Potřebujeme najít lídra, říká nový kouč libereckých volejbalistů

Poprvé od roku 2009 povede volejbalisty Dukly Liberec na startu nové sezony jiný trenér než Michal Nekola. Ten byl vloni na konci listopadu kvůli špatným výsledkům odvolán, extraligový ročník pak dokončil Petr Brom a od začátku letošní letní přípravy se mužů Dukly ujal kouč Martin Démar, který byl v minulé sezoně na lavičce Příbrami a předtím úspěšně dlouhá léta působil jako hráč a trenér ve Francii.

„Duklu jsem chtěl vždycky trénovat a konečně se mi tak můj sen splnil,“ přiznal třiapadesátiletý kouč volejbalistů Dukly Liberec Martin Démar. „Budu rád, když se dostaneme do elitní čtyřky a budeme se rvát o medaile.“

Po návratu z Francie jste v minulé sezoně trénoval Příbram, jak jste se poté dostal na pozici kouče Dukly Liberec?
Ve Francii jsme byli třiadvacet let, už jsme se chtěli vrátit, protože se nám stýskalo, a i kvůli už starším rodičům byl ten návrat plánovaný. Ve Francii jsem měl nějaké úspěchy a něco tam dokázal, a tak jsem tajně doufal, že bych mohl jednou vést i některý z nejlepších týmů v Čechách. Ale tak jednoduché to nebylo a byl jsem proto před rokem hrozně rád, že mě vzala Příbram. Tím jsem se zase ukázal v českém prostředí. Přál jsem si, abych udělal s Příbramí dobrý výsledek, což se povedlo, protože po základní části extraligy jsme byli třetí. A protože měl Liberec naopak tu sezonu špatnou, tak mě ředitel Dukly Pavel Šimoníček oslovil už v lednu, jestli bych od nové sezony nechtěl trénovat Liberec, a ta moje odpověď byla velice rychlá a kladná.

Proč?
Dukla pořád patří k top týmům a mám k ní vztah. Dlouhá léta tady trénoval můj kamarád Michal Nekola, často jsem sem za ním jezdil a dá se říct, že jsem tak nešel úplně do cizího prostředí a to rozhodování proto bylo jednoduché.

Měl jste tedy dost času vytvořit si kádr na novou sezonu. Jak jste s jeho obměnou spokojen?
Podle mých původních představ je to na osmdesát procent. Chtěli jsme ještě přivést jednoho smečaře, ale to se nepovedlo, oslovení hráči přijali jiné nabídky. Tak jsem se rozhodl, že tu podržíme Kubánce Nivalda. To je talentovaný smečař, disponuje neskutečným výskokem a uvidíme, jestli se bude zlepšovat... A kdyby byl problém, tak je ještě otevřený trh a kolem Vánoc bychom případně nějak reagovali.

Co vám ukázala letní příprava?
Jsem hlavně rád, že jsme odehráli velmi dobře obsazený turnaj ve Francii. Absolvovali jsme i domácí turnaje a ukázalo mi to, že pořád máme určitý neklid v koncovkách třeba za stavu 20:20. Je to tím, že tým je nový a není ještě tak vyzrálý, zkrátka se pořád hledá ten správný lídr. Já ale věřím, že během měsíce v ostrých zápasech vykrystalizuje, kdo ten tým opravdu potáhne.

Neměl by tím lídrem být zkušený čtyřicetiletý nahrávač Ticháček, který se do Dukly vrátil po dlouhých letech a stal se kapitánem?
Lukáš Ticháček je jako hráč i člověk spíš takový diskrétní a už nevydá zbytečnou energii. U něho v jeho letech a s jeho zkušenostmi stačí, když řekne v pravou chvíli jednu větu. My tam potřebujeme lídra, který mluví a komunikuje s ostatními celý zápas. Typy na tuto roli určitě máme, ale zatím hledáme.

Sezona sice teprve startuje, s čím byste byl ale spokojený na jejím konci?
Je třeba říct, že česká extraliga jde hodně nahoru. Jsou tady finance, hráče už to ani tolik netáhne ven jako za mé kariéry a je tu řada kvalitních cizinců. Já třeba vidím i šest aspirantů na titul, z nichž je pro mě tím největším Karlovarsko. A Dukla Liberec? Upřímně říkám, že budu rád, když se dostaneme do elitní čtyřky a budeme se rvát o medaile. Když se to nepovede, byl by to neúspěch, který by šel za mnou.

Extraligu začnete v sobotu v hale nováčka v Benátkách nad Jizerou, jaký čekáte zápas?
Naši kluci asi budou nervózní, protože jsme rozhodně favoritem. Určitě do utkání musíme vstoupit s pokorou a respektem k soupeři, zároveň nepanikařit a věřit ve své schopnosti, protože kvalitu v mužstvu určitě máme.

Pojďme ještě k vám osobně. Strávil jste spoustu let ve Francii, co vám z ní po návratu do Česka chybí nejvíc?
Když to zjednoduším, tak je to asi francouzské víno a jídlo. Když tam přijdete do obchodu, tak ty ryby, krevety, ústřice, saláty nebo ovoce se na vás doslova smějou. Je to prostě rozdíl, tady kolikrát fakt nevím, co si koupit, a skončím u tlačenky. Tam jsem pět kilo zhubl, tady jsem naopak pět kilo přibral. Jsem ale samozřejmě rád, že jsem zpátky v Česku, ovšem Francie je můj druhý domov, přece jen jsem tam byl dvacet tři let.