Když se mi před spoustou let narodil chlapeček, věděla jsem celkem dobře, jakého muže z něj chci vychovat. Měla jsem představu akčního pohodáře, který bude sice bojovat za spravedlnost a dobro, ale zároveň samozřejmě ne tolik, aby se pouštěl do něčeho nebezpečného nebo příliš vyčerpávajícího!
Díky své inteligenci a pracovitosti vydělá spoustu peněz, a tak se nebudu muset bát, že se z jeho potomků stanou bezdomovci. Stane se spravedlivým vůdcem smečky, všichni ho budou respektovat a mít rádi.
Byla jsem si jistá, že bude skvěle řídit auto (mě to totiž vůbec nebavilo, a tak jsem se už těšila, jak mě bude k stáru všude vozit). Bude rád chodit po horách, ale odpustí si lezení po strmých štítech. Bude elegantní ve svých kvalitních džínách a pevných košilích, ale žádný fintílek (jen to ne!).
Dohled, nebo volnost? Extrémy v současné výchově dostávají rodiče pod tlak |
Reálný chlapeček je po pětadvaceti letech v něčem přesně podle mých představ a v něčem úplně jiný. Celkem pochopitelně, on sám si vybírá, kým chce být. Spousty věcí, které jsem ho učila, jsou mu úplně k ničemu – na jím zvolený život jsem ho moc nepřipravila.
Jenže se na něj evidentně dokázal připravit sám. Protože žije úplně jinak, než jsem čekala, ale sálá z něj klid a pohoda, skvěle se nám spolu povídá, je šťastný se svojí ženou… A to ostatní už si oni dva zařídí podle sebe a svých vlastních představ. Dokonce ani s tím volantem se zatím moc nekamarádí, zato já jsem se naučila řídit tak dobře, že žádného šoféra nepotřebuju.
Moc toho nepokazit
Čas vždycky všechno zařídí jinak, než jsme plánovali – nakonec si na ten plán často ani nevzpomeneme. Naše představy jsou zkrátka jen naše představy. Když sleduju cestu svých dospělých dětí, vždycky si vzpomenu na představy našich rodičů, co z nás bude. A jejich děs, když jsme si po dvacítce udělali, co jsme chtěli my. A musím se strašně smát.
Moc toho nepokazit, to je asi rozumné výchovné pravidlo. Zohledňuje totiž fakt, že naše rodičovské schopnosti jsou vždycky omezené. Děláme to nejlepší, co si dokážeme představit, a s odstupem let zjistíme, že to byla chyba.
Výběrem zájmové aktivity může rodič dítě výrazně ovlivnit.
Typicky – vaše mamka byla studená, nepřístupná, náročná a její způsob výchovy na vás zanechal značné šrámy. Takže své děti vychováváte s opičí láskou a umetáte jim všechny cestičky, protože chcete, aby se na rozdíl od vás cítily milované. A tak z nich vychováte nesamostatné ufňukánky, což pro život taky není zrovna výhra.
Geniálně vyvážit svou výchovu dokáže málokdo, a už vůbec ne v tom věku, kdy děti většinou míváme. Kolem třicítky máme totiž kromě dětí i hromadu povinností, stresu, pochybností, vztahových potíží… Proto by náš cíl měl být hlavně: moc to nepokazit.
Co to znamená? Třeba nenechat se příliš vést strachem. Váš osmiletý chlapeček, který se rozbrečí, když mu ve stavebnici chybí důležitá součástka, najednou začne sám chodit ven, do školy, na piano a vy nemáte každou jeho minutu pod kontrolou. Je to normální, všichni jsme tak žili, ale vaše mateřská fantazie už vidí všechny katastrofické scénáře. A to i přesto, že chlapeček je poučený, myslící a přirozeně opatrný.
Jakmile ze syna vychováte mamánka, za kterého všechno zařídí rodiče, bude se v dospělosti dost divit. Anebo se bude divit jeho budoucí žena.
Každá máma by nejraději držela děti doma, ale tudy cesta nevede. Šťastný je kluk, který může v dětství lítat do tmy venku, odřít si obě kolena na asfaltu, zadřít si kamínky do dlaní při pádu z houpačky, zmazat se celý od bláta, aniž by pak máma doma šílela. Také pomůže podporovat ho v každé bezpečné posedlosti.
Chce vařit podle YouTube? Pusťte ho k plotně, ať se chlapec předvede! Chce natáčet videa? Ok, projevujte zájem, vyptávejte se, co, kde a s kým točí, jestli to bude věšet online a jestli to předtím můžete vidět. Váš zájem o věci, které kluka baví, má hned dva pozitivní efekty: on se bude snažit dělat je dobře a vy budete mít situaci pod nenápadnou kontrolou.
Potomci umí mnohdy potrápit, ale je jen na vás, co jim dovolíte, jak je budete v životě posouvat.
Ukazovat, co v životě funguje a co ne. Možná právě tohle dává největší smysl. Protože naše představy o tom, co má dělat „správný kluk“ a co „správná holka“, můžou být pro vyrůstající generaci tak mimo, jako byly pro generaci před námi. To není ani dobře, ani špatně.
Jak popsat fajn chlapa současnosti
Zásadní je totiž to, co je nadčasové. Každý kluk si přeje, aby z něj vyrostl fajn chlap, kterému se bude v životě dařit. V současnosti se ale nedá „fajn chlap“ popsat nějakými všeobecnými charakteristikami, jako tomu bylo dřív. Jak se mění mužské a ženské role, mizí možnost říct: „Měl bys dělat tohle a tohle, pak budeš fajn chlap.“
Král, válečník, kouzelník, milovník Máte doma přemýšlivého dospívajícího kluka? V hledání vlastní cesty mu může pomoci knížka psychoterapeutů Roberta Moorea a Douglase Gillettea. Vycházejí v ní z teorie mužských archetypů, kterou rozvinul už Carl Gustav Jung, a u všech hledají plusy i rizika. Zajímavé čtení pro každého kluka, který dokáže udržet v ruce místo mobilu knihu! |
Současná verze mužnosti (ani ženskosti) se nedá shrnout do deseti bodů. Pubertální kluci často působí vůči svým drsným spolužačkám jako studenti církevní školy. Je to osvobozující, ale taky matoucí.
Pro spoustu lidí je jednodušší mít v životě pravidla, podle kterých řídí svá rozhodnutí. O to důležitější věcí se stává dobrý mužský vzor. A kluci mají oči otevřené, to si pište. Zkuste se svého syna v dospělosti zeptat, kdo byl v dětství jeho vzorem.
Možná vás odpověď překvapí, protože jste si nikdy nevšimli, že právě s tímto exemplářem mužského rodu váš syn trávil hodně času. Jenže o to nejde. My holky si přece také často volíme vzory, které pozorujeme zpovzdálí. Jde o to, že správným vzorem nemusí být táta (on někdy ani není přítomen, bohužel).
Může to být mámin brácha nebo tátův kamarád, pokud táta jako ideální vzor chlapečkovi nepřipadá. Může to být vtipný a chytrý ředitel základky, který chlapečka učí zeměpis a tělák. Nebo děda – dědové bývají oblíbeným vzorem!
Možností je spousta, ale je určitě potřeba ohlídat, aby se fajn chlapi vyskytovali v reálném životě vašeho syna. Jinak je totiž může hledat na sociálních sítích a narazit na arogantní vypočítavé influencery. A to rozhodně není dobrá volba.
Naše děti žijí v nebezpečně bezpečném a zidealizovaném světě, říká psycholog |
Zodpovědnost je sexy
Teď jste se možná zasmáli, protože malým klukům to tak rozhodně nepřijde. V určitém věku je naopak sexy na všechno kašlat (kdo z nás to nezažil, ať hodí kamenem).
Přesto je zodpovědnost základní věc, ke které potřebujeme vést své syny. Protože po dvacítce najednou sexy bude. A pak už napořád. Proto je chyba své chlapečky rozmazlovat tak, jak by nám diktovalo naše srdce.
Chránit je před zlými učitelkami, které jim daly pětku za nesplněný úkol. Věřit jim, že ta cigára v jejich bundě si tam schoval kamarád, protože oni by se toho v životě nedotkli. Zaplatit jim učebnici angličtiny, když tu pětistovku od vás někde ztratili a v kasičce už mají „jen“ sedm stovek. Nechat je sedět, když po večeři unavená chcete, aby uklidili kuchyň, ale oni jsou vlastně taky hrozně unavení.
Vychovávat chlapce tak, že všechny odpovědi bude hledat v mobilu na internetu, se nemusí vyplatit.
Naučit kluka zodpovědnosti za jeho činy, školní povinnosti a přidělené domácí práce, to by měl být zdravý základ výchovy. Protože jakmile z něj vychováte mamánka, za kterého všechno zařídí rodiče, bude se v dospělosti dost divit. Anebo se bude divit jeho budoucí žena, která tuhle roli převezme po vás. Marně se pak budete obhajovat, že jste mu umetala všechny cestičky z lásky. Z lásky je právě lepší mu je neumetat, nebo spíš umetat adekvátně věku.
Budujte ve svém chlapečkovi praktika, i když bude zvedat oči v sloup, že je unavený a má zrovna trochu depku. Rostoucí chlap se totiž nakonec vždycky cítí dobře, když dokáže na chatě nařezat dřevo, zavolat instalatérovi, nabrat benzin, založit oheň v krbu, nakoupit v drogerii a zaplatit na úřadě poplatek za psa. Jistě byste to všechno zvládla bez něj.
Ale kluk, který v patnácti umí základní praktické věci, vstupuje do života s větším sebevědomím a jen tak něco ho nezaskočí. Až bude za pár let jezdit s partou na chaloupku, bude za hvězdu, na rozdíl od kamarádů, kteří strávili pubertu s notebookem v posteli. A to se počítá.
