Pór pochází z Přední Asie a Středomoří a je u nás jakožto zelenina pěstován a používán již od středověku. Do Evropy se dostal s římskými legiemi. Ostatně, kdo by jej dnes neznal, hodí se do polévek, lze jej dusit, vařit, zapékat i sušit. A vynikající je i syrový v salátech a pomazánkách.
Srovnání póru a cibule
Srovnat můžeme pór například s příbuznou cibulí, oproti které je bohatší na bílkoviny, popeloviny a některé vitamíny (A, B1, C a E). Obzvláště v případě vitamínu E, významného antioxidantu, patří pór k zeleninám s jeho nejvyšším obsahem. V jediném je cibule významnější, silic obsahuje opravdu výrazně více než pór. Ostatně je cibule oproti póru výrazně štiplavější.
)
Popis póru
Pór (Allium porrum) je dvouletá rostlina s mohutnější kořenovou soustavou oproti příbuzným cibulovinám. Z plochého podpučí póru (zkráceného stonku) vyrůstají v husté genetické spirále zdužnatělé báze listů, které tvoří mírně zduřenou cibuli a ta přechází ve vybělenou zdánlivou lodyhu. A právě vybělená část póru je konzumní, určuje kvalitu této zeleniny. Listy má pór ploché, žlábkovité, uspořádané párově a na konci kopinaté. Okrajové listy jsou často vějířovitě převislé. Každá rostlina má listů 12 až 16.
)
V našich zahradách pór obvykle druhým rokem již nepěstujeme, jelikož tvoří dutou květní lodyhu vysokou až 1,5 metru a ukončenou okoličnatým květenstvím. Květenství je obaleno špičatým toulcem. Plodem póru je trojpouzdrá tobolka, která obsahuje semena podobná semenům cibule. Jsou ale užší a udrží si klíčivost až 4 roky. Jelikož jsou semena póru u nás široce dostupná a levná, pěstujeme tuto plodinu obvykle opravdu jen jako jednoletou zeleninu.
)
Náročný na vše kromě tepla
Oproti příbuzné cibuli a česnekům je pór dosti rozmazlený. Je náročnější na půdu, vodu i živiny. Nenáročný je naopak stejně jako jiné cibuloviny na teplo. Preferuje těžší zásadité půdy bohaté na humus. Vysít přitom můžeme cibulky póru po jakékoli zelenině s výjimkou cibulovin. Odstup musí být v tomto případě alespoň 4 roky. Pór je ale jinak dobrou předplodinou a řadíme jej mezi zeleninu II. a I. trati. Je dosti náročný na dusík, proto vyžaduje přihnojování dusíkatými hnojivy (nejlépe síranem amonným). Fosforem a draslíkem pór hnojíme podobně jako cibuli.
Letní, podzimní a jarní sklizeň póru
Pro letní sklizeň pór vyséváme v lednu, pro podzimní v dubnu a pro jarní na podzim. V zimě připravujeme sazenice například v sadbovačích za teploty cca 18 °C. Jakmile rostlinky dosáhnou výšky cca 5 cm, je třeba teplotu snížit. V době výsadby na finální stanoviště mají být sazenice v krčku široké cca 5 až 6 mm. Předpěstování přitom může trvat až 3 měsíce. Listy můžeme při výsadbě zhruba o třetinu zkrátit, čímž snížíme jejich odpařovací plochu. Sazeničky vysazujeme do rýh hlubokých 10 až 15 cm, na vzdálenost v řádku 10 cm a do řádek vzdálených od sebe 30 až 60 cm.
)
Méně častý je u póru přímý výsev, přistupuje se k němu pro podzimní sklizeň (vyséváme na jaře) anebo pro jarní sklizeň (vyséváme na podzim a necháme přezimovat). Péče o pór je spolu se zálivkou a hnojením stejná jako péče o jinou zeleninu. Odstraňujeme plevele a kypříme půdu. Navíc je ale třeba kvůli dosažení co nejdelší vybělené části k rostlinám přihrnovat zeminu. Pro podzimní sklizeň to děláme od srpna.
Sklizeň letního póru začíná v červenci a pokračuje až do září, podzimní pór sklízíme v říjnu až listopadu a zimní po přezimování až na jaře. Letní odrůdy póru mají světlejší barvu listů a listy jsou užší. Nejlepším způsobem sklizně je vyrývání, pór zásadně nevytrháváme. Kořeny poté odřízneme a listy zkrátíme. Pór skladujeme za teploty 0 °C a při vysoké vzdušné vlhkosti (okolo 90 %) 2 až 3 měsíce.
)
Nemoci póru a škůdci
Z chorob může být pór napaden rzivostí česnekovitých rostlin. Ta se projevuje na listech nejčastěji na zahuštěných porostech a u póru letního. Setkat se můžeme také s fuzáriovou hnilobou (Fusarium oxysporum), jejíž nejlepší prevencí je střídaní plodin a výše zmíněný delší časový odstup od cibulovin (nejméně 4 roky). Ze škůdců je pór napadán vrtalkou pórovou, což je drobná moucha. Její druhá generace nalétává na listy od půlky srpna a klade do nich vajíčka. Larvy tvoří v listech chodbičky, ty se deformují a rostliny zahnívají, obzvláště pak rostliny již sklizené a uskladněné, na kterých pak najdeme i hnědé kukly. Jako ochranu přistupujeme k zakrývání rostlin od půlky srpna do sklizně (cca konec září) netkanou textilií. Nezbytná je též likvidace posklizňových zbytků.
