Kliknutím zvětšíteKe kumštu to Josefa Vinkláře táhlo už odmala. Své herecké začátky zažil v dětských rolích v Dismanově rozhlasovém dětském souboru a do prvního profesionálního angažmá v Divadle satiry ho v roce 1945, kdy mu bylo patnáct, přivedla náhoda. Musel totiž tehdy zaskakovat za nemocného herce. Jen o rok později si jej našla i filmová kamera, před níž ztvárnil jednu z epizodních úloh ve filmu Otakara Vávry Nezbedný bakalář.
Už v letech 1946–1948 působil v Divadle Voskovce a Wericha. „Nesmírně jsem si toho vážil, že jsem mohl u pana Wericha hrát, byla to pro mě velká pocta. Obdivoval jsem ho nejen jako herce, ale i jako člověka,“ vyznal se Vinklář o řadu let poději v rozhovoru pro Deník.
Vocilka i Král Lear
Než zakotvil v pražském Národním divadle, na jehož scéně vytvořil od roku 1983 přibližně devadesát rolí (například Vocilku ve Strakonickém dudákovi, Krále Leara, Posla z Korintu v Oidipově vladaři, Starostu v Roku na vsi, Nenažraného v Ženitbě či Tichona v Běsech).
Působil v pardubickém Východočeském divadle a v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Později hostoval i v pražském Divadle na Vinohradech ve hře Friedricha Dürrenmatta Návštěva staré dámy.
Cvach i Bouše
Divadelní, ale i televizní a filmoví diváci Josefa Vinkláře milovali. Není divu. Jeho ztvárnění postav, do nichž herec promítal oddanost a urputnost co do jejich nejpravdivějšího podání, byla obdivuhodná.
Vzpomeňme třeba na už zmíněného doktora Cvacha ze seriálu Nemocnice na kraji města – v tomto případě šlo sice o zápornou roli, ale pro herce o to vděčnější. Nebo na zkušeného a pro věc zapáleného inspektora Boušeho v seriálech Hříšní lidé města pražského a Panoptikum města pražského.
Dodnes nás umělec baví i jako mladý čert – myslivec Lucius – z pohádky Hrátky s čertem, kuchtík z Princezny se Zlatou hvězdou, básník Šimon ze snímku Pan Vok odchází, Jirka Brož z krimi filmu 105% alibi, podplukovník VB Kořán ze snímku Mravenci nesou smrt, zeť Evžena Humla z Chalupářů, lesní dělník ze snímku Pod Jezevčí skálou, student Franta Valenta ze Stříbrného větru či vekostatkář Nikodým z filmu Anděl s ďáblem v těle. Objevil se i v seriálu 30 případů majora Zemana v dílu nazvaném Strach, v němž režisér Jiří Sequens pojednal svou optikou případ bratrů Mašínů.
Brabcovy Hraběnky
Naposledy si Josef Vinklář zahrál v seriálu režiséra Jaroslava Brabce Hraběnky. „Člověku až běhá mráz po zádech, když si uvědomí, že asi v polovině seriálu postava ztvárněná Josefem Vinklářem umírá, prostě odhodí poslední láhev na hromadu a je konec,“ uvedli tehdy tvůrci v čele s Brabcem.
Podle jejich slov měl přitom Josef Vinklář velkou chuť hrát i ve třetí řadě Nemocnice, kterou podle scénáře Lucie Konášové natočil režisér Viktor Polesný. Tehdy už ale herec ležel v nemocnici a producent seriálu Přemysl Pražský mu musel slíbil, že na něj s filmováním počkají. Na svou nejslavnější roli Cvacha se prý velice těšil, chtěl, aby se její osudy uzavřely, ale bohužel k tomu již nedošlo.
Nenaplněné sny
Zhruba měsíc před svou smrtí v roce 2007 se Vinklář sešel s herečkou Petrou Špalkovou a tehdejším šéfem činohry Národního divadla Michalem Dočekalem na zahajovacích zkouškách inscenace hry Pavla Kohouta Malá hudba moci. Listopadové premiéry se už ale nedožil – zemřel 18. září na rakovinu plic. Bylo mu šestasedmdesát let.
„Že odešel velký herec, všichni víme. A že tady bude chybět, všichni cítíme. A tak v tichu pozvedám sklenici na šťastnou jeho cestu vzhůru,“ řekla v reakci na Vinklářův odchod Petra Špalková. A Michal Dočekal ji doplnil: „Josef Vinklář byl skutečný milovník své práce. Je obdivuhodné, že po šedesáti letech u divadla vykonával svou hereckou profesi tak zapáleně a intenzivně. Bylo mi ctí se s ním v posledních dnech jeho života setkat.“
Josef Vinklář se poprvé oženil s herečkou Janou Dítětovou a pak dvakrát s herečkou Ivankou Devátou. V roce 2000 obdržel Cenu Františka Filipovského za celoživotní dílo v oblasti dabingu. Sepsal rovněž své memoáry Pokus o kus pravdy (1993, 2004 a 2007).
66
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
