Tréninku věnuji až 30 hodin týdně, přiznává triatlonista Volár. Přípravu na závody si řídí po svém
Do studia Radiožurnálu Sport přijal pozvání triatlonista Jan Volár. V pořadu Na férovku probral s moderátorem Vavřincem Hradilkem nejen nedávný závod v Karlových Varech, ale i svůj svérázný přístup k tréninku.
Posluchačům musíme prozradit, že máte ještě na svých pažích číslo. To jste ještě nebyl po závodě ve sprše?
Ve sprše jsem byl, ale tam se to jen tak nesmyje. Je to udělané tak, aby to vydrželo ve vodě a při závodě jsme to číslo neztratili.
Na férovku
Se svým hostem si povídá vodní slalomář, stříbrný medailista z LOH 2012 v Londýně a dvojnásobný mistr světa Vavřinec Hradilek. Poslouchejte každé úterý od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Loni jste v Karlových Varech skončil na 15. místě, což byl váš nejlepší výsledek kariéry, letos 24. Jaké jsou čerstvé pocity po závodech?
Chybělo mi relativně málo, abych na tom byl o hodně lépe, protože jsem vyplaval na hranici první skupiny, která si pak udělala náskok. Já byl asi poslední, kdo tu skupinu nestihl, chyběly tři čtyři vteřiny a ten závod mohl vypadal úplně jinak. Výkonnostně jsem byl docela spokojenej, výsledkově to mohlo být lepší.
Když zpětně hodnotíte závody, zůstává to ve vás dlouho?
Záleží jak kdy, protože závodů máme relativně dost. Za rok odjezdím okolo 10 závodů, takže další víkend mám další závod a teď to moc řešit nebudu. Snažím se tím moc nezabývat. Vím, že výkonnostně jsem měl na víc.
Zajímalo mě to v souvislosti s tím, že to byl závod na domácí půdě v Karlových Varech. Jestli je to něco, na co se celou sezonu těšíte a jestli je příprava na tento závod jiná?
Všechno jsem se snažil směřovat k tomuhle závodu, byl jsem šest týdnů na vysokohorském soustředění a o to víc mě mrzí, že mi to o ten kousek nevyšlo, abych bojoval o lepší umístění.
Jaké jsou vlastně závody v Karlových Varech? Proč jsou tak dobře hodnocené?
Je to hrozně těžký závod, podle mě jeden z nejtěžších, protože během cyklistiky tam jsou dva prudké kopce a jeden má až 21% stoupání. Všichni ti, co umí trochu jezdit na kole, tak tam se ukáže, kdo na to má. Kromě lidí, kteří jsou horší cyklisté, těm se tu většinou moc nelíbí, tak jsou na to spíš pozitivní ohlasy. Trať je v centru města, je tam spousta diváků, takže i pro nás závodníky je to daleko lepší, než když se závodí mimo město.
Jaké to je běžet třeba na kolonádě? Závodů v centru měst asi tolik není, že?
Ano, moc takových není. Je to hodně příjemné, když vás na domácí půdě všichni znají a křičeli na mě jménem. Fanoušků tam bylo obecně dost, takže i zahraniční závodníci si atmosféru chválili.
Triatlonistka Frintová je těhotná a ukončila kariéru. Zdraví mého potomka je nejdůležitější, oznámila
Číst článek
Máte čas se při triatlonových závodech kochat? Nebo je tam během těch dvou hodin opravdu jen plná koncentrace?
Rád bych řekl, že se vydržím koncentrovat celé dvě hodiny, ale to určitě nevydržím. Okolím se moc nekochám, ale trať mám najetou, protože jsme na každém závodě třeba o dva dny dříve, takže okolí znám. Když jedu na závody, tak neznám nic jiného než tu trasu.
Když dorazíte na místo závodu, tak co uděláte jako první?
Záleží jak kdy. Když jsou závody hodně daleko, tak jdu většinou hned spát, protože cestujeme půl dne a moc se toho dělat nedá. Dva dny před závodem si vyzvedneme čísla, pak oficiální projetí po trati... Sice cestuju po celém světě, ale většinou z toho místa znám jen trať závodu. Jsem buď na trati, nebo na pokoji, kde odpočívám.
Ptám se proto, že jsem si pročítal váš blog, což je docela zajímavá věc. Píšete tam, že se vám jednou zdálo, že cváláte na koni s Vinnetouem při závodě?
Zrovna tenhle závod byl takovej specifickej. Nepodařilo se mi odletět podle plánu, nevycházelo mi vůbec nic. Dorazil jsem tam až den před závodem, musel jsem si domluvit, že si vyzvednu číslo později, jinak by mě vyřadili ze závodu, rušili mi hotely, musel jsem zrušit půjčení auta a bylo dost stresující se tam dostat. Na startu jsem pak stál hrozně unavený, v závodě bylo hrozné vedro a byla to specifická trať v tom, že na 40 kilometrech cyklistiky bylo 360 retardérů a moc se tam ani nedalo jezdit. Moc mi to ten den nešlo a byl jsem myšlenkami úplně mimo a říkal jsem si, že jsem měl spíš zůstat doma. S tím koněm to byla spíš nadsázka.
A těch 360 retardérů?
To nám řekli, protože každých 100 metrů byl retardér, jelo se myslím osm okruhů, tak už nebylo tak těžké si to dopočítat.
A co ten blog, pomáhá vám se po závodě vypsat, že si shrnete myšlenky?
Jak kdy. On už to asi opravdu nikdo nepíše, tak je to takový unikát, ale docela mě to baví. Většinou vydávám ty články třeba půl roku po závodě, tak to není moc aktuální. Většinou toho napíšu hodně, pak se to snažím zkracovat, aby to bylo kratší. Pak se samozřejmě snažím, aby to dávalo smysl a bylo to zábavné i pro lidi, kteří triatlon vůbec nesledují.
Docela dost cestujete. Jak to vlastně máte se sportovním vybavením, konkrétně s kolem?
Je to dost náročné. Zvlášť v tuhle dobu, kdy létají menší letadla a všechno se zpožďuje. Běžně se stává, že třeba deseti patnácti lidem vůbec kola nepřiletí nebo se pak dlouho hledají. Záleží na aerolinkách a domluvě. Nejhorší je, když přijdu a pohádám se na letišti, že mi to musí vzít zadarmo, tak to většinou vyjde. Před covidem to vycházelo skoro vždycky, teďka jsem na to ale doplatil, řekli mi, že mě nevezmou a musel jsem si přebookovat letenku a vyšlo mě to dost draze. Teď si to kolo do letadla budu muset už vždycky dopředu zamluvit.
Je to o lásce k dlouhému triatlonu, říká o extrémních výzvách hendikepovaný sportovec Tománek
Číst článek
Vy si cestování na závody plánujete sám, nebo jak to máte, když nemáte trenéra?
Víceméně jedu sólo. Podívám se do kalendáře, které závody by mi vyhovovaly, a těch závodů, kam se potřebuji dostat, tak jich není tolik. Snažím se je objet všechny. Je to asi pět závodů ze Světového poháru, dva závody seriálu mistrovství světa, k tomu další závody evropského, afrického nebo asijského poháru, kde se dá poměrně snadno dosáhnout na body, díky kterým se mohu nominovat na další závody. Každý rok se snažím taky zajet mistrovství republiky.
A reprezentační tým, který by zařizoval servis, nefunguje?
Takový servis funguje jen na mistrovství Evropy nebo teď jsou nově v triatlonu závody štafet, tak to zařizuje svaz. Jinak to ostatní si všichni řešíme sami.
Kam většinou létáte kromě Evropy? Do Ameriky?
Zrovna s Amerikou mám špatné zkušenosti. Jel jsem tam už třikrát a ani jednou jsem nezávodil. Poprvé jsem ve Frankfurtu na letišti ztratil pas, podruhé, když jsem tam letěl, tak začal covid a den před závodem to zrušili, takže v Americe jsem toho zatím moc nezajel. Primárně se závodí v Evropě, každý rok je to ale trochu jiné a střídá se to. Na začátku roku třeba v dubnu je to ve Španělsku kvůli počasí, aby se dalo plavat venku, na konci roku je pak série závodů v Asii, dva závody v Koreji a jeden v Japonsku.
Řešíte už kvalifikační limity na olympijské hry?
Kvalifikace na olympiádu začala letos na konci května. Jsou dvě období, kdy se sbírají body ze Světových pohárů a ze série mistrovství světa. Právě i v Karlových Varech byly jeden z možných závodů, kde se body daly sehnat.
A máte přehled, jak si aktuálně stojíte?
Já mám zatím relativně málo závodů, takže je hodně lidí, kteří jen objeli závody, tak jsou přede mnou. Ta kvalifikace je docela složitá, protože jsou na olympiádě nově i štafety a tam závodí dva chlapi a dvě ženy. Nenavýšil se ale počet sportovců pro triatlon, jen se přidala další disciplína, takže nominovat se přes štafetu je snazší a ten, kdo jede štafetu, jede automaticky i individuální závod. To je jedna z možností. Čistě z individuálního rankingu je to složitější, musel bych se dostat do nějaké třicítky nebo čtyřicítky světového žebříčku.
Jaká byla vlastně vaše cesta k triatlonu?
Já jsem začínal jako plavec. Někdy okolo 4. nebo 5. třídy jsem se zúčastnil dětského závodu, který jsem vyhrál a nominoval se na dětskou olympiádu v triatlonu a díky tomu jsem se k tomu sportu dostal. Pak jsem několik let ještě primárně plaval, ale neměl jsem nikdy dobré výsledky, takže jsem se po střední škole rozhodl triatlonu věnovat naplno.
Není to tak, že se triatlonu začínají věnovat ti, kteří nemají dobré výsledky v jednotlivých disciplínách?
Většinou to tak je. Zejména s tím plaváním, většina z těch triatlonistů jsou bývalí plavci, protože začínat s plaváním v 16 nebo 17 letech je dost složité, ale na kole a na běhu se to dá dotrénovat.
Jaké byly triatlonové začátky? Trénoval jste od začátku sám?
V začátcích jsem to měl jako doplněk k plavání, protože jsem si myslel, že můžu ještě někdy něco zaplavat, ale to se nepodařilo. V létě, když byly triatlonové závody, tak jsem se zúčastnil bez specifického tréninku. Měl jsem několik trenérů, poslali mi třeba plán, já jsem se tomu snažil přizpůsobit, ale nikdy jsem v podstatě s nikým moc dlouho nevydržel.
Je to pak v takovém případě metoda pokus-omyl?
Samozřejmě si vždy stojím za tím, co odtrénuji, ale asi je to zároveň i ta metoda pokus-omyl. Hodněkrát jsem se zmýlil, hodněkrát jsem si myslel, že je něco dobře, a během závodu se ukázalo, že to tak dobré nebylo. Několikrát jsem začal trénovat s někým a nedosahoval výsledků, tak jsem si řekl, že jednou raději ukončím kariéru s tím, že jsem si to pokazil sám, než že mi to zkazil někdo jiný.
Když máte těžké tréninky, tak si nedovedu představit, že bych to dělal celou dobu sám? Že vás nikdo nehecuje při tréninku a tak?
Občas plavu s triatlonistou Tomášem Svobodou, ten mi pomáhá, že se můžeme hecovat, nebo mi odtáhne trénink. Na kole se tady přes zimu stejně nedá jezdit, takže jezdím na trenažéru a to by mi moc nepomohlo, kdyby vedle mě někdo seděl. A v běhu se mi letos podařilo vyhrát jeden běžecký závod a pak mě pár běžců oslovilo, jestli se nechci přidat, tak se k nim přes zimu možná na některé tréninky přidám. Ale 95 % tréninků odběhám sám.
Na trenažéru trávíte hodně času. Kolik toho tak pro představu je?
Když byly loni zavřené okresy, tak to jsem měl okolo 13 až 14 hodin týdně na trenažéru, a to skoro celou zimu, když nešlo jezdit venku.
Kam jezdíte za zimní přípravou?
Když mám možnost, tak jedu na Kanárské ostrovy, kde se dá ve 20 stupních odtrénovat výborně.
Jak vypadá dobrý triatlonový trénink?
U každého úplně jinak. Je potřeba se snažit dělat specifické věci, podle toho, co každému vyhovuje. Já trénuju zhruba 25 až 30 hodin týdně. Z toho je tak polovina cyklistika, kde jet 4 až 5 hodin není takový problém, to v plavání nebo běhu nejde. Plavu pětkrát týdně a běhám šestkrát sedmkrát týdně, zhruba 70 až 80 kilometrů.
To je docela dost. Je to potřeba?
Myslím, že jo. Zkoušel jsem trénovat méně, ale výsledky moc nebyly. Pro mě je asi vhodnější trénovat takhle víc.
Vám je 30 let. Jak trénink přizpůsobujete věku?
Vždycky jsem měl problém, že jsem trénoval moc. Když jsem chodil do prváku na střední škole, tak jsem trénoval s plavci, a když jsem přišel ze školy, tak jsem šel běhat nebo na kolo. Vážil jsem 50 kilo, měřil 170 centimetrů a trenér mi řekl, že jsem už hodně přetrénovaný, ať si dám pauzu. Pak jsem během roku vyrostl skoro o 30 centimetrů, přibral skoro 20 kilo a začal mít výsledky. Když jsem měl možnost, trénoval jsem, co nejvíc jsem zvládnul. S věkem si začínám uvědomovat, že trénovat co nejvíc není nejvhodnější, a spíš se snažím trénink uzpůsobit tak, abych to zvládal.
Takže jste rok netrénoval vůbec?
Jednou denně jsem chodil plavat, bez závodů. Měl jsem třeba dva závody, jen abych něco dělal. Léto jsem měl bez tréninku, občas jsem si šel zahrát fotbal.
Nevyčerpala se pak motivace?
Naštěstí jsem o nic nepřišel.
Co je největší motivací vašeho snažení?
To je těžký. Snažím se samozřejmě uspět v každém závodě a chtěl bych se dostat na olympiádu, ale víceméně mě baví, co dělám, a líbí se mi, že se tomu můžu věnovat. Užívám si každý trénink, i když to zní jako klišé. Baví mě ten životní styl.
Jak zvládáte tréninky, na které se netěšíte?
Většinou se netěším na ranní tréninky. Přes zimu nerad chodím plavat, když jdu sám. V létě mě to baví, když můžu ven a zároveň to opaluje. I když se mi na trénink nechce, tak mám pak po jeho konci dobrý pocit, že jsem to zvládl.
Při všech těch tréninkových dávkách tam moc času na jiné aktivity nezbývá?
Lidi, co chodí do práce, tak pořád tam stráví víc času než já tréninkem...
No jo, ale tak když jedete intenzivně čtyři hodiny na kole, tak je to vyčerpávající, ne?
Je to tak. Nejsem ale profesionál, že bych byl zaměstnaný, takže si musím vydělávat. Nějaké lidi trénuji, teď připravuji vánoční půlmaraton v Hradci Králové, píšu do různých běžeckých časopisů. Nějaké aktivity ještě mám.
Bavilo by vás trénovat v budoucnu? Triatlon je docela populární sport.
Možná ano, ale zatím to moc neřeším. Uvidím, co mi život přinese. Byla by to jedna z možností. Závody ze série Ironman začínají být hodně populární a hodně amatérských sportovců má sen to jednou dokončit, takže klienti by se najít nějací dali.
Co vy a ironman?
Jednou si nějaký dám a docela se na to těším. Závodil jsem třikrát na polovičních tratích a většinou jsem hrozně přepálil začátek a ve druhé polovině běhu hrozně vytuhl, tak tam mám nevyřízené účty. Nejpozději po olympiádě bych se chtěl nějakého ironmana zúčastnit.
Když vidím při triatlonu start v plavání, tak je to docela masakr. Jaké to je se prát s ostatními ve vodě, když se navíc pak točíte okolo bójek?
Je to tak. Opravdu se tam mlátíme, potápíme, taháme za nohy a každý se snaží dostat dopředu. Ta první bójka je většinou 200 až 300 metrů, tam nejrychlejší doplavou za dvě minuty a nejpomalejší o deset vteřin pomaleji a tam je většinou pod vodou i kamera a hlídá, že kdyby někdo někoho potopil, tak by dostal penalizaci. Moc se to ale neřeší.
Není to uhlídatelné?
Myslím, že se to uhlídat nedá. První dva tři závodníci by tu penalizaci nedostali, ale ostatní ano.
Jaké je vaše taktika?
Mě většinou dost pomlátí, i když jsem asi jeden z nejvyšších ve startovní poli. Není to taková výhoda. Moje taktika je plavat nejrychleji, co to jde a na bójce se nemlátit. Když jsem mezi prvními pěti lidmi, tak proplavu v pohodě, když plavu za někým, tak je to jednodušší a vyplavu čerstvější. Když doplavu v hloubi startovního pole, tak z vody jdeme opravdu hrozně unavení.
Jak dlouho plánujete taktiku závodu?
Já v podstatě moc žádnou taktiku nemám. Závody vypadají tak, že se skočí do vody, plave se skoro na maximum na bójku, pak vylezu z vody a na kole se v posledních letech jezdí hrozně rychle, to se v posledních letech hrozně zrychlilo a moc taktizovat se nedá. Pár let zpátky v každém druhém závodě zkoušel nějaký cyklistický únik, ale dnes ujet sám je skoro nemožné.
Čím to je, zlepšili se všichni, nebo se zrychlily traťě?
Asi oboje. Co skončil covid, tak lidi víc chodili na běžecké závody a jsou tam i tací, co jsou schopni běhat na Diamantové lize a pak závodí s cyklisty na cyklistických závodech.
Co vás čeká v následujících týdnech?
Letos mám v plánu ještě jeden start na Sardinii, to bude můj poslední vrchol sezony.
