Jste kurátorem nové galerie Art brut Praha, která názvem odkazuje k Jeanu Dubuffetovi a vstupním citátem k Josefu Čapkovi a jeho Nejskromnějšímu umění. Jak vymezujete tvorbu, kterou budete vystavovat, a jaká je podle vás její role tady a teď?
Jaromír Typlt, foto © Apolena Typltová
J. T.: Čapkova věta by tady měla zaznít: „Zde se vztyčují věci hrdě a bodavěji, svět je plný hran, na kterých jsme se mnohokráte zranili.“ V art brut na nás všechny emoce – a jistěže nemusí být jen zraňující a nepříjemné – doléhají z vytvořených děl jakoby „napřímo“. Na diváka se většinou ani nebere ohled. V galerii Art brut Praha se zajímáme výhradně o tvůrce, kteří jsou takhle samorostlí a úplně jim chybí schopnost s uměním kalkulovat nebo se jeho prostřednictvím cílevědomě prosazovat. Pokud sami sebe za umělce vůbec považují – někteří toho nejsou ani rozumově schopni –, pak se obvykle rychle prozradí určitou naivitou a nezkušeností.
A tady bych viděl hlavní důvod, proč se k Dubuffetovu objevu „umění v surovém stavu“ má stále smysl hlásit a odkazovat k němu ještě dnes i v názvu galerie. Vím, že je to kategorie velmi diskutovaná, často odmítaná, často také zneužívaná. Ale stále platí, že nebýt art brut, těžko bychom začali tento druh autorů vůbec brát na vědomí, a dokonce je oceňovat, vnímat jejich zdánlivé nevýhody jako přednost.
Vojtěch Proske, Bez názvu, 2022
Galerie, kterou na konci září otevíráme, je poměrně komorní prostor, upravený z dlouho nevyužívané technické budovy u kostela sv. Václava na Zderaze. Hlavním podnětem byl pro zřizovatele – Vladimíra Drábka a spolek Altán Art – rostoucí zájem o díla autorů, kteří se od roku 2013 scházejí v Ateliéru radostné tvorby na Letné. Většina z nich se v galerii postupně představí i samostatnými výstavami, ale zároveň se tu budeme setkávat s díly tvůrců, kteří už dosáhli ohlasu, jako je Zdeněk Košek nebo La Inthonkaew.
Občas se chci pohybovat i na hranici toho, čemu je dnes zvykem art brut říkat, protože ne všechny druhy projevu se vejdou do prostoru, který stále zůstává do jisté míry vymezen původní sbírkou Jeana Dubuffeta. Art brut pro naši galerii není žádná sázka na jistotu, naopak – bude nás asi provázet i nemálo pochybností a nedůvěry, protože chceme do povědomí prosazovat dosud neznámá jména. Sem tam bude dobré se i zmýlit, něco třeba i trochu přecenit. Jen doufám, že se nikdy nezmýlím v tom, co by se snad mohlo nazvat: původní ryzost.