Politika – sprosté slovo

Pro mnoho lidí je dnes politika sprosté slovo. Často kvůli chybám a neschopnosti některých politiků. Existují i cílené snahy, které usilují o to, aby lidé v politiku ztratili důvěru. Nahrazena by pak měla být ekonomikou či nějakou ideologií. Náš svět ale nemůže existovat bez dobré politiky.

Politika, často vysmívaná, je totiž vznešeným posláním a jednou z nejcennějších forem lásky k bližním, protože usiluje o obecné dobro. O dobro všech. Láska je totiž základ nejenom vztahů s přáteli, s členy rodiny nebo v rámci malých skupin, ale také vztahů společenských, ekonomických a  politických.

V politice je potřeba uznat, že každý člověk je naším bratrem nebo sestrou, a hledat formy sociálního přátelství, které zahrnuje všechny lidi. Jednotlivec může pomoct druhému člověku v nouzi, jestliže se spojí s dalšími. To vyžaduje pracovat pro společenský a politický řád, jehož duší je sociální láska. Politika je jako vznešené poslání a jednu z nejcennějších forem lásky k bližním, protože usiluje o společné dobro.

Ekonomika samotná není schopná zvládat krize

Politika se nesmí podřizovat jen ekonomice. Ta totiž není schopná zvládat různé současné krize. Potřebujeme politiku, která uvažuje v širokých souvislostech. Je třeba dát větší prostor zdravé politice, která je schopná reformovat instituce, koordinovat je a zavádět do nich dobré zvyklosti, jež umožní čelit nepřijatelným tlakům. Nemůžeme čekat, že toto bude dělat samotná ekonomika, nemůžeme si dovolit, aby ekonomika převzala skutečnou moc ve státě.

Tváří v tvář mnoha úzkoprsým podobám politiky zaměřeným na bezprostřední zájmy je potřeba říci, že politická velikost se projevuje tehdy, když politici v těžkých chvílích jednají základě velkých zásad a myslí na dlouhodobé společné dobro.  Protože není možné neustále dosahovat velkých viditelných výsledků. Velkých cílů z našich snů a plánů lze dosáhnout jen částečně.

Pokleslá politika založená jen na popularitě

Je důležité vkládat naději do skryté síly dobra, které rozséváme, a tak uvádět v život procesy, jejichž plody budou sklízet i jiní – lidé po nás, po jednom volebním období.  Pro politiky by mělo být důležité, aby si představili, že až za několik let budou uvažovat o minulosti, nebudou se moci ptát: „Kolik lidí mě podporovalo?“ „Kolik z nich mě volilo?“ „Kolik jich o mně mělo pozitivní obraz?“ Skutečné, ale možná bolestné otázky budou znít takto: „Kolik lásky jsem vložil do své práce?“ „Co jsem udělal pro opravdový pokrok?“ „Jakou stopu jsem zanechal v životě společnosti?“ „Jaké reálné vazby jsem vytvořil?“ „Jaké pozitivní síly jsem uvolnil?“ „Kolik sociálního míru jsem zasel?“ „Jaké dobro jsem vytvořil v postavení, které mně bylo svěřeno?“

Naopak pokleslým projevem politické autority založené na popularitě je to, že se stará o krátkodobé výhody. Vychází vstříc populárním požadavkům, aby získala hlasy nebo podporu, ale nepokračuje v namáhavém a neustálém úsilí o vytváření zdrojů, které lidé potřebují pro svůj rozvoj tak, aby si mohli vlastním úsilím a tvořivostí vydělávat na živobytí.

Z tohoto úhlu pohledu je politika něco ušlechtilejšího než pózování, naparování, marketing a různé druhy mediálního zkreslování. Tyto věci jen rozsévají rozdělení, spory a bezútěšnou skepsi, neschopnou podněcovat lidi k práci pro společný cíl.

„Bude líp“, manipulace, marketing

Vypadá to, že pro mnoho lidí je lákavá pouze potřeba okamžitého bezmezného konzumu a zaměření jen na sebe sama. Je to znepokojující. Na takové lidi platí, když jim někdo říká, aby vzhlíželi jen k budoucnosti, kterou jim nabízí právě jen on. Ale je to obvykle jen lákadlo, kterým si je chce přitáhnout, aby pak dělali jen to, co jim on řekne. Takový politik potřebuje, aby lidé nepřemýšleli, aby nedůvěřovali ničemu a nikomu jinému, aby věřili jen jeho slibům a podrobovali se jeho plánům.

Právě takto vždy působily ideologie různého druhu, které ničili všecko, co bylo jiné, a tak mohly vládnout bez jakéhokoli odporu. A je tomu tak i dnes. Takovíto politici potřebují lidi, kteří se nepoučili v dějinách, kteří odmítají duchovní a lidské bohatství předávané po generace a nedbají na nic z toho, co bylo předtím.

Pro takové populisty nejúčinnější způsob, jak ovládat druhé a postupovat kupředu bez ohledu na kohokoli, je rozsévat beznaděj a ustavičně zastrašovat, a to někdy i pod rouškou obrany jakýchsi hodnot. Dnes se v mnohých zemích staly politickými prostředky přehánění, extrémismus a rozdělení společnosti. Výsměch, podezřívání a nelítostná kritika se rozmanitým způsobem používá k tomu, aby bylo druhým upíráno právo na existenci nebo na svůj názor. Politika už zdaleka není zdravou diskusí o dlouhodobých plánech k rozvoji všech a ke společnému dobru, ale pouhou kombinací marketingových technik zaměřenou na okamžité výsledky, jejímž prvořadým cílem je diskreditovat druhé. Diskuse v rámci tohoto ubohého vzájemného osočování degeneruje do neustálých kontroverzí a konfrontací.

Prosme Boha za politiky

Prosme Boha, aby nám daroval více politiků, kterým opravdu leží na srdci společnost, lid, život posledních lidí ve společnosti! Proč se neobrátit k Bohu, aby inspiroval jejich plány!? Otevřenost tomu, co nás přesahuje, by mohlo zformovat novou politickou a ekonomickou mentalitu, která by pomohla překonat absolutní oddělení mezi ekonomikou a obecným sociálním dobrem.

Prosme Boha, aby rostl počet politiků schopných zahájit pravou diskusi, který se zaměří na ozdravení hlubokých kořenů nešvarů dnešního světa a nikoli jen na vnější zdání!