V rytmu přírody aneb Co opravdu znamená bio? Víme, které produkty má smysl kupovat v bio kvalitě

Ze zákona

Biopotraviny, respektive jejich pěstování a chov jsou přitom celosvětově regulovány velmi přísnými pravidly, dokonce přímo zákony. V detailech se mohou v jednotlivých zemích lišit, globálně se shodují. U nás je to Zákon o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. Řečeno jeho jazykem musí každý farmář i výrobce, který se rozhodne hospodařit ekologicky a zpracovávat biopotraviny, dodržovat přísná kritéria.

Ekologické zemědělství respektuje přírodní zákony a zříká se vnějších umělých zásahů do celého procesu. Ekologičtí zemědělci nepoužívají chemické ochranné prostředky ani umělá hnojiva, hospodářská zvířata chovají s ohledem na jejich přirozené fyziologické potřeby a bez přikrmování antibiotiky a preventivními léky.

Dodejme, že ze všeho vyplývají i přísné prováděcí předpisy a stejně striktní a pravidelné kontroly jejich dodržování.

Se zdravým rozumem

Převedeme-li literu zákona do běžné řeči, budeme říkat věci, o nichž by naše (pra)babičky nepředpokládaly, že je o nich vůbec třeba mluvit. Úroda roste na polích či políčkách hnojených maximálně přírodními hnojivy, se zvířaty se jedná jako s božími/živými tvory a nikoliv dobytkem a to, co se vypěstuje, roste a zraje v souladu s ročními obdobími a přirozenými přírodními podmínkami daného místa, u zvířat pak s přirozenými potřebami jejich života. Nic více a také nic méně.

Za zdravým tělem

Velmi jednoduše řečeno jsou biopotraviny čisté. Jsou prosté reziduí chemických hnojiv a postřiků, nejsou průmyslově upravovány za pomoci chemických konzervantů a barviv a vzhledem k tomu, že byly pěstovány či chovány šetrně a v souladu s rytmem přírody obecně mívají mnohem výraznější podíl živin a látek prospěšných pro náš organismus. Jinými slovy, odečteme-li zátěž, jakou představují rezidua chemických hnojiv, barviv a konzervantů, musíme dojít k závěru, že biopotraviny jsou pro nás mnohem přínosnější. Výsledky studií se mohou lišit, ale celkový trend potvrzuje jednu z nejoblíbenějších nálepek biopotravin – jsou prostě zdravější (několik nezávislých studií potvrdilo, že například podíl životně důležitých mastných kyselin omega 3 je v biomase a biomléce až o 50 % vyšší). Naplňují Hippokratův výrok Nechť je jídlo tvým lékem a lék tvým jídlem mnohem přesvědčivěji než potraviny průmyslově zpracované. Mnohým producentům biopotravin můžeme také přičíst zásluhy o znovuobjevení nejrůznějších typů polozapomenutých rostlin – například různých druhů obilovin a zrnin – kterým jsou dnes připisovány velmi výrazné zdravotní benefity. Dokonce tak výrazné, že jsou označovány za „superpotraviny“.

S chutí

Ale i kdybychom odhlédli od prokazatelných pozitivních účinků biostravy (nebo pro ty, které to zase až tak nezajímá), připomeňme veledůležitý faktor: chuť těchto produktů. Mléko, které chutná jako mléko, kuře, které nechutná jako karton, ale jako kuře… „Nemusíte vařit komplikované mistrovské kousky,“ pravila Julia Childová, „jenom dobré jídlo z čerstvých surovin.“ V tom také tkví obrovská přitažlivost biopotravin, u nichž je čerstvost základním předpokladem. Koneckonců leckdo to zkouší i podomácku a čím dál tím víc. Rajčata rostoucí v truhlíku na balkoně nebo za oknem jsou dnes běžným úkazem i ve velkoměstech.

S rozumem a citem

Ekologický či chcete-li k přírodě šetrný přístup k pěstování a chovu potravin je pochopitelně šetrný i k půdě. Neničí životní prostředí, zachovává přirozenou rovnováhu, nekontaminuje ovzduší ani vodní zdroje chemickými rezidui, ponechává mnohem větší prostor přirozenému fungování a křehkému ekosystému, v němž je dovoleno žít a fungovat hmyzu, drobné zvěři, pestré škále rostlin. Rovněž etický přístup v chovu drůbeže a jatečních zvířat včetně humánní porážky zasluhuje ocenění a je v přímém protikladu k často krutým praktikám velkochovů. Je to stejně rozumné jako svědomité.

Podle řeči čísel

V ČR tvoří dnes plocha věnovaná ekozemědělství okolo 8 % obdělávané půdy (v celé EU je to přes 9 %, přičemž Švédsko vede se 7,1 % v produkci bio obilovin a například Řecko chová přes 30 % hovězího dobytka v biorežimu) a trh s biopotravinami setrvale roste. V roce 2020 jsme jich u nás spotřebovali za téměř 6 miliard korun. Biopotraviny tvoří okolo 2 % naší roční spotřeby potravin vůbec (v USA jsou to 4 %) a nejvíce se jich prodalo přes super- a hypermarkety. Je to v souladu se světovým trendem, respektive s trendem vyspělých zemí. Velkou oblibu „organic“ produkce zaznamenáváme ve Velké Británii, například v roce 2021 zde vzrostly on-line nákupy biopotravin oproti předešlému roku více než o polovinu a uvádí se, že tvoří až 14 % on-line nákupů potravin. Ve všech tamních supermarketech mají biopotraviny velmi významný podíl z celkového objemu zboží. „Spotřebitelé dali jasně najevo, že chtějí biopotraviny,“ poznamenal k tomu princ Charles, „a všechny sektory potravinářského průmyslu na to slyší s viditelnými výsledky.“

Produkce biopotravin s sebou pochopitelně nese vyšší náklady, a to se zase odráží v jejich vyšší ceně, zejména u masa. Ani ten nejpřesvědčenější spotřebitel patrně nebude schopen živit sebe případně rodinu výhradně v biorežimu. Ani ten největší idealista asi nevěří, že na biopotraviny bude moci masivně přejít celé lidstvo a že průmyslová výroba potravin zanikne. Nicméně s tak významným podílem biopotravin na trhu výrazně roste naše možnost volby, dává důvod k zamyšlení a změnám i sektoru průmyslové výroby potravin a velkochovům jatečních zvířat, které jsou dnes mnohem přísněji posuzovány. Koneckonců jídlo je naším denním chlebem – tak ať je po všech stránkách dobré.

Zdroj: autorský text, časopis Prima FRESH; zdroj foto: iStock