STARÁ ŠUMAVA: O kvildské škole
Všechno je jednou poprvé. A mnoho z nás si svůj první školní den pamatuje až do dospělosti. Kvilda je zčeštěný výraz pro pláně nebo horské nivy. Původně se místa nazývala Gefilde, Němci jim říkali pláně. Osady Aussergefield, „venkovní“ Kvilda a Innergefield „vnitřní“ po našem Horská Kvilda se po likvidaci Bučiny a Knížecích plání staly nejvýše položenými obcemi České republiky.
Hraniční pásmo vyhnalo po válce starousedlíky, nových mnoho nebylo, pracovali v lese nebo v živočišné výrobě na statcích položených více ve vnitrozemí. Kvildy se probudily k životu až koncem minulého století, kdy se začala Šumava více využívat k rekreaci. Jenže do té doby zanikly v pohraničí desítky obcí, po některých nezůstaly ani obvodové zdi, jen pár zasypaných sklepů.
Kvildská škola
“D’Händ’ hant z’n Orwat’n und nöt z’n Schmier’n am Papier… ” ( “Ruce jsou k práci a ne, aby čmáraly po papíře”), tak podle šumavského spisovatele Karla Klostermanna zněla zásada jeho dědečka Josefa Klostermanna (1761-1825), který pocházel z Horské Kvildy (Innergefild) a zbudoval si novou existenci v Schlösselwaldu (dnes Hrádky) u Rehberka (dnes Srní). Dětí bylo v těch dobách potřebí k práci. “Kdo měl tenkrát hodně dětí, které mu pomáhaly v práci, na tom spočívalo Boží požehnání.”
Naučit se číst a psát bylo dlouhou dobu privilegiem duchovních či měšťanů, na venkově byly podobné “kumšty” až hluboko do 18. století i déle věcí neznámou. Věk osvícenství měl pohled na vzdělání proměnit: znalost čtení a psaní měla být nyní dopřána každému.
Císařovna Marie Terezie a zejména pak její syn Josef II. byli osvícenskými myšlenkami ovlivněni právě ohledně podpory všeobecného vzdělání širokých lidových vrstev. Tak rakouský Všeobecný školní řád, který vstoupil v platnost už roku 1774, požadoval zřízení triviální školy (jednotřídní či dvojtřídní venkovské školy) při každé faře a odlehlém filiálním kostele. Dále v něm bylo stanoveno, že školu mají navštěvovat 6-8leté děti během teplejšího období roku (Sommerschule) a 9-13leté od počátku prosince do konce března (Winterschule), neboť ve zbývajícím čase se nelze zříci jejich výpomoci v zemědělství…
V Kvildě (Außergefild) byl prvý kostel zbudován v roce 1765. Zde působící kaplan Joseph Thomas Wanieck zanechal ve farní kronice následující záznam z roku 1768: “Errichtet wurde unter meiner Mitwirkung an diesem Ort eine Schule zur Unterweisung und Erziehung der Kinder, denn zuvor unterrichtete der Lehrer in den Häusern und Hütten der Bewohner des Ortes Außergefild.” (tj. Za mého spolupůsobení byla zřízena v tomto místě škola k vyučování a výchově dětí, neboť předtím chodil učitel po domech a chýších obyvatel osady Kvilda.”). Ten záznam odstraňuje veškeré pochybnosti o tom, že nejstarší školní budova, zpodobená alespoň na jakémsi modelu spolu s farou a dřevěným kostelem zbudovaným, jak už zmíněno, v roce 1765, vznikla a vyučovalo se v ní hned tři roky nato, tedy už roku 1768. Asi jen těžko se dovíme, s jakými úspěchy se tehdejší vyučování setkávalo.
Prvním učitelem v nové kvildské škole byl Norbert Weis (1726-1793) a jak vysvítá ze starých matrik, nesla budova, v níž měl ovšem učitel i byt, v jehož jedné místnosti se pravděpodobně konalo vyučování, čp. 17 stejně jako škola pozdější, zřízená tu v roce 1889. Učitel Weis zemřel na Kvildě 30. března roku 1793 v 67 letech. Nový učitel Franz Schmid (*1769) se hned ujal funkce po něm. Stal se zakladatelem celé učitelské “dynastie”, která měla svá školní působiště na Kvildě, v sousední Bučině (Buchwald) i jinde na Šumavě. Franz Schmid se v roce 1796 oženil s Marií Clarou Dontovou (*1770) z Dolního Jiřetína, postavením domácí hospodyní kvildského kaplana Josepha Donta. Franz Schmid skonal na Kvildě v roce 1840 a jeho učitelským nástupcem se stal vlastní syn Franz Josef Schmid (1808-1880), vyučoval tu však i jeho bratr Valentin Schmid (1806-1874).
Možná silně narůstal počet žáků, takže tu působili už dva učitelé ve dvou třídách. Kde probíhala výuka ve druhé třídě, není známo. Domek čp. 17 sloužil především jako bydliště učitele a jeho rodiny. Franz Josef Schmid byl prvním řídícím učitelem a působil na kvildské škole dohromady 40 let. Jako další učitelé fungovali po Valentinu Schmidovi ještě August Schäfer (v letech 1875-1878) a Franz Buchhöcker (v letech 1878-1880). Engelbert Schmid byl opravdu vysoce oblíbeným učitele na Bučině a jeho syn Peter Schmid (1881-1959) byl od roku 1939 pedagogicky činný opět tady v Kvildě.
To, zda bylo učitelské činnosti na venkově dopřáno většího úspěchu, zůstává sporným. Oni sami neměli přece takřka nijaké zvláštní vzdělání. Šumavští spisovatelé jako už zmíněný Karl (Karel) Klostermann či Johann Peter v každém případě shodně referují o tom, že ještě ve druhé půli 19. století nebyli ani obecní představení “mocni” čtení a psaní. Johann Peter, který vyrostl na odlehlé Bučině a byl sám také učitelem, formuluje situaci na venkově velice drsně: “Otevřeně řečeno, je mezi vesnickými starosty jen málo těch, kdo by zejména ohledně schopnosti číst a psát odpovídali nárokům doby a svých spoluobčanů; za dnů mládí nebylo jim totiž ve zplesnivělé školní jizbě dopřáno toho štěstí užít si požehnaných plodů nové školy; v mnoha lesních vsích vůbec nijaká škola neexistovala a tak musily děti často putovat na hodiny daleko do školy ve farní osadě, k níž jejich ves náležela, což odůvodňovalo zejména v zimě nemožnost pravidelné školní docházky. Navíc však se v těchto páchnoucích, ubohých, středověkému vězení podobných vesnických školách neučilo věcem v životě potřebným právě mnoho… “.
Říšský zákon o obecných školách z roku 1869 měl stavu, uznanému za neudržitelný, zjednat konečně nápravu; školství v rakouském mocnářství to přímo příkladně modernizovalo. S osmiletou všeobecnou školní povinností byla zavedena i měšťanská škola a očekávanému rozvoji už nestálo nic v cestě. Došlo k prodloužení učitelského vzdělání a platové záležitosti učitelů převzal na sebe stát. I školní dohled přešel z církve na stát, který za tím účelem zřídil vlastní zemské a okresní školské úřady. Občanstvo bylo přibráno k odpovědnosti za místní školství ustavováním místních školních rad. Školní docházka byla lépe sledována a s nárůstem obyvatel šplhaly nahoru i počty žáků.
V roce 1887 byla stará školní budova vedle kostela stržena a nahrazena novostavbou, která nabízela více prostoru pro další školní třídy. Zničil ji sice hned dva roky nato velký požár obce, ale brzy byla nejen postavena znovu, nýbrž i zvýšena o jedno patro, takže se mohlo vyučovat ve čtyřech třídách po dvou odděleních. Aby se dětem ze tři a půl kilometru vzdáleného Františkova (Franzensthal) uspořila zimní cesta do školy, byla tu v roce 1926 zřízena expozitura kvildské školy, kde se v následujících letech učilo vždy od listopadu do dubna.
Po smrti Franze Josefa Schmida v roce 1880 řídil školu do roku 1886 Albert Andres a po něm až do roku 1918 Franz Buchhöcker, za jehož vedení se v pamětní knize obce objevuje už opravdu značný počet učitelských sil včetně učitelek ručních prací. Následujícími a také posledními řediteli kvildské německé školy byli v letech 1919-1936 Johann Paule a po něm v letech 1937-1945 Rudolf Rausch. Rok 1945 znamenal pro německou školu konec, česká škola v obci fungovala pak do roku 1994. Někdejší školní budova slouží dnes jako obecní úřad, děti nynějších obyvatel jezdí do školy jinam.
Zdroj: Böhmerwäldler Heimatbrief, 2013, č. 6, s. 22-24, Adolf Weishäupl, autor překladu a českého textu Jan Mareš – Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora