobnost, že se trefíte, je vysoká.

Béliveau začínal s hokejem v šesti letech, kdy dostal od otce první brusle. Na hřišti za domem trávil během dlouhých zim každou volnou hodinu. Když byl povolán na oběd, brusle prý ani nesundával. Podobně jako Gordie Howe exceloval také v baseballu. V dospělém věku byl se 191 centimetry na svou dobu velmi vysoký. I se svými centimetry ovšem vynikal šikovností a koordinací pohybu.

S Montrealem zažil pět titulů v řadě (1956-60). V šedesátých a na začátku sedmdesátých let přidal dalších pět, u těch už byl jako kapitán. To je v klubové historii unikum, Cournoyer a Richard šéfovali kabině při čtyřech triumfech. Žádná jiný kapitán v historii ligy jich nemá pět.

Lídr jako žádný jiný

Béliveau je považován za archetypálního vůdce, pan dokonalý, vzor pro všechny následovníky. Byl vůdcem na ledě i mimo něj. A byl jím do samého konce kariéry, kterou uzavřel ve čtyřiceti letech vynikajícími 76 body (25+51) v 70 zápasech. I se čtyřmi křížky na zádech byl nejproduktivnějším mužem stále velmi silného mužstva!

„Byl srdcem i duší Montrealu Canadiens,“ říká hokejový historik Dave Stubbs.

Končil s 1219 body jako nejproduktivnější hráč historie Habs a se 74 góly nejlepší střelec play off. Jako čtvrtý hráč v dějinách ligy nastřílel po Richardovi, Howeovi a Hullovi 50 branek za rok. V letech 1956 a 1964 dostal Hart Trophy, v roce 1956 vyhrál za produktivitu Art Ross Trophy. Obdržel také úplně první udělovanou Conn Smythe pro nejlepšího hráče play off (1965). Především ale přebíral v roce 1971 na závěr kariéry Stanley Cup pro vítěze, svůj desátý v kariéře!

Krátce poté odmítl nabídku z nově se formující WHA, odkud mu hodili laso Quebec Nordiques. Ve stejném roce vyřadili Canadiens jeho číslo 4 a hned následující rok byl uveden do Hokejové síně slávy, která v jeho případě rezignovala na povinnou tříletou lhůtu. V letech 1981-1995 sám pomáhal coby člen výboru HHOF vybírat nové členy Síně slávy.

Dalších sedm Stanley Cupů přidal jako součást managamentu Habs. Celkových 17 prstenů pro vítěze je nejvíc mezi veškerými jednotlivci a vlastně i týmy (!), vyjma Canadiens, kteří jich mají dohromady 24. Z toho u 17 asistoval nepřekonatelný velikán postavou, charakterem i výkony.

„Nemohl jsem si přát lepší život,“ říká na konci níže připojeného videa Jean Béliveau.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter