Lidovky.cz: Dostat se na filmové festivaly do Cannes, Berlína, Benátek či Toronta je nejvyšší umělecká meta. Vám se ji podařilo dosáhnout na začátku kariéry. Co připisujete vašemu úspěchu?
V první řadě velké štěstí. Ono to asi jinak ani nejde, když si uvědomíte, kolik filmů je každý rok na tyto festivaly přihlášených. Aby váš film sedl do konceptu toho a toho ročníku, nálady a posuzování jednotlivých selektorů, kteří pro tyto festivaly vybírají filmy… Musí to určitě souviset se štěstím. Zároveň to souvisí i s tématy, s kterými pracuji. Ty jsou vždy aktuální a řeší morální problém, který je ve svém základě pochopitelný i pro zahraničního diváka.
Lidovky.cz: Jaké máte s mezinárodními festivaly zkušenosti? Utkvěla vám nějaká výjimečná vzpomínka?
Prvním velkým festivalem, na který jsme se s filmem dostali, byl festival ve španělském San Sebastiánu. Bylo to ve druhém ročníku na vysoké škole a vůbec jsme na to nebyli připraveni. Chyběla nám jakákoliv průprava na profesiální svět, takže tady jsme narazili hlavou do zdi. Festivaly fungují jako bubliny, které mají svá pravidla a dá se z nich hodně vytěžit, když víte, jak a kde se pohybovat.
Lidovky.cz: V Benátkách a v Torontu budete prezentovat váš filmový debut Oběť, který se objeví v českých kinech v listopadu. O čem snímek je?
Oběť je příběhem dvou Ukrajinců, matky Iriny a syna Igora, žijících v Čechách. Igorovi se jednu noc stane neštěstí a před policií a matkou ukáže na skupinu lidí, které označí za viníky. Tím se před Irinou a diváky otevírá hra o důvěře a tom, jak daleko dokážeme zajít ve snaze ochránit svého blízkého.
Lidovky.cz: S kým jste na projektu spolupracoval?
Projekt jsem od začátku připravoval s producentem Jakubem Viktorínem z nutprodukce a scenáristou Jakubem Medveckým. Oba jsou to spolužáci z bratislavské VŠMU, kde jsme se ještě v průběhu studia poznali. Krátce nato do projektu vstoupili další blízcí spolupracovníci – architektka Stella Šonková a kameraman Adam Mach, s nimiž jsem spolupracoval i na minisérii Podezření, kterou jsme točili pro Českou televizi. Příprava Oběti trvala pět let. Během nich jsme měli dostatek času na to, abychom všechno dostatečně připravili a nenechali se ničím překvapit. Natáčeli jsme v průběhu třetí vlny covidu, a co se rozpočtu týče, tak to bylo opravdu našponované. Naštěstí jsme díky té několikaroční přípravě a sehranosti neměli žádný problém.
Lidovky.cz: Drama Oběť komplexně vyobrazuje život ukrajinské menšiny v Česku. Jak hodně téma souvisí se současným konfliktem na Ukrajině?
Když Rusko v únoru napadlo Ukrajinu, film byl už ve stavu pokročilé postprodukce. Na situaci mezi Ruskem a Ukrajinou dějově nijak nereaguje. Vzhledem k tomu, že to tak bylo zamýšlené od začátku, považujeme to za správné. Chvíli jsme řešili otázku, jestli situace, která po 24. únoru nastala, nedělá z našeho filmu najednou historický snímek, protože představuje Ukrajinu bez informací spojených s vojenským konfliktem... Ale tím, že se na Ukrajině neodehrává žádná ze scén a příběhově hrajeme pouze o tom, co se Irině a Igorovi jako Ukrajincům děje v Čechách, neodkazujeme na konflikt nijak.
Lidovky.cz: Vaše snímky vynikají tím, že kladou znepokojivé společenské nebo etické otázky. Jak je pro vás náročné na takových tématech pracovat?
Tato témata přicházejí ruku v ruce s příběhem, který díky originálním postavám zaujme. Při dialogu se scenáristou se stále objevovaly různé nápady, jak dostat do vyprávění co nejvíce podobných otázek a být v něčem pro diváky nepříjemný. Je to vždy o rovnováze s tím, co příběh unese, a také odhadu, aby těch otázek nebylo příliš. Oběť i Podezření jsou si v něčem velmi podobné, ale Oběť považuji za více subjektizovaný film. Myslím, že diváci budou emočně více napojeni na hlavní hrdinku Oběti, než tomu bylo u Podezření.
Lidovky.cz: Jsou čeští diváci a fanoušci nové kinematografie náročným publikem?
Česká televize přináší svým divákům kvalitní obsah, o něco podobného se pokouší i Nova a Voyo. Prima má též ambici posunout svou tvorbu do kvalitnější sféry. Zároveň vzniká více debutových filmů do kin a roste žánrová variabilita, díky čemuž si má divák skutečně z čeho vybírat. Přístupností streamovacích platforem jsou lokální filmaři donucení posouvat kvalitu do evropského rozmezí, protože porovnávání se zahraničními díly budou čím dál častější a odůvodněnější. Je opravdu hodně lokálních témat, které se dají rozebírat na univerzálnějším půdorysu, a stát se tak zajímavějšími i pro zahraničí. Zdá se mi to v něčem jako přicházející trend i v diváckém měřítku, který reaguje pozitivně na vyloženě lokální věci od lokálních osvědčených autorů.
Lidovky.cz: Přicházejí vám nabídky na práci v zahraničí?
Všechny projekty, které v současnosti připravuji, jsou v Česku nebo na Slovensku. Nemám toho ještě tolik za sebou, abych se rozhlížel někam jinam, zároveň nemám ani takovou ambici.
Lidovky.cz: Jaké máte další plány? Na čem teď pracujete?
S Jakubem Medvedeckým a Jakubem Viktorínem připravujeme náš druhý společný film, western ze současnosti, který se jmenuje Cowgirl. Když všechno půjde dobře, natáčet bychom měli v létě 2024. Snad nám to do té doby klapne. Jde o krásný příběh z Oravy, odkud Medvecký pochází, a vychází z mnoha jeho zkušeností a zážitků. Proti Oběti půjde o cosi úplně odlišného. Snad to půjde dobře. U toho mám ve vývoji několik projektů pro více televizí, se vším se začne od příštího roku.
