FDb: Nedávno běžel na jednom českým festivalu film Před mrazem, který režíroval Michael Noer, v jehož třech filmech jsi hrál. Je pravda, žes měl hrát i v tomhle, ale nakonec jsi nemoch, protože na dobu natáčení už jsi měl domluvený jiný projekty?
Roland Møller: Jo. V poslední době jsem hodně zaneprázdněnej. Během posledních šesti roků to mám tak, že jdu z jednoho projektu do druhýho. Jsem za to moc rád. Přestože jsem neměl žádnou dovolenou. Teda, jsem rád, že jsem moch přijet na pražskou premiéru Jana Žižky, protože to je tak trochu jako dovolená.

FDb: Michael Noer režíroval i tvůj první film R. Údajněs měl bejt na tomhle projektu nejdříve jenom jako konzultant, ale pak ti dali roli, protože ve vězení, kde se natáčelo, jsi byl nějakou dobu zavřenej …
Jo, strávil jsem tam čtyři a půl roku. Když jsem byl mladší, byl jsem šéfem gangu, takže jsem se párkrát dostal do vězení. Tam jsem začal psát. Protože jsem dyslektik, moc mně nejde hláskování a čtení. Takže jsem si dělal ve vězení různý poznámky, který to nakonec dotáhly až do scénáře. Takže mě najali jako konzultanta. Dokonce i při obsazování rolí. A když přišli herci, pořád jsem jim řikal: „Nemůžeš sedět takhle.“ A podobný věci. Najednou mně řekli, že tu roli budu hrát já.

FDb: Tvůj životní příběh mně trochu připomíná příběh Dannyho Treja …
Jo, je to podobný. Teď v Dánsku vedu program, jehož cílem je držet děti dál od gangů. Premiér mně za to dal dokonce cenu.

FDb: To znamená, že jste v gangu třeba dělaly ozbrojený přepadení?
To ne. Byl jsem spíše vymahač. Chránil jsem lidi a za to mě v podstatě platili výpalný.

FDb: Přemejšlels o tom, že bys napsal svoje memoáry?
Hodně lidí se mě na to pořád ptá. Nechci psát biografii, která by byla jen o tom, jak vyprávím gangsterský historky. Chci, aby z tý biografie lidi poznali, proč jsem dělal to, co jsem dělal. Taky chci, aby tam bylo odborný vyjádření od psychologa ... Prostě chci, aby se z toho dalo v něčem poučit. V žádným případě totiž nechci, aby se mladý kluci vydali v mejch šlépějích! Nechci, aby si řekli: „Tý jo, von byl zločinec ještě skoro ve třiceti, tak to já ve zločinecký dráze můžu taky pokračovat.“ Tohle fakt nechci! Takže by to fakt musela bejt hodně, hodně komplexní kniha.

FDb: A co třeba napsat scénář, kterej by vycházel z tvojí temnější minulosti?
Ne, to taky ne. Ale svoje životní zážitky používám coby inspiraci, akorát je při psaní pozměnim.

FDb: Nechodils na žádnou filmovou školu ani nic podobnýho. Jak ses teda učil hrát?
Jsem z ulice. A když jsem dělal ty zločinecký věci, tak jsem to jenom hrál. Nikdy jsem nebyl žádnej gauner, jenom jsem to hrál. Když jsem viděl nějakýho divnýho týpka, tak jsem si řikal, že to musim zahrát tak, aby to vypadalo, že jsem větší blázen než von. Takhle jsem to měl už odmala. Ale víš co, v každým člověku je herec. Je to většinou tak, že když mluvíš s mámou, tak seš jeden člověk. Když mluvíš se mnou, seš jinej. Když mluvíš se svejma kámošema, seš třetí člověk. Když jdeš do banky, seš ještě další. Takhle to dělám já. Prostě se stávám tou postavou. Poslouchám režiséra a hraju to z břicha, ne z hlavy. Protože ty pocity vycházej z břicha. Myslim, že když budeš hrát hlavou, tak nebudeš hrát dobře. Musí to jít zevnitř. Každej den se všichni stáváme několika postavama. Při hraní se snažím najít pro danou postavu svoje správný pocity. Pozdějc jsem čet o herectví a studoval jsem různý herce a zjistil jsem, že existuje určitá metoda. Ale já to dělám takhle.

FDb: Na začátku tvojí kariéry ti herecky pomáhal Mads Mikkelsen …
Jo. Mads Mikkelsen byl můj dobrej kamarád už předtím, než jsem začal hrát. Ale byli tam i další herci. A nejde jen o to, jak hraješ před kamerou. Jde i o to, jak si vedeš za ní. Jako herec jsem v podstatě značka, takže se musim umět do těch filmů prodat. Tak jsem se třeba ptal: „Co mam dělat, když si nebudu rozumět s producentem?“ Mads Mikkelsen mně hodně pomoch. Dokonce jsem dříve řikal, že jsem roli dostal, protože Mads Mikkelsen ji odmítnul. (smích) Není to pravda, ale baví mě to takhle řikat. (smích)

 










 

FDb: Hrál jsi taky důležitou postavu v novým Motýlkovi. Původní adaptace s Dustinem Hoffmanem a Stevem McQueenem je v podstatě klasika. Verze, ve který hraješ s Ramim Malekem a Charliem Hunnamem, nabízí jinej pohled na tohle téma, což bylo příjemný překvapení. Dělal sis nějakej průzkum, co se týče trestaneckejch kolonií ve Francouzský Guyaně?
Ten příběh jsem už znal a čet jsem i tu knihu. Existuje ještě jedna, která se jmenuje Dry Guillotine. A vypadá to, že Henri Charrière, kterej napsal Motýlka, z týhle knihy vykrádal celý pasáže. Dokonce proběhnul i civilní soud. I z týhle druhý knihy jsme se hodně inspirovali. V tom starším filmu přijde hlavní hrdina k vydavateli s tou knihou a vydavatel se ho zeptá: „Takže v tý knize je tvůj příběh?“ A on řekne: „Jo.“ Ale v naší verzi za ním přijde a řekne: „Ne. Tohle je příběh hodně chlapů.“ Takže jsme ten projekt zasadili na základě průzkumu do širších souvislostí. Na to jsem hodně pyšnej! Je to hodně dobrej film, kterej funguje.

FDb: Postava, kterou v Motýlkovi hraješ, v knize není ...
Je tam, ale má málo prostoru. V našem filmu to je jinak. Vystřihli jsme třeba to, že na ostrově měli některý lidi lepru.

FDb: Je pro tebe důležitý vždycky číst knihu, když hraješ v její filmový adaptaci? Přeci jen kniha a film jsou odlišný média a co funguje v knize, nemusí fungovat ve filmu a naopak …
Přesně. Někdy nemusí bejt dobrý si ji přečíst. Zapamatuješ si věci, který se ti v ní líbily, a najednou je těžší číst scénář. Proto se tomu spíše snažim vyhnout. Ale když režisér chce, abych si tu knihu přečet, tak si ji samozřejmě přečtu.

FDb: Dva roky zpátky jsi tady točil film Krvavě rudé nebe. Co tě na něm zaujalo, že sis v něm chtěl zahrát?
Peníze. (smích)

FDb: Jenom peníze? Vždyť to musela bejt docela sranda …
Nejdříve to byly peníze. Přečet jsem si scénář a takovýhle projekty normálně nedělám.

FDb: Fakt?
Jo. Jako abych hrál Drákulu nebo co? Ale v Krvavě rudým nebi je hodně zajímavejch věcí. Třeba co se týče předsudků. Lidi si myslej, že ten muslim je terorista, ale on není. Hlavní hrdinka je upírka, ale ty jí vlastně fandíš. To tady ještě nebylo! Ten film má několik různejch vrstev, a když čteš mezi řádkama, uvidíš zajímavý sdělení. To se mně moc líbilo. A Peter Thorwarth, kterej ten film režíroval, je výbornej režisér, protože všechno bylo snadný. Byl to úžasnej zážitek. To natáčení bylo v březnu 2020 přerušený kvůli tomu zasranýmu koronaviru. A my jsme na Krvavě rudým nebi byli první na světě, kdo začal v červenci znova natáčet. Takže se na nás ostatní filmaři dívali a sledovali, jak to děláme. Když jsem ten film viděl poprvé, tak jsem se výborně bavil, což se mě tak často nestává. Je to výborně natočený.

FDb: Seš pořád v kontaktu s ostatníma hercema z toho filmu? Třeba s Chidim Ajufem?
Chidi a já jsme se tam dost skámošili a obsadil jsem ho do svýho projektu, kterej budu i režírovat. Začne se v Dánsku, a pak se rozjede do celýho světa.

 










 

FDb: Bylo pro tebe těžký začít hrát v angličtině?
Ani ne. Jazyky mě učili rodiče už jako malýho kluka, včetně třeba němčiny. Takže to pro mě těžký nebylo.

FDb: Říká se, že je snadnější hrát záporáky. Souhlasíš s tím? A jestli jo, čím si myslíš, že to je?
Myslim, že ty, kdo to tvrděj, používaj špatný slovo. Není to snadnější, ale je to zábavnější. Záporáci mívaj lepší hlášky a dělaj zajímavější věci. Proto si lidi často pamatujou záporáky víc, než kladný hrdiny. Když hraješ třeba sériovýho vraha v psychothrilleru, kdy se do tý role musíš fakt ponořit a najít v sobě tu temnotu, tak je zatraceně těžký hrát záporáka! Tam v podstatě pořád musíš zůstat v roli. Teda tohle si myslim já. Takže nesouhlasim s tím, že je snadnější hrát záporáka. Možná, že ten, kdo to tvrdí, ještě nehrál vopravdickýho záporáka. Někdy se totiž naopak stává, že příběh posouvá počínání protagonisty, takže může bejt snadnější hrát záporáka proto, že třeba nemá tolik replik … Řek bych, že když myslíš, že je něco snadný, tak se asi dostatečně nesnažíš.

FDb: Víš kolikrát tě už ve filmu nebo v seriálu jako záporáka zabili?
To netušim. Co ty myslíš?

FDb: No, jelikož jsi doteď hrál samý záporáky, tak bych řek, že minimálně desetkrát.
(smích) Tak to je dobrej tip.

FDb: Vybavíš si, kdy tvoje postava umřela nejvíc neobvyklým způsobem?
Asi v Mrakodrapu. To, jak jsem umřel v Mrakodrapu, je docela vtipný.

FDb: Ale dál, jaký bylo nejnáročnější natáčení, který jsi kdy zažil?
To je docela těžká otázka. V každým filmu musíš dělat jiný věci, takže každý natáčení může bejt těžký v něčem jiným. Natáčel jsem film, kde jsem musel jezdit na koni, což mně moc nejde. Nejnebezpečnější věc, kterou jsem točil, byl seriál The North Water, kterej jsme točili na severu nedaleko Svalbardu. Byly tam s námi borci, který pořád hlídali, aby nás nenapadli lední medvědi. To bylo hodně hustý. A než jsme tam jeli, musel jsem podstoupit kurz přežití. To byly hodně intenzivní tři měsíce. Ale někdy je dokonce těžký tu roli i správně zahrát ... Takže je těžký říct jednu konkrétní věc, protože náročnejch věcí je fakt hodně. Ale já mam rád výzvy.

FDb: Jaký bylo v Janu Žižkovi natáčení tý podvodní sekvence?
To bylo dost děsivý. Vodu mam rád, ale tady máš na sobě těžký brnění, který váží ňákejch třicet kilo. Takže když jsem spadnul na dno, museli mě na hladinu pomoct dva potápěči. Přitom jsem musel na tom dně bojovat s kolegou, kterej byl nade mnou. Bylo to děsivý, ale jak jsem řikal, mám rád výzvy, protože z tebe dostanou to nejlepší. Takovýhle podvodní scény tě v Hollywoodu dělat nenechaj. Jenom v Praze. (hlasitej smích)


PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU S ROLANDEM MØLLEREM JE K DISPOZCI TADY

ROZHOVOR SE SOPHIE LOWE JE K DISPOZICI TADY


FOTO: Bioscop, cinema.de