Do Česka se závody elitních světových lezců vrací po třinácti letech.
„Moc se těším. Když jsem vyrůstal, účastnil jsem se tu Světového poháru jako divák a závodit jsem mohl pouze v roce 2009 v Brně, kdy se lezlo na obtížnost,“ vzpomínal Ondra na ročník, který tehdy v šestnácti letech na laně vyhrál, ale před domácím publikem se v rodném městě umístil až jedenáctý.
„Od té doby lezení fantasticky vyrostlo, zajímá stále více lidí a je skvělé, že bude zrovna v Praze na Letné, kdy by v pozadí mohl být vidět Pražský hrad,“ srovnával lokalitu s ikonickým Chamonix, kde vykukuje Mont Blanc.
„Je to obrovská prestiž a nebylo to vůbec jednoduché,“ podotýkal předseda Českého horolezeckého svazu Jan Bloudek. „Počet závodů je uzavřený, museli jsme nahradit nějaké místo, kde se pohár běžně koná, a přesvědčit mezinárodní federaci IFSC.“
Klání v Praze nahradí zastávku ve švýcarském Meiringenu a závodit se bude pouze v boulderingu.
„To mě trochu mrzí,“ reagoval Ondra, který od začátku kariéry miluje lezení na laně. „Ale bylo jasně řečeno, že tam je větší šance. Pokud někdy v budoucnu vyjde i obtížnost, bude to úplná topovka.“
Project Big: Jeden nezdar v povedené sezoně
Jiný „top“ ho čeká dva měsíce nato v Bernu, kde zabojuje o hry v Paříži.
„V kombinaci se nejlepším třem rozdávají první vstupenky na olympiádu. To je hlavní cíl příští sezony,“ vysvětluje.
Na letošku jen těžko hledá výraznější negativa: „Vybral jsem si sice méně závodů, ale o to lépe se připravil. Za hlavní hřeb jsem považoval mistrovství Evropy v Mnichově a moji disciplínu obtížnost. Jsem moc pyšný, že jsem pod tlakem a v nabité konkurenci dokázal titul obhájit,“ usmíval se.
Smíšené pocity si odnášel jen z místa, kde před pěti lety pokořil nejtěžší cestu světa Silence.
Adam Ondra vylezl v norském Flatangeru nejtěžší sportovní cestu světa, a zavedl tak nový stupeň obtížnosti 9c.
„V roce 2013 jsem v levé části jeskyně navrtal ještě jeden podobně těžký projekt s názvem Project Big. Věděl jsem, že cestu můžu vylézt, ale po týdnu zkoušení jsem onemocněl chřipkou, znovu se připravoval a vracel do formy. Nevyužil jsem tak naprosto výjimečných podmínek, kdy tři týdny nepršelo a skála byla ideálně suchá. Pak se to změnilo a už nikdy úplně nevyschla.“
Do Norska se po evropském šampionátu vydal náročnou výzvu zdolat společně s úhlavním rivalem Jakobem Schubertem.
„To je na tomhle sportu naprosto unikátní,“ povídal hned, když se při delším monologu zamyslel. „Ve dvou je totiž větší pravděpodobnost, že to vyjde lépe, než když člověk zkouší dlouhou cestu sám a má omezené vidění, kdy nějaký chyt ignoruje.“
Český lezec Adam Ondra slaví se svým hlavním soupeřem Jakobem Schubertem z Rakouska zdolaný boulder během závodu v kombinaci na mistrovství Evropy v Mnichově.
Na moderní silovou cestu s velkými oblými strukturami, kterou obtížnostně staví kousek pod Silence (9c, původně navrtaná jako „Project Hard“) a považuje ji za nejtěžší v kategorii 9b+, se hodlá vrátit. Buď ještě letos, nebo právě po mistrovství světa.
„Teď záleží na počasí, jestli v tomto roce ještě bude přívětivé... Oba jsme s Jakobem byli poslední dny hodně blízko,“ poznamenal s lehkým zklamáním. „Na jejím konci je krok, přes který se nám nevydařilo dostat a měl by nás dostat k topu. Možná ale ta pasáž za ním bude ještě těžká.“
S více závody a odlišným přístupem
Pokud se do ní pustí v předolympijské sezoně, bude to po nabitějším programu než letos: „Teď budu závodit víc, ale určitě to nevidím tak, že bych objel kompletní kolotoč Světového poháru. Další závodění navíc mi toho tolik nedává, naopak mi spíš bere chuť, která bude klíčová pro kvalifikaci.“
Posunout hraniceNa filmových plátnech se koncem října objeví i nový dokumentární snímek s Adamem Ondrou s podtitulem Posunout hranice. „Když se lezení dostane do televize, tak je to buď závod, nebo výlez na osmitisícovky, ale to je jen špička ledovce. Do kin teď půjde i nejčastěji provozované lezení na skalách, ale zároveň je tam i olympijská příprava. Je to víc o mně a myslím, že i v takovém intimnějším a umělečtějším pojetí, takže to bude zážitek pro širokou vrstvu lidí,“ líčil Ondra. |
Navíc uvedl i rodinné důvody. „Ani na jaře jsem toho moc nechtěl objíždět, protože se mi narodil syn Hugo,“ zmínil malého potomka, kterému doma na tréninkovou lištovou desku věší vedle hraček také karabiny.
„Na umělé stěně ho zase láká spoustu barviček. Byl s námi teď i ve skalách v Norsku, ale na lezení je samozřejmě ještě malý... Spoustu lidí mi říkalo, že se všechno změní, ale tak to nevnímám. Spíš mám dojem, že je to ještě lepší a i příprava jde podle plánu,“ doplnil k nové otcovské roli.
Devětadvacetiletý závodník se chystá věnovat méně úsilí těžko předvídatelnému boulderingu a kombinovat přípravu na umělé stěně s pár závody a lezením na skalách: „Před Tokiem jsem na skály nemohl, protože mi kvůli rychlosti nezbyl čas, teď trénink bude daleko zábavnější.“
