Článek
Partie krásného dragouna je dalším kriminálním případem ze staré Prahy, který podle knihy Jiřího Marka Hříšní lidé Města pražského natočil v roce 1970 režisér Jiří Sequens. Podtitul filmu – krvavý vaudeville – vystihuje mírně ironický nadhled, s nímž autoři přistupují k řešení vraždy bohaté soukromnice Františky Zuzánkové z pražského předměstí.
Hlavním podezřelým je mladý a elegantní dragoun Rudi Macháček (Josef Abrhám). Co je ale mnohem horší, zároveň jde o nastávajícího zetě libeňského policejního komisaře Zdychynce (Vladimír Menšík). Rada Vacátko (Jaroslav Marvan) však přijde na kloub i poněkud lechtivé záležitosti – švarný Rudi je také mimořádně plodný a zásobuje klientkami svou šarmantní bytnou a andělíčkářku v jedné osobě Dragičovou (Květa Fialová).
Ve filmu, který uvidíte 13. září na Televizi Seznam, se pochopitelně setkáte i s celou mordpartou z pověstné „čtyřky“ – tedy nejen s Jaroslavem Marvanem, ale i s Josefem Bláhou (Brůžek) a Josefem Vinklářem (Bouše). V dalších rolích se můžete těšit na Stellu Zázvorkovou (manželka komisaře Zdychynce), Helgu Čočkovou (jeho „zbouchnutá“ dcera Kamilka) či Jiřího Holého (cirkusák a synovec zavražděné Zuzánkové).
Režisér nemohl couvnout
Josef Abrhám se své role proutníka Rudiho zhostil opravdu na výbornou. Trápilo ho pouze to, že se v jedné scéně bude muset ukázat v podvlékačkách. Do tohoto nevzhledného dobového kousku pánského spodního prádla se herci opravdu nechtělo a nějakou chvíli se snažil režiséra přemluvit, zda by nebylo možné natočit scénu jinak.
Rejža ho sice chápal, ale nevyhověl mu. „…ten kostým se tam prostě hodil. Nemohl jsem couvnout,“ řekl později Sequens. Abrhám měl po natočení snímku problém s tím, že ho lidé vnímali jako sukničkáře i v reálném životě. A zrovna v jeho případě to nebyla pravda.
Jeho životní láskou byla herečka Libuše Šafránková. Strávili spolu 45 let, rozdělila je až hereččina smrt v roce 2021.
Menšíkovi se smál i Marvan
Vladimír Menšík, který hrál zmateného komisaře Zdychynce, byl v době natáčení filmu na protialkoholním léčení. Tvůrci filmu tak museli uprosit vedení ústavu, aby herce každý den na pár hodin pustili ven. Menšík byl za to vděčný, a jak už bylo jeho zvykem, snažil se lidi na place bavit nejrůznějšími historkami.
Jediný, kdo se jim údajně nesmál, byl prý Jaroslav Marvan, který si potrpěl na své soukromí. Jenže ani představitel legendárního pana rady nebyl vůči Menšíkovým gagům a fórkům tak imunní. Z jeho šatny se prý během Menšíkova vyprávění ozývalo podivné cvakání. Později se přišlo na to, že herec měl novou protézu, a než si na ni zvykl, vydávala při smíchu specifický zvuk.
Fackovalo se ostošest
Facky, které si ve filmu uštědřují Vladimír Menšík a Josef Abrhám, byly na vyžádání režiséra skutečné. Abrhám později také přiznal, že měl problém se scénami, kdy měl na Menšíka řvát.
Pozorní diváci si také všimli, že ve scéně, kdy se Zdychynec léčí z Rudiho facek, se jeho manželka v podání Stelly Zázvorkové křižuje pravoslavným způsobem, tj. zprava doleva.
