Pro spoustu z nich velká neznámá.
Většina z nich v australském Wollongongu nikdy nejela. Jen málokdy se museli v kariéře vyrovnávat s tak velkým časovým posunem. Kvůli striktním covidovým opatřením navíc ani jednotlivé týmy nemohly do Austrálie vyrazit na obhlídku, takže se s tratí budou pořádně seznamovat až na místě.
„Většina z nás na tom ale bude podobně,“ povídá Belgičan Wout van Aert. „Takže v tomto ohledu žádné velké rozdíly nečekám. Vyhraje ten, který bude mít nejsilnější nohy.“
Program cyklistického MSNeděle 18. září Pondělí 19. září Úterý 20. září Středa 21. září Pátek 23. září Sobota 24. září Neděle 25. září |
V tom má pravdu.
Mluvilo se o tom, že by po spíše klasikářských profilech mohlo letošní mistrovství světa nabídnout šanci pro ryzí sprintery. Jenže omyl, pořadatelé si připravili jinou lahůdku.
Mužská elita se při hromadném závodě bude muset vypořádat s necelými 267 kilometry a 3945 výškovými metry. Jedná se o nejdelší trať od šampionátu v roce 1987, kdy závodníci jeli ještě o deset kilometrů víc.
„Je to poctivá trať. Nedá nikomu nic zadarmo,“ říká Scott Sunderland, někdejší profesionál, sportovní ředitel Sky a nyní ředitel mistrovství.
Po startu v Helensburghu muži pojedou podél pobřeží. Když po sedmadvaceti kilometrech dorazí do centra Wollongongu, stočí se do vnitrozemí a čeká je 8,7kilometrový výšlap na horu Keira s průměrem pět procent.
Když ho zdolají, vrátí se do Wollongongu, kde obkrouží dvanáct sedmnáctikilometrových okruhů. Ani ty nejsou jednoduché. Městské zatáčky, zúžení, k tomu v každém kole výšlap na kopec Pleasant, jenž sice čítá jen 1,1 kilometru, v průměru má ale skoro osm procent a čtrnáctiprocentní maximum.
„Wollongong nabízí vše,“ říká Sunderland. „Je kousek od Sydney, přesto má už takový typický nádech australského venkova. Je zde pobřeží, roviny, kopce. Je to zkrátka vyhlášená cyklistická destinace.“
Cyklistický šampionát v australském Wollongongu zlákal Štybara i Nash |
Ženy pojedou hromadný závod na stejné trati, jen absolvují o šest okruhů méně. Časovka se rovněž pojede po městských okruzích ve Wollongongu. Obě pohlaví při ní urazí 34 kilometrů s 312 výškovými metry.
Kdo se oblékne do duhové?
Van Aert a Evenepoel, udobření lídři
Žhavými kandidáty na světové tituly jsou Belgičané. Aby také ne, vždyť v jejich sestavě nechybí Remco Evenepoel a van Aert. První jmenovaný by měl jet jak časovku, tak i hromadný závod. Van Aert plánuje jen hromadný závod.
Oba říkají: Jsme připravení spolupracovat.
Tedy přesně to, co se jim loni nepodařilo.
Na šampionátu v Belgii byl jedničkou jmenován van Aert, jenže když se Evenepoelovi zdálo, že není tak silný, skočil do úniku. „Což absolutně nebyla plánovaná taktika,“ kritizoval později van Aert. „Nemohli jsme kvůli němu dělat, co jsme měli.“
Evenepoel kontroval: „Nikdo mi taktiku pořádně nevysvětlil. Navíc jsem jim i říkal, že se cítím dobře a že bych mohl i vyhrát.“ A oba si přes média vyměnili ještě několik dalších ostrých názorů.
Nyní by už ale někdejší vášně měly být zažehnané. „Loni se stalo to, co se stát nemělo,“ říká van Aert. „Naštěstí jsme si ale problémy rychle vysvětlili a oba jsme se poučili. Je lepší, když s Remcem pojedeme společně. Máme víc možností, což může znamenat rozdíl.“
Že jsem to bez Rogliče měl snazší? Nesmysl! Evenepoel přemýšlí, co dál |
Osmadvacetiletý van Aert si po skvostném představení na Tour dal na čas pauzu a k závodění se vrátil až na konci srpna. Vyhrál Bretagne Classic a poté byl druhý na Grand Prix v Montrealu, kde ho porazil Tadej Pogačar.
„Všechno jde správným směrem,“ pochvaloval si přesto. „Cítím, jak forma roste.“
Evenepoel je po triumfu na Vueltě trochu zdrženlivější. V nohách má třítýdenní úsilí. Je otázkou, jestli zvládne udržet formu.
„Uvidíme, jaké budu mít nohy,“ povídá dvaadvacetiletý mladík. „Doufám, že budou pořád dobré. Pokud ale ne, udělám všechno pro Wouta a budu se ho snažit přivézt do závěrečného spurtu.“
Jak jsou na tom obhájci?
Mužské tituly obhajují v hromadném závodě Francouz Julian Alaphilippe a v časovce Ital Filippo Ganna.
Zatímco italský fenomén, který může v Austrálii získat třetí světový titul v časovce v řadě, čímž by se vyrovnal Němci Tonymu Martinovi, kterému se podobný kousek povedl v letech 2011-2013, tvrdí, že se zlepšuje, Alaphilippe má před sebou otazníky.
Jeho druhá sezona v duhových barvách je pro něj vším možným, jen ne úspěšnou.
Na jaře si připsal triumf jen Kolem Baskicka a pak ho zastavil hrozivý pád při dubnovém monumentu Lutych-Bastogne-Lutych. Na konci června se sice vrátil, jenže ho pro změnu zabrzdil covid. Další comeback chtěl předvést na Vueltě, ovšem v jedenácté etapě spadl a vykloubil si rameno.
„Asi by nebylo moudré, kdyby na mistrovství jel. Preferoval bych, kdyby se dal dohromady a závodil spíš v našem dresu,“ povídal Patrick Lefevere, šéf stáje Quick-Step.
Jenže odmítnout světový šampionát? Přijít o šanci na třetí světový titul? O pokus na vyrovnání rekordu Petera Sagana?
Ne, to Alaphilippe nechtěl.
V týdnu proto Francouzi nadšeně informovali: „Šampion je zpět. Alaphilippe pojede!“ V silné sestavě ho doplní třeba Romain Bardet či Pavel Sivakov. V časovce bude zase vysoko pomýšlet Rémi Cavagna.
Van der Poel už zase vítězí
Na Tour de France se trápil. V úvodní dánské časovce byl Nizozemec Mathieu van der Poel sice na slušném pátém místě, jenže potom? „Jsem stín závodníka, jakým jsem normálně. Nejedou mi nohy, až příliš často se dostávám na limit,“ bědoval.
Po časovce byl nejlépe v etapě devatenáctý a v průběhu jedenáctého dílu rozhodl: Odstupuji!
Dalších několik týdnů hledal důvody svého trápení. „Asi za to mohl vysokohorský kemp po Giru,“ zjistil. „Po konci italské Grand Tour jsem se cítil fakt dobře, jenže to bylo možná jen zdání. Moje tělo se asi stále vzpamatovávalo a vysoká nadmořská výška mu to neumožnila.“
Po předčasném konci na Tour si proto pořádně oddychl. Závodit začal až na konci srpna na belgických jednorázových závodech.
A najednou to šlo.
Ze čtyř startů si připsal tři vítězství. To nejcennější na valonské Grand Prix, kde porazil dalšího z možných kandidátů na duhový dres – eritrejskou kometu Biniama Girmaye.
„V takovém finiši, jaký jsme jeli, obvykle vyhraje ten nejsilnější. Já jsem se necítil úplně nejlépe, ale stejně se mi podařilo vyhrát. Takže to tak špatné není,“ říkal.
Bez Rogliče, ale s Pogačarem
Primož Roglič se sice po pádu na Vueltě dohromady nedal, přesto ale Slovinci věří, že se z šampionátu vrátí se světovým titulem. A proč ne jenom jedním?
V sestavě dvoumilionové zemičky totiž nechybí Tadej Pogačar a představit by se kromě hromadného závodu měl i v časovce.
Na Tour plánoval útok na třetí titul v řadě. Místo něj ale cyklistický svět sledoval, jak třiadvacetiletý fenomén ve druhém týdnu zaostává za Jonasem Vingegaardem. Snažil se, to ano. Jenže při každém jeho nástupu byl Dán hned za ním.
„Zpětně ale Tour hodnotím pozitivně,“ říká nyní. „Vyhrál jsem tři etapy, byl jsem druhý v celkové klasifikaci. Ano, vždycky chcete vyhrát, jenže to nejde pořád. A druhé místo pro mě v jistém smyslu bylo mnohem cennější než první. Dodá mi motivaci.“
Po Tour měl původně zamířit na Vueltu, jenže se rozhodl pro delší pauzu a ladil formu směrem k mistrovství světa a podzimním klasikám.
Že je na dobré cestě, si dokázal triumfem v Montrealu. „Zatím to vypadá, že do sebe všechno zapadá. V Austrálii bude jiná trať, ale myslím, že do ní můžeme letět sebevědomí,“ líčí. V sestavě ho doplní třeba Jan Tratnik či Jan Polanc.
Kdo další?
Když se dozvěděl, že se šampionát bude konat v jeho rodné Austrálii, Caleb Ewan zajásal. Jakmile ale pořadatelé odtajnili trať, pocítil zklamání. „Bohužel. Sice se mě ptali, kde bych chtěl, aby se jelo, jenže chápu, že nemůžou dát na cyklisty. Vyhovovalo by mi něco rovinatějšího,“ říkal sprinter.
Domácí proto upřednostnili svou další hvězdu - Michaela Matthewse.
Právě on by měl vést australskou sestavu. Přesně podobná trať mu sedí. Náročná, kopcovitá, ale zároveň taková, na níž by si to o vítězství mohla ve spurtu rozdat menší skupinka.
Z Italů jsou možnými kandidáty Alberto Bettiol či Matteo Trentin, zazářit by mohl i Eritrejec Girmay. Britové by zase mohli spoléhat na mladíky Freda Wrighta či Ethana Haytera. A ve slovenské sestavě nechybí vedle Matúše Štočka a Juraje Sagana i trojnásobný šampion Peter Sagan.
A v časovce? V té by kromě Ganny, Evenepoela a Pogačara mohli vysoko pomýšlet i Švýcaři Stefan Küng, Stefan Bissegger a také Francouz Cavagna.
Češi se Štybarem či Hirtem
Čeští muži se v hromadném závodě představí ve třech. A je to sázka na zkušenosti. Do závodu se totiž pustí Zdeněk Štybar, Jan Hirt a Michael Kukrle.
V ženách se zase ukáže domácí mistryně Tereza Neumanová a Kateřina Nash. Ta je sice známá výkony hlavně na horských kolech a v cyklokrosu, v USA, kde žije, ale pochopitelně trénuje i na silnici.
Na úspěch však reprezentanti pomýšlejí spíše v mladších kategoriích.
Kukrleho cíl před MS v Austrálii: Mít pocit, že jsem do závodu dal všechno |
„Mezi juniory máme neskutečně silný tým pro silniční závod, Telecký i Novák jsou navíc i výborní časovkáři,“ říká René Andrle, trenér týmu. „Ve třiadvacítce patří Vacek k velkým favoritům v časovce a hned na několik karet to můžeme hrát v silničním závodě. Kdyby došlo na spurt, největší šance má Bittner, ale uvidíme až podle vývoje závodu.“
Potvrdí se jeho slova? A jak si povedou světové cyklistické hvězdy?
Světový šampionát začíná.